Erben 2/579 | Zpívala bych zpívala

13 words

Erben 2/579 | Zpívala bych zpívala (100%)
Zpívala bych, zpívala, ale nemám noty, sukničku mám roztrhanou, visí od ni knoty.

Erben 2/094 | Moje milá roztomilá (51%)
Moje milá roztomilá, což to holka hezká: sukničku má roztrhanou, košiličkou blejská. Moje milá sukní nemá, ale bude míti: zeleničkou, červeničkou, jakou bude chtíti.

Erben 3/187 | Vdávala se stará baba (51%)
Vdávala se stará baba, vdávala se babice: měla sukni roztrhanou a bez nártů střevíce.

Erben 4/032 | Já mám chaloupku (48%)
Já mám chaloupku na vršku bez došků votrhanou: až já se vopiju, já si ji pošiju hra– hra– hra– hra– hra– hra- hrachovinou. Já mám chaloupku na zeleným doubku, já mám chaloupku roztrhanou: až já se vopiju, já si ji přikryju hra– hra– hra– hra– hra– hra – hrachovinou.

Erben 4/056 | Těžko trpět žízeň (39%)
Těžko trpět žízeň,. bratří rozmilí! pivíčko dobry je, svlažuje žíly, jak je máme, tu zpíváme: Nepudeme domů až ráno, až bude ustláno; nepudeme domů až ráno, až bude den. Mázíček za mázem líbezně chutná, každej se napije, je jako putna, sklenci zdvihá, pěkně zpívá: Nepudeme domů atd. Ženuška přiběhne: „Muži, pojď domů!“ Šenkýř ji uvítá, vede ji k stolu: „Pije jen máz pan manžel váš!“ Nepudeme domů atd. Žena počne zpívat píseň bez noty: „Propiješ naposled kabát, kalhoty! prach nic nedbáš, jenom zpíváš: Nepudeme domů atd. Pivíčko pěkně se pění v sklenici; každej má rozumu plnou čepici: sláva sládku, též i mládku! Nepudeme domů atd.

Erben 5/307 | Huláni huláni! (38%)
Huláni, huláni! malovaný dětí: když sedne na koně, tak jako pták letí. Jaky má kalhoty takový má boty: přijde do hospody, tancuje bez noty.

Bartoš 1901 / 1309 | Co je po pěsničce (38%)
Co je po pěsničce, dyž k ní noty néni, jako po gaľánce, dyž k ní chuti néni.

Smutný 05/007 | Na dolině noty straně pásel taky (38%)
Na dolině noty straně, pásel taky koně vrané

Bartoš 1901 / 0696 | A červená zeľená (10%)
A červená, zeľená, pentička modrá, och nebyła cérečka synečka hodna. A červená, zeľená, dołu jí visí, zpomeneš ty, zapłačeš cérečko dysi. Zapłačeš ty, zpomeneš na svoje zpívání, až ťa budú děti ptať: daj, mamo, snídaní! Zapłačeš ty, zpomeneš na svoje pěsničky, až ťa budú děti ptáť: daj, mamo, kašičky!

Galko 1/407 | Čo by koza neskácala (10%)
Čo by koza neskácala, keď má štyri nôžky; čo by dievča netančilo, keď má zdravé nôžky. Chyť kozičku za nožičku, doveď ju k mäsiaru, a dievčatko za ručičku doveď ku oltáru. Už tá koza zarezaná visí u mäsiara, a dievčatko sprisahané vedú od oltára.

Sušil 0281 | Oženiu sa Jura (10%)
[: Oženiu sa Jura, :] Jura za horama. Ej, vzau si on Anku, ze dvora zemanku. Keď byuo po roce, praviu Jura Ance: Pojedu za hory, k otcovi, k materi; mosíš doma býti, koničky krmiti. Já doma nebudu, já s tebú pojedu. Jura koně seduá, Anka obrus hledá. Už Juriček jede, Anka za ním ide. Jak dojeu pod hory, pod jabor zelený, Aničce huavu sťau, pod jabor zakopau. Jak dojeu k otcovi, všecí ho vítali. Vítaj k nám, Juričku, kdes nechau Aničku? Nechau jsem ju doma, mosí krmit koňa. Sem ti jí nedaua, aby doma byua, než sem ti ju daua, aby k nám chodiua. Otec ti jí posuau štyry koně vrané, dva voze kované. Máti jí posuaua štyry krávy stelné, ceué šaty pěkné. Sestra jí posuaua štyry krávy dojné, ceué šaty nové. A bratr jí posuau štyry vouy párné, dva puuhy kované. Tu máš ty, Juričku, pozdravuj Aničku. Už Juriček jede, velký statek žene. Jak dojeu pod hory, pod jabor zelený; sobě tu zpomínau, na Aničku vouau: Staň, Aničko, hore, staň, srdečko moje, ženu statky tvoje. Keď ženeš, užívaj, mně smutnej pokoj daj. Dívali sa páni z tej hodonskej brány co deuá Juřiček pod šibenicami. Co by děuau? Visí, nebožátko mosí. Zmokla mu košelka od krvavěj rosy. Požčaj mně, má miuá, šátka hedbávného, až sa já obetřu z potu krvavého. Požčaj mně, má miuá, bíuého ručníčka, až si já obetřu své červené líčka.