Erben 2/583 | Můra na pavlači

15 words

Erben 2/583 | Můra na pavlači (100%)
Můra na pavlači často naši Důru tlačí; přišel táta, zahnal můru, netlačí už můra Důru.

Bartoš 1901 / 0073 | Hrajte že mi hrajte (25%)
[: Hrajte že mi, hrajte, od konca do konca, :] a ty naša šenkérenko, poď s nama do tanca. [: Šenkérenko tłustá, tancuj s námi zhusta, :] bude tvoja komůrenka aj sýpečka pustá. [: Jura je na hůri, Jano je v komori :] a ty miľá šenkérenko, tancuj si po vůli. [: A ty svátý Fróľo, co sa teba týče ; :] zadžgaj *) že si věchťom ďúru, nech sa ti nesvíče.**) [: Ešče sú hen syry dva lebo aj štyry :] suknička je na klímenže ***) aj ta naša běndže. †) [: O pane hejtmane, kadže pojacháme? :] Už je všecko spakované za ráz pojacháme. [: Nechoďte horami, choďte ľipinami :] by hejtmanščí nepátraľi kadže sme jachaľi. [: Nejeďte horami, ľež jeďte dolami, :] a já sednem na łysého, pojedem za vámi. [: Šenkérenka známá, tancovala ráda ;:] už je její komůrenka aj sýpečka prázdná. [: Muzika dohráła, šenkérka zvołała ::] bodaj by vás čérti vzaľi že sem tancovala.

Sušil 0363 | V čirém poli strom zelený (25%)
[: V čirém poli strom zelený, :] [: pod tím stromem vojsko leží. :] Tichý větr pofukuje, už sa vojsko pohybuje. Mladý kapral předek vede, jeho koník smutný jede. Můj koníčku hnědovraný, co si smutný, neveselý? Tlačí-li ťa zbroja moja lebo šavla ocelová? Netlačí mia zbroja tvoja, ani šabla ocelová; trápijá mia tvé ostrožky, co píchajú moje bočky. 1) Moje bočky pobolané, od tvých ostroh rozpíchané. Pod Verónú, pod tým kopcem, leží Francúz se svým vojskem. A císař pán proti němu, budú držet spolu vojnu. A princ Karel odkazuje, do Moravy odpisuje. Jedna sestra bratra měla, do vojny ho dat mosela. 2) Běž, bratříčku, běž do vojny, pomož z núze císařovi. Včecí páni z vojny jedú, jejího bratra nevedú. A vy, páni jeneráli, kde ste mého bratra dali? Tvůj bratr je pod Verónú, má hlavěnku porúbanú. 3)

Galko 1/144 | Po valaský od zeme (25%)
Po valasky od zeme, kto mi ovce (kozy) zaženie? A ja bych ti bol zahnal, ale som sa vlka bál. (Hojže, hojže, bača môj, tebe kožka a mne loj; tebe kožka na dudy, a mne lojík pod zuby. Hoj cic, koza, kozina, daj nám syra gazdiná; ak nám syra nedodáš, slabých chlapov vychováš. Výboh, Výboh, kde si bol, kde si taký umokol? Bol som tam za horami, pásol som tam barany. Štyri kozy, piaty cap, kto vyskočí, bude chlap; i ja by bol vyskočil, ale som sa potočil. Poza bučky, poza peň, poďže, bratu, poďže sem; poza bučky a klady, tancuj šuhaj zamlady. Poza búčky, poza peň, vyberiem si, ktorú chcem; vyberiem si devečku, ako bielu ovečku. Vyberiem si za žienku bystrú, švárnu Slovenku; vyberiem si Ančicu, čo vie variť žinčicu.)

Erben 2/629 | Naši se mne pořád ptají (10%)
Naši se mne pořád ptají, kde jsem nechal halenu? já ji nechal na pavlači, když jsem hledal Madlenu: Madlenu jsem nenašel, o halenu jsem přišel; naši na mě se vztekali, – že jsem dlouho nepřišel.

Erben 5/008 | Ti Mrákotští páni (10%)
Ti Mrákotští páni když na bukvice šli, ztratili paruku, více jí nenašli. Když pak domů přišli, do rady se sešli, a tam se radili, kdeby ji zas našli. Paruka je v lese, všecka rozškubána, leží tam pod bukem, jako chcíplá vrána. Namířil myslivec, myslil že je sova: a ona paruka z rady primasova! Řásenskej myslivec ten je jejich zprávčí, a on nejlepší ví, co Mrákotské tlačí: ach tlačí je, tlačí, že nemají plášti, že je roztrhali na bukvicích v chrastí.

Sušil 0452 | A ten celý týdeň (10%)
A ten celý týdeň, jak já mám smutný deň! Nevidím synečka celý boží týdeň. Dyž přijde neděla, ta je mně veselá, uhlednu synečka jďa do kostela. Ty zašovské zvony, ony pěkně zvoní, na horním pavlači rozmarýnek voní. Na horním rozmarýn, na dolním hřebíček, na prostřed kostela švárný šohajíček.

Erben 2/580 | Stál jsem tam na pavlači (10%)
Stál jsem tam na pavlači, smál jsem se naší Kačí, že si vlasy černila, aby si je umyla.

Sušil 0343 | Šla žena do kostela (10%)
[: Šla žena do kostela, :] poprosić Pana Boha. Nadešla umrleho, prvšiho muža sveho. 1) An chodi po krchově po travičce zelenej. Tlači travu zelenu, zbira rosu studenu. Rosičku se umyva, košulu se utira. Šij mi, ženo, košulu, bo mam celu ohnilu. Ušij mi ju v sobotu, přiněs mi ju v nědělu. Polož mi ju na hrobě, vemu ja ju sam sobě. Pozdravuj tam mileho druheho muža sveho. Tu maš, mužu, košulu, ať ti ji věc něšiju, ať se k tobě dostanu. Něžadaj to, ženo ma, by se ku mně dostala. Ležim blizko kostela a něslyšim zvoněňa, ani ptačka zpivaňa. 2) Ach, jdi, ženo, do domu a přikaž tam svym dětom: ať už o mne něplaču, těžkosti nědělaju.

Erben 3/067 | Žádnému tak není (10%)
Žádnému tak není, mámo, jako vám: když si ustelete, nestejská se vám. A já ubožátko sama na peci: obrátím se v pravo, obrátím se v levo, všude mě tlačí. Dá-li pán Bůh zdraví, já se taky vdám: obejmu Honzíčka, hubičku mu dám.

Erben 3/184 | Tak se má starej (10%)
Tak se má starej pří mladej ženě: ona se na něj nic nezasměje. On se k ní tlačí, ona se mračí: „Vari ode mne, starej fousáči!“