Bartoš 1901 / 0437 | Šéł bych já dómu nevím ke

22 words

Bartoš 1901 / 0437 | Šéł bych já dómu nevím ke (100%)
Šéł bych já dómu, nevím ke komu, ukaž ně miľunká chodníček, abych já došéł do rána dómu, aby ňa nepobił tatíček.

Bartoš 1901 / 0953 | Žena (54%)
Žena. Ja už sem sa vydała, korheľa sem dostała, dycky v hospodě sedí, doma práce nehľedí. Poď, mužíčku, poď domu, já ťa pěkně povedu, já ťa pěkně povedu, už bude čas k obědu. Muž. Měj si oběd, neměj si, tu máš skľénku zavdaj si, goraľenka dobrá je, ta žałúdek zahréje. Žena. Nám gorałka nesvěčí, máme doma moc dětí, rozmysľet si mosíme, co my pres deň strávíme. Muž. Já v hospodě posedím, doma chľeba prisporím. Žena. A jak ty ho prisporíš, dyž ty domu naň chodíš, ešče dosť na tom není, ešče sa se mnu vadíš. Muž. A bár sa s tebú vadím ešče sem ťa nepobił. Žena. A jak’s ty ňa nepobił, dyžs ňa do ucha treščił, a tak treščił do ucha, až bych brzo ohłuchła. Muž. Treščił sem ťa do ucha, abys ľepší posłechła. Žena. Néjsú to žádné špáse, dyž sa světem roznese, že sa po cestách váľáš a ľuďom s tým prekážáš. Muž. Já ľuďom neprekážám, rači sa nekde skovám, za hałuzí za płoty, de ňa žádný nevidí. Žena. A šak bych rači była, dybych ťa neviděła, snad bych rekla: Zlý duchu, naprav ně muža trochu.

Bartoš 1901 / 0245 | V Hrušeckém poli (35%)
V Hrušeckém poli ľindečka stójí, [: ľistu širokého. :] Pod tú ľindečkú sedí děvečka [: ľíčka červeného. :] Došéł k ní starý, šedivý, hołý; počáł sa jí ptati, bude-ľi ho chtěti. Di, šelmo starý, šedivý, hołý, smíš-ľi ně to řéci, budu-ľi ťa chtěti? Dybych sa była vydávat chceła, inačího bych si šohaja dostała.

Bartoš 1901 / 0117 | Na tureckéj hranici kontradaj (35%)
Na tureckéj hranici, kontradaj, ľeží paní v nemoci, tudľi, tudľitaj. Chceło sa jí vody pit, kontradaj, nemél ji kdo pro ňu it, tudľi, tudľitaj. Měła pána starého, kontradaj, posłała ho samého, tudľi, tudľitaj. Pán sa s vodú ponáhľá, kontradaj, že už paní skonává, tudľi, tudľitaj. Nežľi pán s vodú došéł, kontradaj, posteľ zmrvenú našéł, tudľi, tudľitaj. Co, paničko, paní má, kontradaj, co posteľka zmrvená, tudľi, tudľitaj? Była tady myšička, kontradaj, hóniła ju kočička, tudľi, tudľitaj. Pán sa do kapce sáhéł, kontradaj, tvrdý toraľ vytahéł, tudľi, tudľitaj. Tu máš, žebrák ubohý, kontradaj, daj si zhójit své nohy, tudľi, tudľitaj. Išéł žebrák uľičkú, kontradaj, zpíváł sobě pěsničku, tudľi, tudľitaj. Tvrdý toraľ sem dostáł, kontradaj, s paní sem sa dosť vyspáł, tudľi, tudľitaj.

Bartoš 1901 / 0503a | Šeł bych k vám a (7%)
[: Šeł bych k vám a nesmím :] zarostł chodníček, zarostł chodníček ořeším. [: Ořeší vysekám :] a tebe, děvečko, moja gaľánečko, nenechám. [: Ořeší na stranu, :] já tebe, děvečko, moja gaľánečko, dostanu.

Bartoš 1901 / 0560 | Dyž sem šéł około vrát (7%)
Dyž sem šéł około vrát, słyšél sem muziku hrát, na harfy, na trúby, kdo mú miłú ľúbí, ten mosí jít domu spat. Přišéł sem do světnice, seďéł sem na łavice, seďéł sem u kamen, płakał sem jak błázen; má miłá nevdávaj se! Proč bych se nevdávała, tři ľeta sem čekała, tři ľeta čekati; ešče se nevdati; si voják, podvedeš ňa. Ešče k vám jednú přijdu, rodiče prost budu: matinko złatinká, poproste tatínka, by ně dáł vašu céru. Než bych ti céru dała, rač bych ju połámała, ruce po ramena, nohy po koľena, tak bych jí uděłała. Dyž ně jí nechcete dat, dám si ju vymaľovat, dám si já ju za skło, až ně bude teskno budu se na ňu dívat.

Bartoš 1901 / 0678 | (6%)
1. Hore dědinu šeł, na drmľe drmľovał, komu's to, synečku, komu's to zdurovał? Já sem to zdurovał, moja miłá, tobě, že's ňa nepustiła vcéra večér k sobě. Já ťa nepustiła pro małé słovečko, že's ty ně nerekeł: S Bohem, gaľánečko! Rekeł sem ti, rekeł, aľe pomaľučky. aby to nečuły druhé gaľánečky. 2. Šohajova mama na mňa odkázała, abych jejím synom dobrý pokoj dała. Já sem na to dala taková otázku: Uvaž si ích, babo, doma na retázku. Doma na retázku, na kúdeľnú nitku, aby nechodiľi za chudobnú dívkú.

Bartoš 1901 / 0449 | Dyž sem já šéł około vrát (6%)
Dyž sem já šéł około vrát, zavoňéł ně garafiát; dyž sem šéł około, srce ňa boľeło, jak sem já to děvče méł rád. Dyž já ešče jednú půjdu, tú matičku prosit budu: Matičko złatičká, poproste tatíčka, aby ně dáł vašu cérú. Dyž vy ně ju nechcete dat, dajte si ju vymaľovat, dajte si ju za skło, nebude vám teskno, možete sa na ňu dívat.

Bartoš 1901 / 1176 | Z Hovoran (6%)
Aj vy páni muzikanti, zahrajte mně nahoru. Dyž sem já býł v mładých ľetech, odvédľi ně na vojnu; płakaľi o mně rodičé, má néjmiľéjší. Ach, kdo moje zarmúcené srce potěší? Žádný jiný, než má miłá a její čérné oči. Vy vězdičky, ste maľičký; dyž se na vás podívám, vašu krásu v spanilosti ve svém srdci rozjímám. Vy ste mně od Boha były v noci stvořeny, abyste mně svítívały do méj komory, až já půjdu, povandruju, od mojéj miłéj v noci. Tá dennička, tá nejvíce dycky mně svítívała, dyž sem já šéł od svěj miłéj, cestu ukazovała; za horama výstupováł bílý měsíček, od Dunaje zafúkováł ľibý větříček. Słunce krásné svítí jasně miłéj do okýneček.

Bartoš 1901 / 0949 | Běžte ženáčé běžte k ženám (6%)
[: Běžte, ženáčé, běžte k ženám :] [: ej aj já bych šeł :] já jí nemám. [: Běžte, ženáčé, běžte domu, :] [: ej aj já bych šeł :] nemám k komu.

Bartoš 1901 / 0050 | Žalostná novina (6%)
Žalostná novina do Hoľíča přišla, na pannu Mariju, v úterý s poledňa. Ten Tereg hrdina šéł s fľintú do poľa, zastřeľił Nácinka, Bažantníkom syna. A jak ho zastreľíł, na Boha zavołáł: Bože můj, otče můj co sem to uděłáł! Počkaj ty, Teregu, šak ty obanuješ, až ty jeho sestry naříkat učuješ. Ten starý pantáta pozdaľeka išéł, on to šecko viďéł, hneď jak s koňa spadéł. Ty sestry a bratři, jak ho uviděłi, hneď ho naříkaľi, jak by bandy hrály. Už Nácinka nesú młádenci pod věnci, a Terega vedú kati k šibenici. Už Nácinek ľeží v Hoľickém cinteri, a ten Tereg sedí v Skaľickej šerhovni.