učinila

Bude vojna, bude, kdo tam na ni pojde? která má milého k sobě upřímného, ta naříkat bude. „A já mám milého k sobě upřímného: kdyby mně císař pán koníčka daroval, sedla bych na něho.“ „Co bys tam, má milá, co bys tam dělala?“ – „Prala bych košile, abys chodil bíle, to bych tam dělala.“ „Kde bys je, má milá, kde bys je máchala?“ – „V Dunaji je kámen, tam bych stála na něm, tam bych je máchala.“ „Kde bys je, má milá, kde bys je sušila?“ – „Na královském dvoře, na hedbávné šňůře, tam bych je sušila.“ „Kde bys je, má milá, kde bys je skládala?“ – „Na vraném koníčku, můj zlatý holečku, tam bych je skládala.“ „Vrať se, milá, domfi, poruč pánu Bohu: až sedum let mine, ta vojna pomine, potom si tě vemu.“ „Sedum let dochází, milý nepřichází: ach Bože, Bože můj! on mi tam zahynul, má radost přechází.“ U Dunaje stála, Dunaje se ptala: „Jsi-li tak hluboký, jako jsi široký?“ Dunaje se ptala. Do vody skočila, hned se potopila: „Ach Bože, Bože můj! nade mnou se smiluj, co jsem učinila!“ Její bílé nohy po písku šlapají; její bílé ruce, její bílé ruce břehu se chytají. Její černé vlasy Po vodě plávají; její modré oči, její modré oči k nebi se zdvihají. Sedum let minulo, milý z vojny jede: což jeho vraný kůň, což jeho vraný kůň pod ním tak těžce jde? „Což pak, můj koníčku, což mi tak těžce jdeš? zdali mne mladého jinocha švárného unesti nemůžeš?“ „Netíží tvé tělo, tíží mě tvá milá: která se pro tebe, která se pro tebe včera utopila.“ Milý se otočil, s koně dolů skočil, a svůj ostrý palaš, a svůj ostrý palaš v srdci si omočil. Nenašli se spolu na tom marném světě: nynčko jim na hrobě, nynčko jim na hrobě rozmarína květe.

Povedal mi jeden chlapec, že ja neviem chleba napiecť, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, chleba napiecť. A ja som si rozmyslela, chleba som si učinila, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, učinila. V pondelok som múku brala, a v utorok osievala, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, osievala. A v stredu som zarobila, a vo štvrtok zamiesila, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, zamiesila. A v piatok som poválala, a v sobotu posádzala, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, posádzala. A v nedelu z pece vyšiel, naneštestia milý prišiel, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, milý prišiel. Z vrchnej kvorky voda tiekla, a zo spodnej myš utiekla, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, myš utiekla. Taký sa mi chlebík udal, akoby ho lejár ulial, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, lejár ulial. Taký sa mi chlebík udal, čo pod kvorkou kocúr dudal, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, kocúr dudal. A vprostriedku taká osla, čo si chlapci nože ostria, Trenčín, Trnava, ruža voňavá, nože ostria.