toli

Displaying 1 - 5 of 5
Můj miłý na vojnu jede, veľice mi přikazuje, abych se mu nevdávała, na ňé sedum ľet čekała. A dyž było v ůsmém roce, žała travěnku na łóce, jak nažała, navázała, za sebe se ohľídała. Zuhľídała tam jonáka, od regementu vojáka: Poď sem miłé, poď sem trošku, zvihni na mě trávy nošku! Ja hneď se ho vyptávała, co tam její miłé dělá: Tvůj miłé se už ožénił, já sem na jeho svaďbě býł. Co mu zkážeš, Andułčičko, červená, bílá růžičko? Zkážu já mu toľi ščestí, co je v tem hájíčku ľéstí. Pošľu mu toľi hubiček, co je na nebi hvězdiček. Za to, žes dobré młuviła, za to budeš moja miłá.
[: Žala milá, žała trávu, :] [: prostřed zelenyho háju. :] [: Jak nažala, navázala, :] [: za sebe se podívala. :] [: Neviděla tam žádnyho, :] [: jenom vojáčka švarnyho. :] [: Poď vojáčku z levé strany, :] [: pomož na ně těžké trávy. :] [: Těžší tráva než otava, :] [: proč’s jí milá toli žala? :] [: Já sem žala k své libosti, :] [: že je trávy všady dosti.:] [: Dyž je trávy všady dosti, :] [: dej koníčkům do sytosti. :] [: Než bych já jí koňům dala, :] [: raděj bych ju zašlapala. :]
1. Ľeť, posľíčku, spěšněji k mojimu miłýmu, [: a zkaž mu tam ode mě,:] že ho věrně miłuju. Že ho věrně miłuju, ve svým srdci nosím, [: a zkaž mu tam ode mě :] že ho věrně prosím. 2. Rozpomeň si, synečku, na našu přísahu, [: keró sme přisahaľi, :] dyž sme społem stáľi. Rozpomeň si, synečku, na můj žałostný płač, [: a vezmi si mě k sobě, :] ľebo mi můj vínek vrať. A já si tě nevezmu, vínka ti nevrátím, radši ti ho má miłá, má hołuběnka sivá, ej penězi zapłatím. Ja nemáš ty, synečku, toľi svýho mění, [: abys ty mi zapłatíł, :] můj víneček zeľený. Můj víneček zeľený, po voděnce běží, [: a ta tvoja poctivosť, :] ej na koľíbce ľeží. Můj víneček zeľený, po voděnce skáče, [: a ta tvoja poctivosť, :] ej na koľíbce płače. Ej na koľíbce płače, vołá na tatínka, [: aľe jemu se bľiská, :] ej po boku šabľenka. 3. Těžké je to kamení, co pod vodú płyne, a ešče je to těžší, má ze všech némiľéjší, ej hdo koho miłuje. Já sem sama taková, já sem miłovała, [: vypověděł mi synek :] a zůstała sem sama.
Svaté Jene Nepomucké, pros za nás, e s tó svató Kateřenó zachraň nás, nebo se nám jož zle vede, pošlete nám pomoc z nebe na te naše páne, zlomte jim hrtáne. Správec ráno bjehá, hřeši po dvoře, napřed vežhral jož žbán vína v komoře, a jak k němu sedlák vkročí, tak se mo jož hlava točí, to ho začne proklínat, vezma hulko biřmovat. Pudkrabi je cezozemec z Moščenic, dež k nám přešil, ani nemněl pár střevic, jak on se vám včelka boči, a rosol mo teče z oči, je pes zobaté, glgon proklaté. Na robotě s karabáčem tancoje a té chase po zádech s ňém bobnoje, ješle mo nekdo zavrči, tak ho šmikne, až zabrčí, zavolá hned drába, dá mo mastit záda. Na drába já ani nechco žalovat, déte si ho rači zrovna malovat, jož si ho čert poznamenal, rožkama ho obdaroval, on mo neonde, sám k němo donde. Ten pan hrabje só tak zrovna jak oni, každé krécar jož mo zdaleka voni, jdeš-le k němo žalovat káže tě osla osedlat; nezaplatiš hned, mosiš na něm jet. Ve Dřimale ste podmistrem toli let, přece čerta rozomite, leda klet, tolkrát ste do Brna chodil, přeci ste nic nevesódil, moc ste otratil, nic nezaplatil. To trampoto jož dyle snyst nemužem, rač k našemo Jozifkovi me pudem, on nám zajista pomuže, hodi te kloke do lože e s tém Dřimalem, šak je čert po něm. Svaté Jene k té psotě nic neřikáš a nám našo kužo odřit rač necháš; co sme tě naprosele, ten tvuj oltář okrášlele, a te přeci spiš, nás neveslešiš!
[: Když syneček na vojnu vzal, :] [: své panence přikazoval, :] aby se mu nevdávala, sedum roků naň čekala. A když bylo v sedmém roce, žala trávu při potoce. Když nažala, navázala, po polu se ohlídala. Neviděla tam žádného, jenom vojáčka samého. A kde je on, ten můj milý, můj syneček roztomilý? Tvůj milý se včerá ženil, já sem na jeho svadbě byl. Co mu zkážeš, Andulenko, pěkná kulatá huběnko? Zkazuju mu toli ščestí, co je v tom háječku listí. Zkazuju mu toli zdraví, co je na trávníčku trávy. Na trávníčku tráva drobná, spočítat ju néni možná. Zkazuju mu na tisíce, aby ušel šibenice. Zkazuju mu ješče více, by mu tekly bokem plíce. Bokem plíce, játra, srdce, by nešidil panen více. Zatočil se a zasmál se, vyťal facku té panence. Červená ju polévala, do šátečka utírala. Do šátečka, do bílého, že je byla od milého. Kdyby byla od pajmámy, dala bych se do stonání. Ale že je od milého, snesu já ju z lásky jeho.

Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!

Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,

Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.

Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.

V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).

Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.

Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!

Jan Koláček, autor projektu

Jak citovat

"toli", FolkSong.eu - Online katalog lidových písní, ed. Jan Koláček (datum přístupu: 21 Lis 2024), URL: http://folksong.eu/taxonomy/term/2942