Kolberg 02 / K0156

3 words

Sušil 0027 | Pu-to-val ro-be-nek pu-to-val ro-be-nek od ot-ce (100%)
[: Putoval robenek :] [: od otce, mateři. :] ... ... Ma mila stařeno, něni tu žadneho. Mamy doma něni, a taty němamy. Smrť na to nědbala, do dveři se brala. Přes prah překračala, na pec pohlidala. Na pec pohlidala, po peci sahala. Vstaň z peca ty, holy, dy roběnka něni. Hned ho za krk vzala a o zem nim prala. A takhle ho stiskla, ež krev z něho vyšla.1) Hleďte, mili pani, jak se on jí brani. Běda mně hřišnemu, dlužen sem každemu. A najvěc jednemu, Panu Bohu svemu. Musim před nim stati, jemu počet dati.

Bartoš 1901 / 0003a | Na mšu svatú zvónijú (100%)
[: Na mšu svatú zvónijú, :] [: všecky panny na ňu idú. :] [: Krom jedna tá nešła, :] [: aj tá do zahrady šla. :] [: Tři rúže tam utrhła, :] [: tři věnce z nich uviła. :] [: Přišéł jest k ní młádenec :]: [: Daj ně, panenko, ten věnec. :] [: Daj ně, milá, oba dva, :] [: šak su já hodná osoba. :] [: Daj ně, milá, všecky tři, :] [: šak su já hodný jako ty. :] [: Já věnečka nesmím dat, :] [: počała by ně mati lát. :] [: Až ti bude mati łát, :] [: příjdi sa ke mně stěžovat. :] [: Stup si, miłá, na kameň, :] [: s toho kameňa na můj trmeň. :] [: A s tremeňa na koňa, :] [: pojedem społu do poľa. :] [: Jak do poľa přijeľi, :] [: hneď na vráta uderiľi. :] [: Otevřte, tovaryši, :] [: vezem vám těło i duši. :] [: Co to těło činiło? :] [: Na mše svaté nechodiło. :] [: Doneste jí łavicu :] [; a k tomu vína skľenicu. :] : [: Jak to vínko vypiła, :] [ hneď modrý płameň pustiła. :] [: Otevřte okénečko, :] [: nech si občerstvím srdečko. :] [: Proč zvony nezvóníte, :] [: snáď ani o mně nevíte? :] [: Nesmíme ti zvóniti, :] [: nechtěła’s na mše choditi. :]

Bartoš 1901 / 0835 | Zbledła pani zbledła (100%)
Zbledła pani, zbledła, w okieneczku sedła, biły cuker obirała, cały děň ho jedła. Musim ja jit k něj, co ma miła czyni, vije wionki liwendowe na zelenej skrzyni Jam ji pěkně pytał, by mi jeden dała, a ona mi nic nerzekła jeny zapłakała. Uwiła mi wionek mały liwendowy, a ja ji zas za to mam dať fortuch kartonowy. Fortuch kartonowy, tež i laňcuch złoty, a to ty masz, ma dzieweczko nelutuj tve cnoty. Tož juž tvoja cnota v kolebecce leži, a twuj wionek liwendowy na doł z wodu běži. Choci až bym ja sedła na vežy Stromenskej,* to juž vice neuhlidám tej cnoty panenskej. Szanujtež, dziewczatka, waszej poctiwosti a jako ta hałuzeczka svojej zelenosti. Choci až bym ja sedła na sto brannych koni, to již wice meho wionka žaden nedohoni. Smutná hałuzeczka, kdy z nej listek vypadne, a to tež tak ta dewečka s kterej krasa spadne.

Bartoš 1901 / 0841b | Mesiáš přišel na svět pravdivý (100%)
Mesiáš přišel na svět pravdivý a prorok vzácný, s velkými divy; mezi jinými zázraky, dělal z vody víno taky v Kaně Galilejské. Veselí v Kaně bylo spraveno, Pána Ježíše na ně proseno, též i učeníky jeho, by poznali Pána svého v Kaně Galilejské. Jídla, pokrmů, všeho dosť bylo, cokoli jenom hrdlo ráčilo; jiných věcí nadbývalo, vína nedostávalo v Kaně Galilejské. Panna Maria, když to uzřela, o nedostatku vína zvěděla, prosila jest Syna svého, by učinil z vody víno v Kaně Galilejské. Pán Ježíš ráčil ozdobit hody, kázal nanosit do štoudví vody, hody, hody, vzácné hody, učinil Pán víno z vody v Kaně Galilejské. Panna Maria, když to uzřela, koflíček vína nalit si dala, víno, víno, vzácné víno, nikdys tak dobré nebylo v Káně Galilejské. Petr apoštol stojí při džbáně, volá na Jana: Poď ke mně Jene. Víno, víno, vzácné víno, nikdys tak dobré nebylo v Kaně Galilejské. Pro narození milého Syna, Bože, rač nalít dobrého vína a po této časné smrti, rač plný koflík nalíti v království nebeském.

Bartoš 1901 / 0864 | Posłyš muziko maličko (100%)
Posłyš, muziko, maličko, až já promłúvím słovíčko, słovíčko jedno ľebo dvě, šak to na dłúze nebude. Tato paní nevěsta vám zkazuje, že vám za ten groš ľebo dva děkuje. Bude-ľi něco více, bude paní nevěstě na střevíce. Ty střevíce budú z ježovéj kože, pichľavým k noze. Paní nevěsta bude s pánem ženichem v nich tancovati, až ich bude po kusech odľetovati. Hrky, hrky, měďáky, proměňte se v dukáty. A ty paní nevěsto drž kľín, ať je do roka céra ľebo syn. Veseľe, muziko, veseľe.

Bartoš 1901 / 0876 | Dołů dołů môj veneček zeľený (100%)
Dołů, dołů, môj veneček zeľený, nebudeš ty na méj hłave nosený. Bar bych sceła, bar nesceła, nemôžem, słožiła som svôj panenský pred knezem. Ešče sa vás, má mamyčko, pýtat mám, s vamy-i já, má mamyčko, bývat mám? Ne, dceruško, moja myłá, ne se mnú, koho si si vyvoľiła, ten s tebú. A já som si vyvoľiła z růže kvet, radšéj ho mám, má mamenko, ľež ten svet. Upečte my, má mamenko, ten kołáč, už já idu, má mamyčko, preč od vás. Upečte my, má mamyčko, veľiký, už já idem, má mamenko, na veky.

Galko 1/131 | Neožením sa ja v jaseni (100%)
Neožením sa ja v jaseni, lebo ja mám kabát deravý; ani v zime, keď sú mrazy, nemám na bundu peňazí, ani na jar, keď je blato, nemám súcich čižiem na to. Ale sa ja ožením v lete, keď je všetko v poli vo kvete; keď sa lúky zelenajú a bučiny rozvíjajú, keď sú ovce na salaši, vtedy pôjdem ku Mariši. Vezmem si ja dievča z Šariša, meno bude mati Mariša; oči bude mati sivé a len ku mne prívetivé, líčka biele a červené a srdiečko ku mne verné!

Bartoš 1901 / 0002c | Vydała mati vydała céru (100%)
Vydała mati, vydała céru daľeko přes poľe, přikázała jí, zakázała jí: Nechoď, cérko, ke mně. Já sa uděłám ptáčkem jařabým, poľetím přes poľe, a tam si sednu na zahrádečku, do modréj ľeľuje. Hukša, héj hukša, ptáčku jařabý, s téj modréj ľeľuje, ty mně ju zkazíš, ty mně ju złámeš, kdo ně ju zaľéje. Já sem nepřišła, maměnko moja, ľeľuju łámati, aľe sem přišła, maměnko moja, vám sa žałovati. Maměnka stójí, hłavěnkú kývá: staň, ceruško miłá! A muž ně budí, paliců cúdí: staň, mrcho lenivá! U méj maměnky, vařívały sa z rána masné pěry a muž: ně dává nekdy k snídaní pohłavkové střeły.

Bartoš 1901 / 0003b | Vychádzało súnečko (100%)
Vychádzało súnečko, ej, vychádzało súnečko ej, v nedzeľu v čas ranyčko. [: Opreło sa na stenu :] na zahrádku tŕnenú. [: Rychtárova Kačena :] z kosteła sa vrátyła. [: Do zahrady kročiła :] tri růžičky odtrhła. [: Tri růžičky odtrhła :] tri pérečka uviła. [: Daj Bôh ščastý dziévenko :] uviješ my pérenko. [: Daj Bôh ščastý młádenec :] nenye pérko ľež venec. [: Stan ty myłá na kamen :] a s kamena na stremen. [: Ze stremena na kona :] zanesem ta do poľa. [: Dze si jakživ neboła :] any tvoja rodyna. [: Any otec any mat :] any sestra any brat.

Bartoš 1901 / 0824 | Líto je mně můj tatíčku rozmilý (100%)
Líto je mně, můj tatíčku rozmilý, [: líto je mně na stokráte :] líto bezpočtukráte, že ste vy mně tak těžko vychovali, [: a včil ste mně, můj tatíčku :] pryč od vás z domu dali. Líto je mně, mí bratříčci sestřičky, [: líto je mně na stokráte :] líto bezpočtukráte, že ste vy mně teď ještě nepoznali a potom ste mně, bratříčci, pryč od sebe vydali a potom ste mně, sestřičky, pryč od sebe vydali. Líto je mně, má maměnko, na stokráte, [: líto jest mně nastokráte :] líto bezpočtukráte, že vy ste mně tak těžko vychovali [: a potom ste mně, maměnko :] tomu vdovcovi dali.

Bartoš 1901 / 0883 | A (100%)
a) Pojeď hoľečku, pojeď, kupečku, prodáme my ti tú jałúvečku. Tá jałúvečka nebude drahá, dá-ľi Bůh, na rok bude z ní kráva. b) Ode dveří poskakuje, štyry groše vytahuje. Štyry groše pěkné bíłé, mé srdečko roztomiłé. c) Aj toho my chceme, (nebo: Toho my chcem toho) co má čérnú hłavu a na ní kłobúček, vonicu voňavú. d) Aj toho my chceme v čepici, v čepici, co by sa zaľíbił děvčici, děvčici. e) Pojeď, kupečku z Brna, podražiła nám vľna; tá bíłá po patáku tá černá po dukátu.