Kolberg 01 / K0020e

4 words

Sušil 0428 | Ach oře oře pánů pacholek (100%)
Ach, oře, oře pánů pacholek, [: koně pohání ten jeho synek :] Ach, oře, oře od meze k mezi, až se dooře, kde milá leží. Ach, leží, leží na třetí mezi: Pověz mně, milá, co v tobě vězí? Ach, vězí, vězí mé těžké hříchy, že sem dělala z mládenců smíchy. Mívala-li jsem, budu mít ješče, abych věděla, proč mě Bůh tresce. Ach, tresci, tresci žebra i kosti, jen mě nesklamej na poctivosti.

Sušil 0310 | Seděl jeden vězeň (100%)
[: Seděl jeden vězeň :] sedumdesát neděl, a tak těžko seděl, až tam ošedivěl. Sam sobě rozmlúval, kdo by ho vyjednal, že by mu dceru dal. Svú dceru Barboru, polovicu dvoru. Žádný ho neslyšel, edem to pachole, co poklúzá koně. Pachole nemeškalo, Turkům povídalo: Slyšte, milí páni, co náš vězeň praví: 1) Kdo by ho vyjednal, že by mu dceru dal, dcerušku Barboru, polovicu dvoru. Turci nemeškali, vězňa vyručali. 2) Přišel vězeň domů, sednul si ke stolu, svěsil hlavu dolů. Což je vám, tatíčku? 3) Snad vás hlava bolí, nebo život celý? Mia hlava nebolí, ani život milý; slíbil sem ťa dáti Turku pohanovi. 4) A já bych zaň nešla, radši bych umřela. 5) Na hůru běžala, muziku slyšala. Můj milý tatíčku, pro koho to jedú, střílajú, bubnujú? Pro tebja, Baruško, najmladší dceruško. A Turci přijeli, všecko strojné měli. Koníčky v šarlatě, pacholci ve zlatě, její najmilejší v samém diamantě. 6) Do voza sedala, s otcem sa žehnala. S Bohem, můj tatíčku, už k vám víc nepřijdu, zakél živa budu. 7) Patnást míl ujela, slova nemluvila. Třidcet míl ujela, slovo promluvila: Počkaj, milý kočí, až z voza seskočím, napiju sa vody. 8) Nepij, milá, vody, máš vínko ve vozi. Pivo, vínko dobré, vodička najlepší. Ona seskočila, vínek s hlavy sňala, na vodu pustila. Plyň, ty můj vínečku, až k mému tatíčku, a pověz ty jim tam, že sem sa vydala bystrému Dunaju. Ty drobné rybičky, to moje družičky; ti velcí kaprové, to moji družbové; vrbina, olšina, to moja rodina. Vody dosihala, do Dunaja padla. Turek křičí, plače a sobě naříče. Její bílé vlasy po vodě sa plasí. Její bílé ruce vodú plavú prudce. Její černé oči, písek sa v nich točí. Turek křičí, plače a sobě naříče: Bych ťa byl dovezl k svej milej mateři, nedala by tobě po zemi choditi; byla by ti stlala červené přikrytí. Zvonily by tobě ty turecké zvony. Včil ťa budú žráti ty morské potvory.

Bartoš 1901 / 1183 | Ani tech ručičék na zemi néni (100%)
Ani tech ručičék na zemi néni, ja ony už ľežá v téj čérnej zemi, co ňa koľébały, k prsom přikłádały, dyž sem był pachoľík, pachoľíček małý. Tá moja gaľánka, tá moja miłá, Veľických úradů za mňa prosiła, puste ho z vojny, on je chudobný, šak sa vám nebrání, je vám povoľný.

Sušil 1494 | V našem dvoře kvitnou růže (100%)
V našem dvoře kvitnou růže, ja jich trhač něbudu, milovalach dvu mladencův, milovač jich něbudu. Dy něbuděš, to něbuděš, ja se prosič něbudu, jak tu přijdu susedovi, namluvač se jich budu. Už tu přišli, už tu stoju, nas do taňca něberu, to su šelmy, ci pacholci, ješče se z nas vysměju. Žaden nějest taky šelma, jak susedův pacholek, ma na vescě z střibra bortu, na klobučku faborek. Nězahlidaj na tu bortu, ani na ten faborek, vezřičiž mu do maštalně, jaky tam ma pořundek.

Sušil 0333 | Pošla Kačenka ze mlýna (100%)
Pošla Kačenka ze mlýna, neslatě na rukách syna. Kole Dunaja chodila, do Dunaja ho hodila, jak by jeho máť nebyla. 1) Rybáři ryby lovili, krásné pachole chytili. Mne tu mamička vhodila, leda ve vínku chodila. A na ratúze zvonijú, panenky z města svádijú. 2) Všecky panenky do rady: Našli jsme dítě u vody. Všecky přišly ve věnečku, jenom Andulka v čepečku. Proč, Andulka, vínka nevzala? Lebo tě hlavěnka bolela? Hlavěnka mě nebolela, ale maměnka bránila. 3) Co pak's tam, dítě, robilo, dyž's po vodince brodilo? Jak pak ty, dítě, jak se máš? Kerú matičku svoju máš? Byla má máti bohatá, pošla do smrti za kata. 4) Vemte ju, kati, pod boky, hoďte ju v Dunaj hlyboký. Kati ju vzali pod boky, hodili v Dunaj hlyboky.

Bartoš 1901 / 1132 | Z rána sloníčko vechází (100%)
[: Z rána sloníčko vechází, :] [: smotná novina přechází. :] [: Že mám k vojsko bet vodveden, :] [: svýho potěšení zbaven. :] [: Pan arc ke mně přistupuje, :] [: a pod míro mně richtuje. :] [: Porád se mně veptávají, :] [: so-li jako reba zdravé? :] [: So šohájek, jako kvítí, :] [: mohl bech hneď na marš híti. :] [: Na marš do pole širýho, :] [: hde zhenulo vojska mnoho. :] [: Vojska mnoho rakóskýho, :] [: ješče více toreckýho. :]

Sušil 2071 | Na tech lhotských lukách (100%)
Na tech lhotských lukách pasú se dva volci, že sú vysměvaví ti lhotščí pacholci. Z nás se vysměvajú, sami nic nemajú, jednu košulenku a tú roztrhanú. V pátek ju vypere, v sobotu ju válí, v nedělu obleče, parádu provádí.

Sušil 2073 | Stupavčí chlapci (100%)
Stupavčí chlapci, to sú hodní chlapci, jenom to jim škodí, že sú vysměváci. Oni se vysmějú z chudobných děvčátek, a sami nemajú košulí na svátek. Košulí na svátek, na všední den botů, oni se vysmějú, jeda na robotu. Hore, chlapci, hore, děvčata dolinú, stupavčí pacholci žebroty neminú. František Kohútků bude kapitánem, bude šit míšečky, seďa za špitálem. Janíček Vaverdů, ten jich bude nosit, Josef Mikulčáků bude do nich prosit. Martin Nedopilů veliký hrdina, nemohl zaplatit za půl másu vína. Bartákova dcera půjčila mu peněz, aby s ňú tancoval v hody za interes.

Sušil 0403 | Vím já lučinu širokú (100%)
[: Vím já lučinu širokú, na ní travěnku vysokú. :] Poďme my na ňu, sestřičko, nažnem travičky brzičko. Jedna ju žala, vázala, druhá seděla, plakala. A díval se jim z hradu král, na své pachole zavolal. Stávej, pachole, stroj koně, pojedem na hon do pole. Budeme honit zvířátka, patnáctileté děvčátka. A jak na lúku přijeli, vrané koně zastavili. Kdo vám tu trávu kázal žít? Jedna musíte s námi jít. Kázali otec a máti zelenej trávy nažati. Jedna ju žala, vázala, druhá seděla, plakala. Pro jeden kúsek trávníčka musím opustit tatíčka. Pro jednu malú travičku musím opustit mamičku. Pro jeden kúsek býlého musím opustit milého. 1)

Galko 1/446b | Naša pani kňahne (100%)
Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva. Bože môj, bože môj, čo som urobila, za tebä, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Ej, nik to nepočul, len jedno pachole, len jedno pachole, čo kone varuje. Pane môj, pane môj, dač by vám povedal, dač by vám povedal, keby som sa nebál. Neboj sa, pachole, vezmem ťa za svoje, zastanem za teba, jako sám za seba. Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva: Bože môj, bože môj, čo som urobila, za teba, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Pani moja, pani, obliekaj si šaty, čo sa budú rovnať slnku i mesiaci. Pôjdeme sa dívať, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Prvý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď druhý raz prejdeš. Druhý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď tretí raz prejdeš. Tretí raz plovnula, na sredu tonula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Rybári, rybári, lapajte mi rybu, lapajte mi rybu, môjmu srdcu líbu. Prvý raz potiahnul, veniec z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Druhý raz potiahnul, rúbok z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Tretí raz potiahnul, celú ju vytiahnul: Ach, to je tá ryba, môjmu srdcu líba.

Galko 1/446a | Naša pani kňahne (100%)
Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva. Bože môj, bože môj, čo som urobila, za tebä, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Ej, nik to nepočul, len jedno pachole, len jedno pachole, čo kone varuje. Pane môj, pane môj, dač by vám povedal, dač by vám povedal, keby som sa nebál. Neboj sa, pachole, vezmem ťa za svoje, zastanem za teba, jako sám za seba. Naša pani kňahne po palote tiahne, pieseňku si spieva, slzami zalieva: Bože môj, bože môj, čo som urobila, za teba, suchý býl, ružu som pustila. Keby bola išla za Dunaj za kráľa, za Dunaj za kráľa, za Nemca cisára. Bola by videla, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Pani moja, pani, obliekaj si šaty, čo sa budú rovnať slnku i mesiaci. Pôjdeme sa dívať, jak to more ihrá, jak to more ihrá, jak ten Dunaj splýva! Prvý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď druhý raz prejdeš. Druhý raz plovnula, na brehu stanula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Mojou kňahňou budeš, keď tretí raz prejdeš. Tretí raz plovnula, na sredu tonula: Pane môj, pane môj, či som tvojou kňahňou? Rybári, rybári, lapajte mi rybu, lapajte mi rybu, môjmu srdcu líbu. Prvý raz potiahnul, veniec z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Druhý raz potiahnul, rúbok z nej vytiahnul: Ach, i to z tej ryby, môjmu srdcu líby. Tretí raz potiahnul, celú ju vytiahnul: Ach, to je tá ryba, môjmu srdcu líba.