Sušil 1015 | Na tej brodskej věži

34 words

Sušil 1015 | Na tej brodskej věži (100%)
Na tej brodskej věži zlatá panna leží, zazpívaj, kohútku, máš-li zlaté peři. Súsedové koně majú zlaté oje, súsedové slépky majú zlaté pérky. O jednej hodině kohútek zazpíval, o druhej slavíček, až se háj rozlíhal.

Sušil 2260 | Vyletěl sokol na zelený bor (40%)
Vyletěl sokol na zelený bor1) a sobě zaspíval, až se háj rozlíhal, královnu volal. Královno milá, král tebe volá, abys k němu vyšla, nebyla tak pyšná, sama jediná.2) Králka nevyšla, poslala posla. A ty, milé posle, spravuj mně to dobře jako já sama. Posel spravoval, sobě namlóval, tó krásnó děvečko v růži, ve věnečko sobě namlóval.3) A vy, vozičé, spravujte biče,4) koně zapřihejte, voze vytlačujte, pro paní jeďte. Pro paní jeli, lidi hleděli, co to za panenka, co to za hraběnka v kočáře sedí.5) Sedí u ní pán, ten syneček sám, chtěl oklamat děvečku v růžovém věnečku, oklamal se sám.

Sušil 0372 | Vím já jeden hájiček (40%)
[: Vím já jeden hájiček, :] v tom hájičku domeček. V tom domečku děvečka, chovala sokolíčka. Čisté žito sbírala, sokolovi sypala. Nemohla ho uchovať, musela ho ven vyhnať. 1) Sedum let ho chovala, na osmý ho pustila. Leť, sokole, do pole, nalítej se do vůle, nazobej se kúkole. Letěl sokol, zaletěl, třikrát Krakov obletěl. 2) Sedl si tam na rynek, na červený kamýnek. 3) A tak vesele zpíval, až se Krakov rozlíhal. Krakovjané měščané všeho díla nechali, sokola poslúchali. Došla k němu hrdlička, jeho vlastní sestřička. Co, sokole, co děláš, žádného smutku nemáš? Jaký bych já smutek měl, když mi žádný neumřel? Umřela ti tvá milá, dvě hodiny s poledňa. Třetí den, co pohřbená, v klášteře pochovaná. Sokol letěl, zaletěl, až na klášter doletěl. Třikrát klášter obešel, žádných dveří nenašel. 4) Jenom jedno okenko: Promluv ke mně, milenko. Dybych mohla mluviti, mohla bych aj choditi. Na srdečku mám kameň, na jazyku mám plameň; to pro tebe, můj milý, že sme spolu chodili.

Bartoš 1901 / 0120 | Letěl sokol veletěl (39%)
[: Letěl, sokol, veletěl, :] haž nad Krakov doletěl. [: Nad Krakovem zazpíváł, :] haž se Krakov rozlíhál. [: Dělali tam zedníci, ] v Krakově na silnici. [: Všecké práce nechali, :] sokola poslóchali. [: Proč, sokole, tak zpíváš, :] žádnýho smutko nemáš? [: Proč pak bych já smotek měl, :] deť mně žádné nehomřel. [: Homřela ti tvá milá,:] včerá ve dvóch hodinách.

Sušil 1344 | Můj tatičku stary (27%)
Můj tatičku stary, moje zlate oje, dy stě rajdovali, dycky bylo dobře. Jak stě vy, tatičku, přestali rajdovať, hned smy my museli po světě vandrovať. Ma mamulko mila, moja rado dobra! Dy stě radiť měli, hlyboko stě lehli! Můj mily tatičku, proč tak tvrdo spitě? A mně je tady zle, vy o tom něvitě. Ma mamulko mila, hlyboko ležitě, dyž vy o mej křivdě velikej něvitě. Ma křivda velika, můj zarmutek těžky; šak mně ho pomůže mily Pan Bůh snesti.

Bartoš 1901 / 0462 | To je Bože to je (25%)
To je, Bože, to je potěšéní moje, dyž ně můj koníček preskakuje oje. Preskakuje oje, na obě dvě strany, už ně nevypoví moje potěšéní.

Galko 1/421 | Ej, to je, bože, to je (25%)
Ej, to je, bože, to je, ej, to je potešení moje ked muj vraný koník, ej, preskakuje oje. Dycky sem ti ríkau, ej, naučení dávau, sceš-li moja byci, ej, s iným nepostávaj. Tys’ na to nedbaua, ej, s inýms’ postávaua, ja sem sa oženiu, ej, ty sas’ nevydaua. Ja sem sa oženiu, ej, smutne nevesele, šablička mi visí, ej, v kasárni na scene.

Sušil 1871 | To je Bože to je potěšení (25%)
To je, Bože, to je potěšení moje, dyž moje koníčky přeskakujú oje. Oje přeskakujú, brdca prelamujú, to je, Bože, to je potěšení moje.

Galko 1/375 | A ty, dievča, čo ty to (25%)
A ty, dievča, čo ty to, máš ty líčko rozbitô, három madarom/štydyridydom! To mi chlapci zrobili(rozbili), keď ma veľmi ľúbili, három madarom/štydyridydom! A ty, dievča, nies’ moje, prehodím ta cez oje, három madarom (štydyridydom); cez oječko, cez osi, hopsa, dievča, moje si, három madarom (štydyridydom)! Keby si bol dobrý muž, kúpil by si žene voz, három madarom ; malovanie kolesá vozia ženu do lesa, három madarom!

Sušil 1014 | Na březovskej věži (16%)
Na březovskej věži zlatá kula leží, tam kohútek zpívá, červené1) peří má. Nezpívaj, kohútku, nedělaj zármutku, a já ho dosti mám, keď maměnky nemám.2)

Sušil 1013 | V metylovskej věži (15%)
V metylovskej věži zlato kula leži, sedzi tam kohutek, mo zelene peři. Něsedaj, kohutku, něsedaj na prutku, nědzělaj svej milej většiho zarmutku. Jo ji ho nědzělom, dzělo si ho sama, dy mne doma něni, tancuje s inyma.