Smutný 01/079 | V susedovem dovre biela hus nocuje

11 words

Smutný 01/079 | V susedovem dovre biela hus nocuje (100%)
V susedovem dovre biela hus nocuje, komu to Hanička periny rychtuje

Sušil 1121 | Zrojili se čmelové (60%)
[: Zrojili se čmelové, :] hej nam hej, v súsedové stodole.1) Kdo ty čmele vyvede, ten Haničku povede. Janiček je vyvede, on Haničku povede.

Černík 1908 / 227 | Zaspala Hanička (48%)
Zaspala Hanička na zeleném kríčku, a Janoško zaspal na jéj bielém líčku. Staň, Hanička, hore, už sú bielé zore, krávy nědojené vyháňaj na pole. A keď hore stala, žalostně plakala, krávy nědojené za kraváry hnala. Čakajce, kravári, v tom zeleném háji, doženěm za vami nědojené krávy. Čakajce, kravári, v tom zeleném háji, něsem vám rozmarýn ve zlatém pohári.

Galko 3/064a | Nevedzela som ja (46%)
Nevedzela som ja, čo mé srdce vzdychá, [: nenazdala som sa, :] [: že ma šuhaj nechá. :] Prečo ma, šuhajko, prečo ma nechávaš; [: jakú mi, duša má, :] [: jakú hanu dávaš? :] Ani ti, duša má, ja žádnej nedávam, [: pre tvoju chudobu :] [: teba zanechávam. :] Ked ma len nechávaš pre moju chudobu, [: a ja na to nedbám, :] [: poručená bohu! :] Poručená bohu, komu budem — tomu, [: ked tebe, šuhaj, nie, :] [: trebars pánu bohu. :] A ked ma necháváš pre daktorú inšú, [: pre daktorú inšú, :] [: a sebe milejšú. :] Neni mi milejšá, ale je vernejšá, [: mojemu srdečku :] [: je vždy úprimnejšá. :]

Galko 3/064b | Nevedzela som ja (46%)
Nevedzela som ja, čo mé srdce vzdychá, [: nenazdala som sa, :] [: že ma šuhaj nechá. :] Prečo ma, šuhajko, prečo ma nechávaš; [: jakú mi, duša má, :] [: jakú hanu dávaš? :] Ani ti, duša má, ja hanu nedávam, [: pre tvoju chudobu :] [: teba zanechávam. :] Ked ma ty nechávaš pre moju chudobu, [: a ja na to nedbám, :] [: poručená bohu! :] Poručená bohu, komu budem — tomu, [: ked tebe, šuhaj, nie, :] [: trebars pánu bohu. :] A ked ma necháváš pre daktorú inšú, [: pre daktorú inšú, :] [: a sebe milejšú. :] Neni mi milejšá, ale je vernejšá, [: mojemu srdečku :] [: je vždy úprimnejšá. :]

Černík 1908 / 195 | V širém poli hruščička (44%)
V širóm poli hruščička, [: pod ňú stojí Hanička, :] čakala na Janíčka. Keď ho ona dočkala, on jéj strelil do bočka, do bočenka levého, do srdénka verného. Ona na to nědbala, svoje rány vjazala svoje rány vjazala k sobášu sa chystala. Keď prišli od sobáša, [: kázala si lože stlac, :] že už ona pójdze spac. Ráno prošla muziga, by Haničku zbudzila: nětreba jéj budzeňá, šak je ona studzená. Široké sa staraly, čo jéj dajú do zemi, či šjateček červený, či veneček zelený. A Janíček povedal: [: nětreba jéj šjatečka,::] je poccivá dzievečka. *) *) Třeba jí "věnečka zeleného".

Černík 1908 / 023 | Ach Hanička (44%)
Ach, Hanička malučká, šak si pěkná bielučká, já som tebja zamiloval, ešče's bola malučká. Ach, Hanička, jak sa máš, povedz ty mi, hdze spáváš? A já k tobě v noci prídzem, ani sa mňa něnazdáš. Ty, šohajko volačí, máš falešné obočí; ty’s mna zvjédól, aj podvjédól, něh ci Pámbo zaplací. Ty šohajko, z růže kvet, radšej ťa mám, leš ten svet, radšej ťa mám, keď prídzeš k nám, jako inšiech dvacat pet.

Galko 3/067 | Lužnanská dolina pekná je široká (44%)
Lužňanská dolina pekná je široká, [: čo mi umořila :] švárneho Janíka. Keď po nej chodievau, veselo si spievau, [: zo svojho srdiečka :] velikú radosť mau. Veľa rázy prosiu tú svoju mamičku, [: či mu dovolí vziať :] tú švárnu Haničku. A ona mu vždycky len takto hovorí: [: keď sa chceš s ňou zmeriť, :] misíš von z domu ísť. Keď mala Hanička s Jankom na sobáš ísť, [: vtedy jej začali:] lužňanské zvony biť. Keď malí Haničke sliačski cigáni hrať, [: v tedy ju začali:] do čiernej zemi klásť'. Ten môj najmlačí brat, ten sa na mňa dívau, [: keď som si ja z flinty :] do srdca zduplovau. Lužňanský cintorín, cesta vykladaná, [: po nej sa prechodí:] matka vyplakaná. V mojej mamky dome v každom kúte ticho, [: šak jej nezaspieva :] v tomto dome nikto.

Černík 1908 / 234 | Ej po rýnecku (44%)
Po rýnečku chodzila, v hrsci pérenko nosila, pój sem, šohajko, moje srdénko, čosi som ci kúpila. Já to pérenko rád vezněm, tebja, duša má, něveznem, máš ty, Hanička, červené liečka, tebja veru něveznem. Ach, padá, padá listopad, pozdravujem ťa nastokrát, tvé pozdravenie, mé pocešenie, že ťa mosím zaněchac.

Černík 1908 / 269 | A hdze že si bola (44%)
A hdze že si bola, Hanička moja? »Bola som na báli v tom hrozenském sáli, mamička moja.« Čo ci pic dávali, Hanička moja? »Červené vínečko, bolí mňa srdečko, mamička moja.« A snad nám ty umreš, Hanička moja? »Umrem vám, mamičko, bolí mňa srdečko, mamička moja.« Kerých družbóv chceš mac, Hanička moja? »S nebe dva andělé to budú družbové, mamička moja.« Keré družky chceš mac, Hanička moja? »Kňazovy ručičky to budú družičky, mamička moja.« Kerú chceš širokú, Hanička moja? »S neba smrť vysoká to budze široká, mamička moja.« Hdze ťa pochováme, Hanička moja? »U kostelních dverí, do hubokéj jamy, mamička moja.«

Sušil 1321 | V zahradě na hřadě drobný list (44%)
V zahradě na hřadě drobný list padá, Hanička ho shrabovala, matička na ňu volala: chce-li krejčířa.