Smutný 28/002 | My mládenci?

2 words

Sušil 1239 | S Pánem Bohem buďte (100%)
S Pánem Bohem buďte, rodiči rozmilí, já už se dnes s vama lóčím naposledy. S Pánem Bohem buďte, bratříčku, sestričko, nechť vás opatruje tatíček s matičkó. S Pánem Bohem tu buď, kamarádko věrná, co sme bévávaly jako ruka jedna. S Pánem Bohem buďte, svobodní mládenci, co ste bývávali moji tanečníci. S Pánem Bohem buďte, maměnčiny krávy, už vám neponesu ode dneška trávy. S Pánem Bohem buďte, tatíčkovy ovce, nechť vás opatruje1) ode dneška, kdo chce.

Erben 5/206 | Zdali nám panenky povíte (60%)
Zdali nám, panenky, povíte, kam na travičku chodíte? „My dobře víme, a nepovíme, kam na travičku chodíme. Chodíme na ni do peren, roste tam travička s jetelem: my dobře víme, a nepovíme, kam na travičku chodíme.“ „Zdali nám, mládenci, povíte, kde svy koníčky brodíte?“ My dobře víme, a nepovíme, kde svy koníčky brodíme. Brodíme my je v Dunaji, jenom jim ouška koukají: my dobře víme, a nepovíme, kde svy koníčky brodíme.

Sušil 2245 | Stojí tyčka prostřeď dvoře (60%)
Stojí tyčka prostřeď dvoře, chvála buď, mocný Bože, chvála buď v nebesích. Na tej tyjce chmélí roste. Až to chmélí otrháme, píva z něho navaříme. Koho my s ním opojíme? A kohož bychom jiného, než mládence Staňkového. Kam pojedem pro nevěstu? Přes ty hory, přes ty doly až k těm Římkům do komory. V tej komoře bílé lože. Na tom loži panna leží. Zavázanou hlavu drží. Na prstě má zlatý prsten. Kdo ten prsten símat bude? Ten zajistě její bude.

Erben 3/082 | Bůh vás žehnej (60%)
Bůh vás žehnej, můj tatíčku, tenkrát: děkuju já vám, děkuju já vám, tatíčku, nastokrát! Bůh vás žehnej, má matičko, tenkrát: děkuju já vám, děkuju já vám, matičko, nastokrátl Děkuju vám za to vychování, za vaše starosti od mojí mladosti až do toho vdání. Bůh vás žehnej, mý mily panenky, které jste bejvaly, které jste bejvaly moje kamarádky. Bůh vás žehnej, mí milí mládenci, kteří jste bejvali, kteří jste bejvali moji milovníci. Bejvali jste, a už nebudete: taky-li vy na mne, smutnou, zarmoucenou, někdy zpomenete? Bůh vás žehnej, všickni moji známi: za všecko děkuju, štěstí vám vinšuju, budiž pán Bůh s vámi! Už mě vezou za hory, za lesy: kdož pak mé tam samou, smutnou, zarmoucenou, kdo mě tam potěší? Už mě vezou, a já nic nevím kam; a když mě dovezou, pak všickni odjedou – jen já zůstanu tam! Za horama, za tím černým lesem: tam já musím bydlet, nic nebudu vědět, má maličko, kde jsem! Vyjdu si já, na horu pospíším: jest-li po větříčku svou zlatou matičku tam někde uslyším. Vyjdu si já, s hory se podívám: jest-li v oudolíčku svou zlatou matičku tam někde uhlídám. Neuhlídám, ani neuslyším: s kým pak se já smutná, má matičko zlatá, s kým já se potěším! „Má dceruško! vždyť jest pán Bůh všude: jenom se modlívej a pracuj a zpívej, on tě těšit bude.“

Erben 3/112 | Toulali se mládenci (60%)
Toulali se mládenci po tom Starém Kamenci. Toulali se, toulali, až se k Čížkóm[51] Stará mete světnici: Sedněte si, mládenci! „My si u vás nesednem: my si pro Marjánku jdem.“ A my vám jí nedáme, až jí šaty zjednáme. – Už má šaty sjednaný, modrý truhle srovnaný. Mládenci si vejskali, že Marjánku dostali. U Čížků si stejskají, že už dceru nemají. Ti Lazští mládenci ne ratum satum – toulali se po noci – klimboja linka plinka žína kosaři.[52] Toulali se, toulali, k Jersovům se dostali. Stará mete světnici: „Sednete si, mládenci!“ My si u vás nesednem, až Ančičku povedem. Povedem ji pres cestu, k Rosínovům nevěstu. Rosínka před dům vyjde: „My nevěstu nechceme. Ona hrachu nejídá, na mlíko se ošklíbá.“

Bartoš 1901 / 0092 | Pásla milá pásla páva (60%)
Pásla milá, pásla páva blízko zeleného hája; [: přišli dva mládenci spolo, zajali páva do dvoro. :] To máš, milá, tři dokáte, dva stříbrný, jeden zlaté; [: to máš, vem je milá k sobě, zétra večír přindo k tobě. :] Chceš-li te k nám, synko, chodit, mosíš hned z večera nejít, [: mosíš dobré pozor dávat, kramflíčkama neklepávat. :] Naša stará panímáma sama dveři zavírává, [: vona dobré pozor dává, kdo k nám v noce chodívává. :]

Sušil 2342 | Vandroval mládenec (60%)
[: Vandroval mládenec :] [: od otce matky preč. :] Přišel tě tam, přišel na jednu lučinu. Ocelku v ruce vzal, ohňa si rozkřesal. Tak sa uňho zhříval, až sa uňho zdřímal. Přišel tě k něm, přišel ten šeredný ďábel. Mládenečku mladý, huďme my dvá spolem, kerý lép zahudem. Ty na ty dřevěné či já na měděné. Počal ďábel hústi, jala sa zem třásti. Počal mládenec hústi o šesti žalostí, o sedmej radosti. Mládenečku mladý, kdož ti dodal rady? A kdož by mně jiný, chyba Bůh jediný? Byl bych ťa naučil světem vandrovati, otce zanechati.

Sušil 2273 | Chodí králka chodí král (60%)
[: Chodí králka, chodí král, nemá koní ani kráv. :] Zhořela mu fára blízko pivovára. Nechcó mu jí stavěti, musí na ňu žebrati. Má matičko z lóky, déte misu móky. Pár vajiček vod slepiček, žičko másla vod kraviček. Déte jí na užičku másla, aby se jí ta huběnka spásla. Déte jí, déte na zlatý střevíce, ať se ona prochází z jizby do sednice. Déte jí, déte na stříbrný pásek, ať je na něm sto padesát krásek.1) Bude-li více, hezkého mládence, třebas toho, co leží v kolébce. Králka se nám roznemohla, nemůže dělati, a my smutny zarmóceny musíme žebrati.

Erben 4/040 | My jsme mládenci (60%)
My jsme mládenci marnotratní, nám nejsou peníze pra-nic platný: půl dáme šenkýři a půl panně, a nám nic mládencům nezůstane. Já jsem synáček marnotratný, mně nejson peníze pra-nic platný: hnedle je utratím, 1) za pivo dám, pivíčko vypiju – zas nic nemám! 1) co já nepropiju, v kartech prohrám, a co neprohraju, holkám rozdám. Aneb: rád piju, tancuju, v karty hraju, rád hezky děvčátka pomiluj u.

Sušil 2129 | Pochválen buď Ježíš Kristus páni mládence! (60%)
Pochválen buď Ježíš Kristus, páni mládence! Jesli ve nám dovolíte k vašé muzice? A me vám dovolíme, me vás rádi máme, s našéma frajerkama tancuvat vám dáme.

Sušil 2159 | Heliška v kole tancuje (60%)
Heliška v kole tancuje, ráda mládence miluje. Přemá milá, roztomilá Heliško, věrná tovaryško. Pohlaď si svoju hlavičku tak jak hladkó laštovičku. Přemá milá atd. Pohlaď si svoje léčičky, tak jak červené růžičky atd. Vyber ty sobě z těch pěti, (Anebo z dvaceti, desíti atd.) kerá tebe bude chceti. Třeba tutohle na koncu, ja, v tom růžovém ve věncu. *) Heliška v kole tancuje, ráda mládence miluje … **) Málo nás, málo nás, poď ty, Marjánko, (anebo jak se jmenuje) mezi nás. ***) Má nejmilejší paní Heliško, sedni na stoličku, obuj sobě boty, půjdem do roboty; obleč sobě sukni zelenou, půjdem na mši svatou atd. Pak Eliška vstane a, vyberouc si jednu, s ní tancuje.