Bartoš 1901 / 0902 | Zeber si ceruško co je

22 words

Bartoš 1901 / 0902 | Zeber si ceruško co je (100%)
[: Zeber si, ceruško, co je tvýho, :] [: juž musíš ze svýho :] do cizího. [: Zeber si sukničky i střevíčky, :] [: juž musíš ceruško :] od matičky.

Bartoš 1901 / 0821 | Na Vľčnovskéj veži (48%)
Na Vľčnovskéj veži złatá baňa ľeží, na ní je kohútek, má páové péří. Na Vľčnovskéj veži, złatá baňa ľeží, odpros sa, Marýnko, otcovi, mateři. Odpros sa jím, odpros, kľekni na koľena: Pro Boha vás prosím, neopúščajte ňa. Už ňa upustiľi přáteľé najbľižší, neopúščaj ty ňa, můj Kriste Ježíši. Už ňa opustiła, cełá má rodina, neopúščaj ty ňa, Panenko Maria. Dajte nám ju, dajte, vy její maměnko, dajte nám ju, dajte, sivá hołuběnko. Dajte nám ju, dajte, vy její tatíčku, dajte nám ju, dajte, sivý hołubíčku. Nedáme, nedáme, dyž my vás neznáme, až my sa někoho na vás pozeptáme. A co to pravíte, že vy nás neznáte, dyž vy nás od rána s boľesti čekáte. Dyby zme vás byľi s boľesti čekaľi, my by zme před vama dveří nezavřeľi. Otevři, Mařenko, maľované dveři, vynes ten víneček na bíłém taľéři. Vystup si, Mařenko, vystup na łavěnku, pohľédni po ľuďoch, máš-ľi tu maměnku. Vystup si, Mařenko, vystup na stołeček, pohľédni po ľuďoch sú-ľi tu tatíček. Zeber si, Mařenko, svoje majetnosti, co sis najednała od svéj maľučkosti. Ženichu nedbałý, nestoj za dveřami, poď do izby rači, nevěsta se mračí. Všecko sem zebrała, nic sem nenechala, enom ten kľíneček, co viséł víneček.

Bartoš 1901 / 0900 | Haj husičky kołem (47%)
Haj, husičky, kołem nad tým naším dvorem, ostávajte tady, má maměnko, z Bohem. Zeber si, Aničko, všecky svoje cnosti, co sis nazbírała od svéj maľučkosti. Všecko sem zebrała, nic sem nenechała, enom ten kľíneček co visał věneček. Z Bohem zostávajte, moje kamarádky, nasaďte si kvítí do mojéj zahrádky. Z Bohem ostávajte, Vaňharovy kľučky, keré chytávały Jozefčiny ručky.

Sušil 1670 | Na zahrádce kvítí rvala (36%)
Na zahrádce kvítí rvala, přežalostně naříkala: Škoda, synečku, škoda tě, jedú Francúzi, vemú tě. Jede Francúz třema koňmi, žáden se mu neubrání; braň se, synečku, obuškem, já tě zastinu fěrtuškem. Fěrtušek mi nespomůže, přecej musím, milý Bože, dám si obušek na uško, buď už tu s Bohem, Maruško. Jede synek, jede pryče, vzal mi od srdečka klíče, aj, od srdečka mojeho, jede do kraja cizího. U studýnky vodu brala, přežalostně naříkala; ach, Bože, Bože, Bože můj, kdy se mi vrátí synek můj?

Erben 3/040 | Nedávej se Bětuško (36%)
Nedávej se, Bětuško, do statkn cizího: tam ti budou vyčítat, že není nic tvýho. Nedávej se, Bětuško, do cizího statku: tam ti budou vyčítat, že máš chudou matku. Jeden tebou postrčí, druhej tebe kopne: div že se ti srdéčko v těle nerozpukne.

Erben 5/314 | Kdybys byl Honzíčku (35%)
Kdybys byl, Honzíčku, poslouchal matičku, nebyl bys teď nosil po straně šavličku. Neměl bys šavličku a koně vranýho: nebyl bys poslouchal člověka cizího.

Galko 1/480 | Ej, už ju vedú (12%)
Ej, už ju vedú, už ju povedú (Ej, už ju vedú, ej, už ju vedú) k tej materi cudzí, ani nevidzí pred sebu ludzí od velikých suzí. Ej, ešče sa vás, moja mamičko, jednú ja opýtam, ej, s vama-li ja, moja mamičko, tady bydleci mám? Ej, ne-e, ne-e, ceruško moja (Ej už, nie už, nie, ceruško moja) ne-e už vjec se mnú; (ej, už nie vjec se mnú) ej, koho sis’ ty raz vyvoliua, už mosíš ít k nemu. Ej, dzekujem ja vám, muj tacíčku, za vaše chováni; ej, dzekujem aj vám, má mamičko za opatrováni. Ej, dzekujem vám, moja mamičko, i na stotisíc raz, že ste si mňa čaško vychovali, včil mosím ít od vás.

Bartoš 1901 / 0722 | Sedí vtáček na karłáce (12%)
Sedí vtáček na karłáce, povídała céra matce: Má mamičenko rozmiłá, co to ten vtáček povídá ? Má ceruško, vtáčku nevěř, na říčicu vody neměř, říčica vody nedrží, šohajek pravdy nepoví. Co zme sa my nachodiľi a społem nasedávaľi, ej už zme mohľi svoji byt, včiľ sa mosíme rozejít.

Bartoš 1901 / 0553 | Včéra před večerem (12%)
Včéra před večerem, ked sem vodu brała, šohajova mama na mňa zavołała. Podaj ně, ceruško, téj studenej vody; šak ten můj syneček dávno k tobě chodí. Vody sem podaľa, syna ně nedała, šohajova mati cigánkú ostała. Keby ně ho dała, týdeň bych í žała, ešče bych í za to mamičko říkała. Aľe ně ho nedá, že sem hrubě bľedá, šohajek červený, až ho barva mění. Šohajova mama, dycky na mňa repce, že ně kupovaľa po toraľi čepce. Po toraľi čepce, po złatém kaničky. To były kaničky od mojéj mamičky. Šohajova mati, veliká cigánka, bodaj í narostła na hłavě pohanka. Dal by ně to Pámbu, kebych í ju žała, ľehe*) by sem í ju s koreněm trhała. Šohajova mama, na mňa odkázała, abych na jejího syna nečekała. Chudobná děvečka v chudobě chovaná, ľepší, ľež bohatá, jak kráva rohatá. A já sem í dała takovú otázku: nech si ho uváže doma na retázku. Doma na retázku, na hedbavnú šňůrku, aby í nechodił za chudobnú dívkú.

Bartoš 1901 / 1374c | O mamyčko moja (12%)
O mamyčko moja, já sa bójím v noci, chodá k nám pod okna dva švárný młádenci; ony na mna volajú, pokoja my nedajú. O ceruško moja, z tohoc' zpomožeme, tvoju posteľenku k našéj přiłožíme; budeš s námi spávaci, nebudeš sa bávaci. O mamyčko moja, z toho nepomože, mosí byt šohajko do méj biéłej łože; bude se mnú spávat, nebudu sa bávat. O ceruško moja, ty si ešče mładá, věru tebe ešče muža nepotreba; ľebo také ženy mrú, čo sa mładé výdajů O mamyčko moja, ces cinter chodzíte, moc-i vy tam takých mładých žen vydzíte, čo to také mładé mrú čo sa skoro vydajů ?

Bartoš 1901 / 0901 | Kołem husičky kołem (12%)
Kołem, husičky, kołem ej nad tým naším dvorem, ej rodičové moji, zostávajte tu z Bohem. Kołem, husičky, kołem, ej nad tým naším dvorem, ej gaľánové moji zostávajte tu z Bohem. Ej všecko sem zebrała, ej nic sem nenechała, ej enom ten kľíneček ej co visáł věneček. Všecko si možeš zebrat ej aj ty svoje cnosti, ej co sis najednała ej od svéj maľučkosti. Ej ľúto-ji, děvečko, ej ľúto-ji ti bude, ej dyž tvoja maměnka na travěnku půjde? Ej na travěnku půjde, ej ušubraná bude, ľúto-ji ti, ceruško, ja ľuto-ji ti bude?