Kolberg 02 / K0010

5 words

Sušil 0062 | O tom svatem Valentině (100%)
[: O tom svatem Valentině, :] [: pěkna slava o něm slyně. :] Že na světě tak krasny byl, dřevolivnu podobny byl. Panny se ho zakochaly, pěkne dary jemu slaly. A on prosil Boha sveho, by mu změnil krasu jeho. A Pan Bůh ho v tom uslyšel, Valentinek knězstvi došel. Jak prvšu mšu svatu služil, přetěžky ho vřed obrazil. Hazalo nim po kostele od oltařa ež ku stěně. Panny se ho odkochaly, pěkne dary odebraly. Prosil Boha přemileho, by mu vratil zdravi jeho. A Pan Bůh ho hned uslyšel, Valentinek zdravi došel. Ešče ho tak obdaroval, aby lidi ozdravoval. Valentinku, popros za nas, by byl Pan Bůh laskav na nas. Amen, amen, tak nám Bůh daj, by smy přišli v nebesky raj.

Galko 1/214 | Na Ostrej bubnujú (83%)
[: Na Ostrej bubnujú, na Trstiu šturmujú, :] pilianskych mládencov [: na vojnu verbujú. (volajú):] [: Piliansky pán richtár, čo si to dokázau, :] že si mladých chlapcov [: do vojny brať kázau? :] [: Ja som jim nekázau, kázali jim páni, :] že keď sú chudobní, [: nech idú do vojny. :] [: A keď ma povedú ta dolu dolinou: :] postojte, furmania, [: pred tou mojou milou. :] [: Keď oni tam prišli, von ju vyvolali; :] krvavie slzičky [: z očú jej padali. :] [: Ona mu podala zelený majránčok, :] žeby rozvoňalo [: celý táboríčok. :] [: On jej na to podau hodvabnú šatočku, :] žeby ju nosila [: pri svojom srdiečku. :] [: Ona mu podala bielu konvaliu, :] žeby rozvoňala [: celú kompaniu. :] [: Bodaj sa prepadnuu v Sobote radný dom, :] čo môjho milého [: majú ostrihať v ňom. :] [: Keď ma budú strihať, príď sa, milá, dívať, :] a keď ma obliekať, [: prídi ma nariekať. :] [: Bohdaj sa prepadli tie budínske mosty, :] čo môjho milého [: cez ne majú viesti. :] Zpiev. II, 159 Na horách. V 1. vyd. začína nápev notou g1.

Sušil 1006 | Aničko dzěvečko poviz mě věrně (83%)
Aničko, dzěvečko, poviz mě věrně, ežli maš upřimne srdečko ku mně! Na řeči nic nědbaj, ene mě ty kochaj, kochaj mě! Ežli ci zbranujum rodiče tvoji, že se me bohactvi něsrovna s tvojim, sprav že mi to, Bože, že to všecko može dostać se. Budzěme se modlić k Panně Marii, jak ve dne tak v noci a v každu chvili, by ona zvolila, ta Panna Maria, dostać cě.

Sušil 0984 | Na tym moscě trava roscě (83%)
Na tym moscě trava roscě, co to budzě švarne dzěvče, až uroscě. Pod tym mostem žulty kvitek, kolebala švarna panna dvojo dzitek. Kolibala a plakala: Co sem ja to, něbožatko, udzělala! Něchcěla sem maci sluchać, a včil musim kolibečkum dycky gruchać. Gruchy, gruchy ve dně v noci, dziv že se mi me srdečko něrozskoči. Rozskoči se na dva poly, ja, ach, Bože můj, Bože můj, co to boli!

Sušil 0985 | Na petrovskym polu (83%)
Na petrovskym polu zeleni se travka a pase tam Marianka malučkeho pavka. Byl pavek, byl maly, ale ušlechcily, a urval tam Marijance fortušek červeny. Čijaž byla vina? Jene mamulčina, dy mě oni někarali, pokud bylach mala. Rostlacěch ja, rostla jako v lese sosna, utracila svůj věneček ze sameho zlata. Půjdu ja se pytať tych malych rybiček, ježli ony něvidzěly meho věnca plyvać. Vidzěly, vidzěly, ale něbyl cely, dvě modre růžičky, štyry fialečky, co nam darovaly petrovske dzěvečky.

Sušil 0988 | Na janovskych polach (83%)
Na janovskych polach seje syneček hrach, [: galanečka jeho navraca k němu1) krav. :] Un navracil koni a sednul vedle ni: O co tež ty plačeš, moje pocěšeni?2) Ja plaču, lutuju věnka zeleneho, že sem ho pozbyla pro tebě sameho. Něplač, něnařikej, utři sobě oči, ać se ci srdečko přes půl nerozskoči. Vedla sobě, vedla jako samajedna, z vysoke stoličky na nizučku sedla. Vybirala sobě mezi mladencami jako lesny ptaček mezi malinami. Vybirala sobě, jež sobě přebrala, jež tu najkyslejšu malinu dostala.

Sušil 0775 | Roste roste jedlička (83%)
Roste, roste jedlička, je ho vrcho teničká, a nevdává se, panenko, šak seš ješče mladičká. Já jož sem se voženil, te se's ješče nevdala, a na keho's te, panenko, na keho's te čekala. A na keho hinýho jak, můj milé, na tebe, haž te se z vojne navrátíš, že me svoji bodeme.

Černík 1908 / 306 | Fúká rieter (83%)
Fúká vieter po doline, po téj drobnéj zaceline. Zacelinka prekvitala, mamka céru zapletala. Nie, mamičko, nie na tuho, něbudzem já vaša dúho. Leš, mamičko, na široko, pójdzem od vás na daleko. Na daleko do Galie, hdze Kristus Pán obeduje. Hdze Kristus Pán obeduje, a svatý Jan posluhuje. * Vylecela lastovenka ze záhorá, ráda by mňa moja mamka doma mala. Ráda by mňa moja mamka doma mala, abych já jej izbu, pitvor, zametala. * Hdze sme žali, tu sme žali, na doline, tam sa ptáča jarabáča preletuje. A ta ptáča jarabáča okolo pňa, jak ten švarný šohajíček okolo mňa.

Sušil 0617c | U kyjovskej Boží muky (83%)
U kyjovskej Boží muky sedijá tam třé kohúti. Žádný neplače, každý zpívá, že si, má milá, žalostivá. Ja, kerak já a překerak mé srdečko nemá plakat? Dyž si spomenu na milého, jaké bývaly slova jeho! Slova jeho přetajemné, mé srdéčko plače ve mně. Ja, mé srdečko plače ve mně, ja, že je všecko rozželené. Ešče, milá, ešče jednú proukaž mně lásku věrnú! A jak ti ju mám proukázat a s tebú si svět zavázat? Byla láska, už jí néní, skovala se do kamení. Do kamení, do drobného, do srdečka falešného.

Sušil 1005 | Pomale koničky přes vodu (83%)
Pomale, koničky, přes vodu až ku mej Nanynce na shodu a pozdravče mi ju na stokrat, ježli je tak zdrava jako ja. A ja sem tak zdrava jako ty, mam fortušek zlatem vyšity. A kdo či ho, mila, vyšival, zatym ja sem doma něbyval? Kupim ja či, mila, domeček za ten tvůj zeleny věneček. Ty budeš v tym domku vyšivač a ja budu k tobě chodivač. Pročpak by si ku mně chodival, dy sem ja chudobna a ty pan. Po čem’s mě, ma mila, poznala, že si mě ty panem nazvala? Po tvojim koničku po branym a po sedelečku červenym.

Bartoš 1901 / 0635 | Čí to pachoľe po vsi (83%)
[: Čí to pachoľe po vsi chodí, :] [: a dobrý ľidi ze sna budí? :] [: Čí by to było? Pudmistrovo, :] [: chodí pod okno sósedovo. :] [: Přinda pod okno zabubnuje, :] [: stávé, panenko, otevři mě. :] [: A nač bych já ti otvírała, :] [: dyž tě miłuje iná panna? :] [: Mě nemiłuje žádná inší, :] [: než ty má panenko némiľeší. :]