Sušil 0617c | U kyjovskej Boží muky

90 words

Sušil 0617c | U kyjovskej Boží muky (100%)
U kyjovskej Boží muky sedijá tam třé kohúti. Žádný neplače, každý zpívá, že si, má milá, žalostivá. Ja, kerak já a překerak mé srdečko nemá plakat? Dyž si spomenu na milého, jaké bývaly slova jeho! Slova jeho přetajemné, mé srdéčko plače ve mně. Ja, mé srdečko plače ve mně, ja, že je všecko rozželené. Ešče, milá, ešče jednú proukaž mně lásku věrnú! A jak ti ju mám proukázat a s tebú si svět zavázat? Byla láska, už jí néní, skovala se do kamení. Do kamení, do drobného, do srdečka falešného.

Sušil 0776 | Když sem já šel přes hraničky (36%)
Když sem já šel přes hraničky svítily mně dvě hvězdičky. Jedna světlá, jedna tmavá, ach, můj Bože, kerá je má! Jsi-li tmavá, rozsvětli se, a má lásko, proukaž se.1) Jakpak se mám proukázat a s tebó si svět zavázat?2) Není na rok, na dvě léta, než do skonání života. Do skonání mýho, tvýho nepohlednót na žadnýho. Nepohlednót, nezasmát se, zatvrzelý míti srdce.3) Zatvrzelý jako kameň až na věky věků, Amen.

Sušil 0616b | Dy sem já šel přes ty (15%)
Dy sem já šel přes ty lesy, zpívali vtáčkové všecí, žádný nepláče, každý zpívá: Proč jsi, má milá, žalostivá? A proč bych já neplakala a nebyla lítostivá? Už má poctivosť v celém světě, tobě, synečku, růža kvete. Tobě je, synečku, jiná, za klobóčkem páví píra, tobě se léčka červenajó, mé černé oči naříkajó. Ach, vy panenky rozmily, kerý ste ješče poctivy! Ach, nemilujte pěti, šesti, klaďte to sobě za neščestí.

Bartoš 1901 / 1053 | Vľčnovský dvoreček (15%)
Vľčnovský dvoreček na pěknéj rovině, stójí tam pan správčí v samém rozmarýně. Vľčnovský dvoreček pěkný maľovaný, stójí tam pan správčí, jak růža červený. Około dvorečka zahrádka špŕľená, je tam miłostpaní jak růža červená. Před tú zahrádečkú je agát zeľený, sedíja tam děti jak růža červený. Máme, pána, máme, v černém dałamáně, na krátkých nožičkách, v čérných nohavičkách.

Sušil 0615a | Když sem já šel přes ty (15%)
Když sem já šel přes ty hory, všecí ptáčkové zpívali. Žádný nepláče, každý zpívá; cos tak, má milá, žalostivá? Což nemám byt žalostivá, má poctivosť se kolíbá, má poctivosť v kolibecce, tobě, synečku, svítí slunce. Tobě, synku, tobě jináč, za klobúčkem rozmarýn máš; tobě se líčka červenajú, moje očička plakať majú.

Sušil 1611 | Něřek sem dnes tydeň (11%)
Něřek sem dnes tydeň, že budu vojak, a dy mne svazali, co budu dělať? Vzali mne s moci u milej v noci; ja plaču, nařiču, němam pomoci. A dy ja pojedu přes tu krajinu, ešče si spomenu na svoju milu. Hajičku, lesi, ma mila, kdě si? Ach, už mi splitaju pentličku vlasy. Pentličku černu, lička mi blednu, Pan Bůh vi něbesky, jak budě se mnu. Dali mně šaty, palašek zlaty, už su něbožatko cely zajaty.

Sušil 1078 | Zatmělo se mně slunečko (10%)
Zatmělo se mně slunečko. Kdo mě potěší, můj nejmilejší, mý zarmócený srdýčko? Zatmělo se mně ze všech stran, že mně šohajek můj nejmilejší odešel, nevím kam. Letěly tady labutě; překerak se máš, můj nejmilejší, překerak se máš na světě?

Sušil 0934 | Ty panenko maličká (10%)
Ty panenko maličká, ty se mně hrubě líbíš, jedno voko rybí máš, na druhý málo vidíš. Ty panenko maličká, ty černovoký děvče, dyž se na tě spomenu, hned se mně do pláče chce.

Sušil 1845 | Překerak sem já sem přišel (10%)
Překerak sem já sem přišel, překerak so tade sám? Překerak se, má panenko, překerak se vysekám? Mám palášek, šablo, vysekám se snadno, kamarádi zhotíkali, jož je všecko darmo.

Sušil 0244 | Když děvečka huse pásla (8%)
[: Když děvečka huse pásla, :] červenó pantličku našla. A když našla, skovala ju, přišel milé, dala mu ju. Tu máš, milé, našu lásku, všem mládencům na vokážku. Když děvečka huse pásla, červené šáteček 1) našla. Do půlnoce vyšívala, od půlnoce zametala. Když sedničku zametala, slozama ju polívala. Jak ju matka uviděla, metličku jí z ruk vydřela. Hybaj, dcero uplakaná, néseš mýho doma hodná. 2) Na synečka zavolala, křivdu jemu žalovala. 3) Trp, má milá, pokud můžeš, sak dlóho trpět nebudeš. Seber sobě co je tvýho, půdem do kraja cezího. A když přišli na trávníčky: Pohledni mně do hlavičky. Kolik vlásků přeložila, tolik slozé uželila. 4) A když došli tmavéch lesů, rozťal ju na devět kusů. 5) Tu máš, milá, ulevení, za na matku naříkání. Seber, milé, kosti moje, hoď je do hluboké zmole. Vezmi, milé, šatu bíló, a zakrý mó krev nevinnó. 6) Aby vrany nekvákaly, černý voči neplakaly. 7)

Sušil 0461 | Bylo lásky už jí néní (8%)
[: Bylo lásky, už jí néní, :] skovala se pod kaméní. Pod kaméní, pod široké, už jí žádný nevykope. Nevykope, nevyoře, už jí žádný nespomůže.