Sušil 1845 | Překerak sem já sem přišel

28 words

Sušil 1845 | Překerak sem já sem přišel (100%)
Překerak sem já sem přišel, překerak so tade sám? Překerak se, má panenko, překerak se vysekám? Mám palášek, šablo, vysekám se snadno, kamarádi zhotíkali, jož je všecko darmo.

Galko 1/409 | Ked si ja zaspívam (39%)
Ked si ja zaspívam v „hola“ po dzedzine, [: nejedna panenka huavu hore zdvihne. :] Nejedna ju zdvihne, nejednajú skuoní: [: Bože muj, oče muj, to muj miuý není. :] Nejedna ju zdvihne, ven oknem sa dzíva: [: co je to za šuhaj, ked k nám nechodzíva. :] Kebych byu k vám chodziu, byua bys’ puakaua, [: že sa za mnú tahá šabla jocelová. :] Šabličko, šablo má, šablo jocelová, [: ty mňa len vysekáš z čažkého vjezeňá. :]

Sušil 0617c | U kyjovskej Boží muky (26%)
U kyjovskej Boží muky sedijá tam třé kohúti. Žádný neplače, každý zpívá, že si, má milá, žalostivá. Ja, kerak já a překerak mé srdečko nemá plakat? Dyž si spomenu na milého, jaké bývaly slova jeho! Slova jeho přetajemné, mé srdéčko plače ve mně. Ja, mé srdečko plače ve mně, ja, že je všecko rozželené. Ešče, milá, ešče jednú proukaž mně lásku věrnú! A jak ti ju mám proukázat a s tebú si svět zavázat? Byla láska, už jí néní, skovala se do kamení. Do kamení, do drobného, do srdečka falešného.

Sušil 1078 | Zatmělo se mně slunečko (26%)
Zatmělo se mně slunečko. Kdo mě potěší, můj nejmilejší, mý zarmócený srdýčko? Zatmělo se mně ze všech stran, že mně šohajek můj nejmilejší odešel, nevím kam. Letěly tady labutě; překerak se máš, můj nejmilejší, překerak se máš na světě?

Erben 3/027 | Jaké to trápení (14%)
Jaké to trápení mám smutný na zemi: bolí mě, bolí hlavička pro mé potěšení! Teče voda, teče na ty novy mlejny: což je těžko milovali, co k libosti není! Co k libosti bylo, to mě opustilo; v dalekých širých krajinách mne je zanechalo. Chodil jsem po horách v dalekých krajinách, všude volal jsem: Má milá! kam jsi se poděla? Přijdu v tu krajinu, slyšel jsem novinu, že moje milá zůstává zde tuto hodinu. Andulko má milá! jsi-li tak upřímná, vyjdi ty ven na slovíčko, tvoj milej tě volá! Tuším, tuším, tuším, že já odtud musím: kterou jsem pannu miloval, tu opustit musím. Snadno ji opustím, a když jinou nemám, vyjdu si já na vršíček, na jinou zavolám! Rybičky v hlubinách, ptáčkové v huštinách, a moje zlaté panenky v hlubokých komorách. Kuřátka na hůře, děvčátka v komoře: a vy zlaté panímámy, otevřete dvéře! Dvéře jsou zavřeny, stýblem zastrčeny, a ty zlaté panímámy otevřít nechtějí. Ale se nestarám, výplatu v roce mám: jen mi nevěstu vydejte, dobře zaplatím vám. Jsem družba zjednaný, k vám posel vyslaný, chci si nevěstu vyplatit tvrdými tolary. Dvéře otevřete, nevěstu vydejte, ať ji odevzdám ženichu, víc neprodlívejte. Nevěsto, pojďte k nám, ať vás ženichu dám: už žádný vás nerozvede, až někdy pán Bůh sám. Už vás nerozvede, ani nerozloučí, až na smrtelné posteli pán Bůh všemohoucí.

Erben 2/463 | Sloužila má milá (13%)
Sloužila má milá mezi horama, napsala psaníčko, že už se vdala. Když ty jsi se vdala, já se vožením: tebe, má panenko, snadno voželím.

Sušil 1620 | Na bystřickém poli (13%)
Na bystřickém poli pěkná růža stojí, ešče sem daleko, už mně pěkně voní. Ach, voní mně, voní, už a i prokvítá, ach, jejda, přejejda, už musím do světa. Daleko do světa, do pole čirého, tam mně dali lámat kamení těžkého. Kamení těžkého, nalámať ho možu, na tebe, děvčino, zapomnět nemožu. Zapomeneš na mne, můj šohajku, snadně, dyž pomaširuješ, nepohlídaj na mne. Nepohlídaj na mne, na moje stavení, snadno zapomeneš, moje potěšení. Jednú zapomenu, po druhé zpomenu, po třetí, má milá, za tebú poběhnu.

Sušil 1621 | Na tu svatú Kateřinu v nedělu (13%)
Na tu svatú Kateřinu v nedělu verbovali mia husaři na vojnu. Všecí ludé zaplakali, že Janoška zverbovali v nedělu. Nač ste vy mia zverbovali v nedělu? A nač ste vy nečekali na chvílu? Bude ze mňa mrcha voják, já vám budu uskakovat za milú. Dyž ty budeš uskakovat za milú, budú tobě dvá kapráli za sluhu. Vynesú ti dvě stolice, vyprášá ti nohavice za chvílu.

Erben 2/513 | Pod naším okýnkem (13%)
Pod naším okýnkem roste olíva: pověz mně, má milá, kdo k vám chodívá? „Chodí k nám kočí, má černé oči: nechoď k nám, Jeníčku, já ho mám radší!“ Tobě je, má milá, snadno trucovat, když nemáš na práci, jen se pucovat; jen se pucovat, z okýnka koukat: tobě je, má milá, snadno si foukat!

Bartoš 1901 / 0121 | Když ty půjdeš k nám (8%)
Když ty půjdeš k nám, nechodívaj sám, zavołaj si kamaráda, kerého já vidím ráda, přes zeľený háj. V zeľeném háji, na tě čekají, zabijú tě, můj synečku, zabijú tě pro cérečku, na samém kraji. Aj, nazabijú, nebojím já sa, mám šabľenku nabrúsenú, a na bočku pověsenú, vysekám já sa. Nevysekáš sa, ľebo je jich moc, [: nebudeš mět kdy povědět, :] miłá, dobrú noc.

Černík 1908 / 230 | Šohajenko sám (8%)
Šohajenko, sám něchodzievaj k nám, zavolaj si kamaráda, moja mamka budze ráda, keď ty prídzeš k nám. V zeleném háji, tam ťa čakajú, [: tam ťa, Janko, mé srdénko, :] tam ťa zabijú. Nězabijú mňa, já sa jim nědám, mám šablenku ocelovú, podla bočka pripravenú, já sa vysekám.