Bartók III 1504b | Kodi že to žitko zíďe

5 words

Bartók III 1504b | Kodi že to žitko zíďe (100%)
Kodi že to žitko zíďe

Bartók III 1445b | Kodi že nám buďe svatho Jána (78%)
Kodi že nám buďe svatho Jána

Bartók III 1439b | Kebi ja veďeu kodi ja umru (78%)
Kebi ja veďeu, kodi ja umru

Smutný 41/032 | Kedy že to žitko zídě co (22%)
Kedy že to žitko zídě, co na mojom hrobě idě

Sušil 0046 | Když se naš Pan Ježiš narodzil (22%)
Když se naš Pan Ježiš narodzil, hvězdy, měsic zazrak vyvodzil. Jak se dovědzěl Herodes kral, všecky male dzitky pobic dal. Jozef s Mariu to slyšali, hned s dzicjatkem preč ucikali. Našli chlopka v poli žito sjać: Vrač se pro srp, hodzi se už žać. Račil mi Bůh mily ščesci dać, dnes sem sel a možu dnes i zać. Když se toho žide zvědzěli, za Pannu Marii běželi. Nadešli tam chlopka, žito žal, svate pěsničky při tom zpival. Něvidzěls-li panny iducej, co nesla dzěcjatko na ruce? Dy sem ja to žito rozsival, překrasnu sem pannu uhlidal. O, ty chlopku, chlopku šaleny, ty jsi to žitečko sel vloni. Vracmy se, židove, do města, bo tu nešla taka něvěsta.

Bartoš 1901 / 1034 | A dyž příde to přemiłé vesno (22%)
A dyž příde to přemiłé vesno, už je tomu sedľákovi těsno, nemá semena, ovsa, jačmeňa, už je tomu sedľákovi běda. A dyž příde o veľikéj noci, tłuče sedľák na židáka v noci, tłuče na dveři: Žide otevři, pomož ně s penězi! A dyž příde o svatéj Anně, dyž si sedľák svého žita nažne, ide na pivo, kłobúk na křivo, už je tomu sedľákovi dobře. Pohanky nám chybiły, jačmeně nezrodiły, máło je zemňáků, přibude nám toho roku žebráků.

Galko 1/478 | Kedyže to žitko zíde (22%)
Kedyže to žitko zíde, čo na moju svadbu bude? Nezíde to tej jeseni, lebo je to v tvrdej zemi. V tvrdej zemi neoranej, len motyčkou pokopanej; v tvrdej zemi nebránenej, len tŕnikom povláčenej.

Erben 7/055 | Vyšla hvězda na kraj léta (20%)
Vyšla hvězda na kraj léta, osvítila do půl světa. Nebyla to hvězda jasné, ale byla panna krásná. Šla Maria, šla plačící, svého syna hledající. Šli, nadešli apoštoli, byli smutní, neveselí. „Ach vy milí apoštoli! co jste smutni, neveselí ?“ „My jsme smutni, neveselí, že jsme Krista neviděli. Neviděli, neslyšeli, jak ve čtvrtek při večeři. Když chléb lámal a rozdával, svou svatou krev pít nám dával. Jezte tělo mé, a píte, však mé tuto noc ztratíte.“ Jak to Židé uslyšali, Krista jali, na kříž dali. Ruce, nohy mu probili, octa, žluči nastrojili. Jak Maria uslyšela, hned pod svatý křiž běžela. Pod křižem stála, plakala, kde ta svatá krev kapala. Kde ta svatá krev kapala, všude růže vykvětala. „Co tu, matičko, stojíte? tak přežalostně kvílíte?“ „Jak tu nemám smutná stati a žalostně naříkati, Když z tebe krev svatá stříká, což je ta bolest veliká!“ „Mlč, matičko, mlč a neplač, však já vstanu den třetí zas. Já netrpím za žádného, než za hříchy světa zlého. Já trpím jen za křesfany, aby se ke mně dostali.“ Dejž to Kriste pane! Amen, ať nás nežže věčný plamen.

Sušil 1936 | Ta fojtova dcéra (20%)
Ta fojtova dcéra odkázala včéra ze dvora, ze dvora, ze dvorečka, ze dvora. Po dvoře chodila, kolem sa točila, do kola, do kola, do kolečka, do kola. Sukňu kupovala, kolem lemovala za dubem, za dubem, za dubečkem, za dubem. Šaty svazovala a pryč vandrovala za židem, za židem; za židáčkem, za židem. Ohledni sa, žide, co za tebú jide, novina, novina, novinečka, novina. Potěšení vzali, do vězení dali do Brna, do Brna, do Brnečka, do Brna. Kdybys mně tam umřel, dala bych ti trúbiť, tralala, tralala, tralalenka, tralala.

Bartoš 1901 / 1056 | Dobre boło v Uhorskéj krajině (20%)
Dobre boło v Uhorskéj krajině, ked Stefan kráľ pobývał v Budýne. A ked Stefan kráľ vyšeł z Budýna, zapłakała Uhorská krajina. Ej, kebys Ty Stefan kráľ stał hore, vydeł bys Ty ty úrady nové. Fyškálou máš vác jako býrešou dze boł magnáš, tam máš arendašou. Z jich paľácou aj paľadýn — hradu, robý židé pre krmu stodołu. A ked seľľák skoro ráno stává, židovy sa jako Bohu kłáná. By mu zverił pôł ľitra »páľenku«, a žid hľadzí na jeho haľienku. Jak žid vydzí, že je ešče dobrá, tak mu zverí pôł ľitra páľená.

Galko 1/219 | Ani tak nesvitá, ako svitávalo (20%)
Ani tak nesvitá, ako svitávalo, (moje potešenie, to ma zanechalo. Potešenie moje, kde si sa podelo, či nahor, či nadol odo mňa letelo. Sama som ja, sama, sama osamená, ako tá trávička v hore neskosená. Keď tá tráva uschne, zasi druhá zíde; moje potešenie nikdy viac nepríde. Potešenia nemám, poteš ma, bože, sám, poteš z takej strany, z ktorej sa nenazdám.)