Bartók III 1335a | Vojak som javojak aj sa vojak
Text:
Vojak som ja,vojak, aj sa vojak volám
7 words
Podobné písně
Sušil 0748 | Plelo děvča plelo len (100%)
Plelo děvča, plelo len, [: dva záhony celý den. :] Jak sa za kraj doplelo, na synečka volalo: Poď, synečku, poď ke mně, já ti povím, co je mně. Ai, bolí mia hlavička, pobila mia matička. Prečo že ťa pobila? Keď som teba lúbila. Nech mia pre ťa nebijú, možeš chodiť za jinú. Já za jinú nepůjdu, radši sa dám na vojnu.
Bartók III 1335a | Vojak som javojak aj sa vojak (97%)
Vojak som ja,vojak, aj sa vojak volám
Galko 1/296 | Pri Prešporku verbujú (97%)
Pri Prešporku verbujú, tam som sa dal na vojnu; verbujú každodenne, dal som sa dobrovoľne. Pekný biely kabát mám, šablu k boku pripínam, pantalier povýšený, to je mé potešení. Odpadla mi šablička zo sivého koníčka; poď mi ju, milá, podať, už musím mašírovať. Keď mu šablu podala, žalostne zaplakala: Jaj, bodaj som ťa bola, jaj, nikdy nepoznala. Počkaj, milá, na strane, kým muzika prestane; tam ti ja niečo poviem, že ťa verne milujem. Kto ťa, Janík, kto ťa jal a na vojnu zverboval? Ej, moja dobrá vôľa, ej, tá ma zverbovala.
Černík 1908 / 303 | Voják som já (97%)
Voják som já, voják, aj sa Voják volám, pójdzeme bojovac k tým tureckým horám. K tým tureckým horám krvi po kolena, nějeden zavolá: ach, mamička moja. Keď jeden zavolal, šetci sa mu smáli, keď druhý zavolal, horce zaplakali. Kerá má mamička na vojně synečka, něch sa len podzívá z rána do súnečka. Z rána do súnečka, večer do mesjáčka, tam ona uvidzí svojeho synáčka. Budze li krvavý, budze porúbaný, budze-li zacmený, budze pochovaný.
Bartoš 1901 / 0082 | Bela vojna vedaná (93%)
Bela vojna vedaná, vod samýho císařa ; aj vedal jo císař pán, be se sedlák vobstaral. Jak pak já se starat mám, žadnýho syna nemám, mám já jenom tři cere, debe bojovat chtěle. Zavolal to néstarší při její polní práci : »Poď, mý dítě, poď domu, pudeš za mně na vojnu !« Já, tatíčko, nepudo, já bojovat nebudo, já so srce měkkýho, já se bojím každýho. Zavolal to prostřední, to, keró měl srce k ní, »Poď, mý dítě, poď domu, pudeš za mně na vojnu !« Já, tatíčko, nepudo, já bojovat nemůžo, já so srce měkkýho, nezabijo žádnýho. Zavolal to némlačí, to, keró měl néračí: »Poď, mý dítě, poď domu, pudeš za mně na vojnu !« Já tatíčko, já pudo, já bojovati budo, já so srce tvrdýho, nebojím se žádnýho. Dež jí vlase stříhale, vobě sestre plakale : »Proč nade mnó plačete, dež bojovat nechcete ?« Dež na koňa sedala, paláš na bok připjala, všem roko podávala, na vojno se těšila. Dež do vojne přijela, tři sta Turků zajala ; podivil se císař pán, jesli je to husar sám. Jesli je to husar sám, bode u mně věrné pán, jesli je to husarka, bode moja manželka.
Černík 1908 / 119 | Kerá panna (93%)
Kerá panna stává z lože, červená je jako růže, červená je taková, kerá vienka zachová. A já som ho zachovala od večera až do rána, od večera tmavého až do rána bielého. A keď prišlo bielé ránko, prišla mamka pod okénko, staň, Janoško, staň vzhůru, verbujů ťa na vojnu. Bežce domů, má mamička, osedlajce mi koníčka, sedlajce mi vraného, budzem sadac na něho. Keď som na koníčka sadal, tatko na mňa takto volal: » S Pánom Bohom, synu mój, ťažko som ťa vychoval. « Choval som ťa z růže kvetom, včilej idzeš cudzím svetom, choval som ťa laliju, a včilej ťa zabijú. S Pánom Bohom , má mamička, s Pánom Bohom, mój tacíček, s Pánom Bohom, mamička, aj moja frajérečka.
Sušil 0233 | Kral na vojnu zavolal (86%)
Kral na vojnu zavolal, sedlaček se zastaral. Koho na tu vojnu dam? Syna žadneho němam. Měltě jenom tři dcery, dvě do vojny něchtěly. Jedna byla Dorota, pobožneho života. Druha byla Ludmila, každemu se libila. Třeti byla Anička, potěšila tatička. Něstaraj se, tatičku, nahotuj mi šabličku. Ja na vojnu pojedu, za vas bojovať budu. Když na koňa sedala, všeckym ruček davala. Pichla koňa ostrohu, poručila se Bohu. Jak do vojny přijela, kordem si vytočila. Třikrat vojsko objela, tři sta Turků zabila. Kral se tomu podivil: Co to za vojaček byl? Něni sem ja vojaček, ale ja sem děvečka chudobneho tatička. Dybys byla děvečka, dal bych tobě synačka. Něpřijela sem se vdať, přijela sem bojovať. To za sveho mileho, za tatička stareho.
Erben 5/280 | Čtyry koně na dvoře (84%)
Čtyry koně na dvoře, žádnej nimi nevoře. Voře nimi synáček, Nanynčino miláček. Jede s nimi do pole zavorávat koukole. Kdy je všechno zavoral, na svou milou zavolal. „Pojď, má milá, pojď ke mně, já ti povím, co je mně. Bolí mé má hlavička, vybila mě matička. Vybila mě pro tebe, abych pustil od tebe.“ Necht tě pro mě nebijou, můžeš si jít za jinou. „Já za jinou nepůjdu, radši se dám na vojnu.“ Na vojnu se nedávej, truc rodičům nedělej. „Na vojnu se přece dám, truc rodičům udělám. Až na vartě budu stát, přijď se na mé podívat. Na koníčka vyskočím, bílým šátkem zatočím. Pěkně se ti, má milá, pěkně se ti poroučím.“
Galko 1/214 | Na Ostrej bubnujú (84%)
[: Na Ostrej bubnujú, na Trstiu šturmujú, :] pilianskych mládencov [: na vojnu verbujú. (volajú):] [: Piliansky pán richtár, čo si to dokázau, :] že si mladých chlapcov [: do vojny brať kázau? :] [: Ja som jim nekázau, kázali jim páni, :] že keď sú chudobní, [: nech idú do vojny. :] [: A keď ma povedú ta dolu dolinou: :] postojte, furmania, [: pred tou mojou milou. :] [: Keď oni tam prišli, von ju vyvolali; :] krvavie slzičky [: z očú jej padali. :] [: Ona mu podala zelený majránčok, :] žeby rozvoňalo [: celý táboríčok. :] [: On jej na to podau hodvabnú šatočku, :] žeby ju nosila [: pri svojom srdiečku. :] [: Ona mu podala bielu konvaliu, :] žeby rozvoňala [: celú kompaniu. :] [: Bodaj sa prepadnuu v Sobote radný dom, :] čo môjho milého [: majú ostrihať v ňom. :] [: Keď ma budú strihať, príď sa, milá, dívať, :] a keď ma obliekať, [: prídi ma nariekať. :] [: Bohdaj sa prepadli tie budínske mosty, :] čo môjho milého [: cez ne majú viesti. :] Zpiev. II, 159 Na horách. V 1. vyd. začína nápev notou g1.
Sušil 1691 | Byua vojna byua (84%)
V městě Holomúci stojí vraný kůň a na tom koníčku, můj starý tatíčku, celý mundur můj. U teho koníčka vojáci stojá, švarného šohajka do vojny strojá. Strojá tě ho, strojá, že už pojede, a tebe, má milá, holuběnko sivá, sebú nevezme. Dyž za bránu vyjel, šátečkem točil: Navrať mně, má milá, holuběnko sivá, co sem ti půjčil. Já ti nenavrátím, nejsem povinna, šak ti ho navrátí, můj milý šohajku, ta bude jiná. A my tam nesmíme panny milovat, my se tam musíme, má milá panenko, execirovat. Kdo zná execírku, tomu je dobře, sedne na koníčka, připne si šabličku, jede do pole. Ale já jí neznám, musím se učit, nejednú zaplačú mé černé oči.*) A psal milej psaní na pargamíně, jak se mu tam vede v cizí krajině. Chceš-li, milá, vědět, jaká strava má? Koňská to pečeňa a nedopečená, to je strava má. Chceš-li, milá, vědět, jaká postel má? Patrontáš pod hlavú, šabličku na stranu, to je postel má. Chceš-li, milá, vědět, jaké víno mám? Na tom čirém poli, v té francúzske zemi voda lužová. Chceš-li, milá, vědět, jaká svadba má? Přindi se podívat, jak se bude kúlat hlava krvavá. Chceš-li, milá, vědět, jaká zpověď má? Přindi se podívat, jak já budu volat Ježíš Maria. Chceš-li, milá, vědět, jak mně zvonijú? Z karabin, z kanonů, z kusů házijú. Chceš-li, milá, vědět, jaký je můj dům? V té francúzké zemi kopajú mně důl.1)
Sušil 0144 | Na stokrát buď pozdravená (84%)
Na stokrát buď pozdravená, na tisíckrát pochválená, o, Maria, o, Maria! Ty jsi nebeská lilija; o, Maria, o, růžičko, zdrávas, Žarošská matičko. Z východních jsi krajin vyšla, do Moravy si k nám přišla, o, Maria, o, Maria! Ty jsi nebeská lilija; o, Maria, o, růžičko, zdrávas, Žarošská matičko! Svatý Cyril z Boží rady postaviti tě dal tady, o, Maria, a t. d. Na tisíc let již jest tomu, co přebýváš v tomto domu, o, Maria, a t d. Korunu neseš na hlavě, činíš zázraky v Moravě. O, Maria, a t. d. Vědí to, co byli chromí, hluší, němí, nevidomí. O, Maria, a t. d. Turek pohan sem přitáhl, po tvém sídle ruku vztáhl. O, Maria, a t. d. Padnul slepý u oltáře, oslepila ho tvá záře. O, Maria, a t. d. Hájila jsi svého místa, Morava hned byla jistá. O, Maria, a t. d. Horlivě nás se ujímej, Krista Pána za nás vzývej, o, Maria, a t. d. Nedopouštěj na nás pádu, chraň od moru, vojny, hladu, o, Maria, a t. d. Nejvíc pros Boha, žádáme, ať ho hříchem nehněváme, o, Maria, a t. d. Při poslední pak nás době do nebe zavolej k sobě, o, Maria, a t. d.
Plelo děvča, plelo len, [: dva záhony celý den. :] Jak sa za kraj doplelo, na synečka volalo: Poď, synečku, poď ke mně, já ti povím, co je mně. Ai, bolí mia hlavička, pobila mia matička. Prečo že ťa pobila? Keď som teba lúbila. Nech mia pre ťa nebijú, možeš chodiť za jinú. Já za jinú nepůjdu, radši sa dám na vojnu.
Bartók III 1335a | Vojak som javojak aj sa vojak (97%)
Vojak som ja,vojak, aj sa vojak volám
Galko 1/296 | Pri Prešporku verbujú (97%)
Pri Prešporku verbujú, tam som sa dal na vojnu; verbujú každodenne, dal som sa dobrovoľne. Pekný biely kabát mám, šablu k boku pripínam, pantalier povýšený, to je mé potešení. Odpadla mi šablička zo sivého koníčka; poď mi ju, milá, podať, už musím mašírovať. Keď mu šablu podala, žalostne zaplakala: Jaj, bodaj som ťa bola, jaj, nikdy nepoznala. Počkaj, milá, na strane, kým muzika prestane; tam ti ja niečo poviem, že ťa verne milujem. Kto ťa, Janík, kto ťa jal a na vojnu zverboval? Ej, moja dobrá vôľa, ej, tá ma zverbovala.
Černík 1908 / 303 | Voják som já (97%)
Voják som já, voják, aj sa Voják volám, pójdzeme bojovac k tým tureckým horám. K tým tureckým horám krvi po kolena, nějeden zavolá: ach, mamička moja. Keď jeden zavolal, šetci sa mu smáli, keď druhý zavolal, horce zaplakali. Kerá má mamička na vojně synečka, něch sa len podzívá z rána do súnečka. Z rána do súnečka, večer do mesjáčka, tam ona uvidzí svojeho synáčka. Budze li krvavý, budze porúbaný, budze-li zacmený, budze pochovaný.
Bartoš 1901 / 0082 | Bela vojna vedaná (93%)
Bela vojna vedaná, vod samýho císařa ; aj vedal jo císař pán, be se sedlák vobstaral. Jak pak já se starat mám, žadnýho syna nemám, mám já jenom tři cere, debe bojovat chtěle. Zavolal to néstarší při její polní práci : »Poď, mý dítě, poď domu, pudeš za mně na vojnu !« Já, tatíčko, nepudo, já bojovat nebudo, já so srce měkkýho, já se bojím každýho. Zavolal to prostřední, to, keró měl srce k ní, »Poď, mý dítě, poď domu, pudeš za mně na vojnu !« Já, tatíčko, nepudo, já bojovat nemůžo, já so srce měkkýho, nezabijo žádnýho. Zavolal to némlačí, to, keró měl néračí: »Poď, mý dítě, poď domu, pudeš za mně na vojnu !« Já tatíčko, já pudo, já bojovati budo, já so srce tvrdýho, nebojím se žádnýho. Dež jí vlase stříhale, vobě sestre plakale : »Proč nade mnó plačete, dež bojovat nechcete ?« Dež na koňa sedala, paláš na bok připjala, všem roko podávala, na vojno se těšila. Dež do vojne přijela, tři sta Turků zajala ; podivil se císař pán, jesli je to husar sám. Jesli je to husar sám, bode u mně věrné pán, jesli je to husarka, bode moja manželka.
Černík 1908 / 119 | Kerá panna (93%)
Kerá panna stává z lože, červená je jako růže, červená je taková, kerá vienka zachová. A já som ho zachovala od večera až do rána, od večera tmavého až do rána bielého. A keď prišlo bielé ránko, prišla mamka pod okénko, staň, Janoško, staň vzhůru, verbujů ťa na vojnu. Bežce domů, má mamička, osedlajce mi koníčka, sedlajce mi vraného, budzem sadac na něho. Keď som na koníčka sadal, tatko na mňa takto volal: » S Pánom Bohom, synu mój, ťažko som ťa vychoval. « Choval som ťa z růže kvetom, včilej idzeš cudzím svetom, choval som ťa laliju, a včilej ťa zabijú. S Pánom Bohom , má mamička, s Pánom Bohom, mój tacíček, s Pánom Bohom, mamička, aj moja frajérečka.
Sušil 0233 | Kral na vojnu zavolal (86%)
Kral na vojnu zavolal, sedlaček se zastaral. Koho na tu vojnu dam? Syna žadneho němam. Měltě jenom tři dcery, dvě do vojny něchtěly. Jedna byla Dorota, pobožneho života. Druha byla Ludmila, každemu se libila. Třeti byla Anička, potěšila tatička. Něstaraj se, tatičku, nahotuj mi šabličku. Ja na vojnu pojedu, za vas bojovať budu. Když na koňa sedala, všeckym ruček davala. Pichla koňa ostrohu, poručila se Bohu. Jak do vojny přijela, kordem si vytočila. Třikrat vojsko objela, tři sta Turků zabila. Kral se tomu podivil: Co to za vojaček byl? Něni sem ja vojaček, ale ja sem děvečka chudobneho tatička. Dybys byla děvečka, dal bych tobě synačka. Něpřijela sem se vdať, přijela sem bojovať. To za sveho mileho, za tatička stareho.
Erben 5/280 | Čtyry koně na dvoře (84%)
Čtyry koně na dvoře, žádnej nimi nevoře. Voře nimi synáček, Nanynčino miláček. Jede s nimi do pole zavorávat koukole. Kdy je všechno zavoral, na svou milou zavolal. „Pojď, má milá, pojď ke mně, já ti povím, co je mně. Bolí mé má hlavička, vybila mě matička. Vybila mě pro tebe, abych pustil od tebe.“ Necht tě pro mě nebijou, můžeš si jít za jinou. „Já za jinou nepůjdu, radši se dám na vojnu.“ Na vojnu se nedávej, truc rodičům nedělej. „Na vojnu se přece dám, truc rodičům udělám. Až na vartě budu stát, přijď se na mé podívat. Na koníčka vyskočím, bílým šátkem zatočím. Pěkně se ti, má milá, pěkně se ti poroučím.“
Galko 1/214 | Na Ostrej bubnujú (84%)
[: Na Ostrej bubnujú, na Trstiu šturmujú, :] pilianskych mládencov [: na vojnu verbujú. (volajú):] [: Piliansky pán richtár, čo si to dokázau, :] že si mladých chlapcov [: do vojny brať kázau? :] [: Ja som jim nekázau, kázali jim páni, :] že keď sú chudobní, [: nech idú do vojny. :] [: A keď ma povedú ta dolu dolinou: :] postojte, furmania, [: pred tou mojou milou. :] [: Keď oni tam prišli, von ju vyvolali; :] krvavie slzičky [: z očú jej padali. :] [: Ona mu podala zelený majránčok, :] žeby rozvoňalo [: celý táboríčok. :] [: On jej na to podau hodvabnú šatočku, :] žeby ju nosila [: pri svojom srdiečku. :] [: Ona mu podala bielu konvaliu, :] žeby rozvoňala [: celú kompaniu. :] [: Bodaj sa prepadnuu v Sobote radný dom, :] čo môjho milého [: majú ostrihať v ňom. :] [: Keď ma budú strihať, príď sa, milá, dívať, :] a keď ma obliekať, [: prídi ma nariekať. :] [: Bohdaj sa prepadli tie budínske mosty, :] čo môjho milého [: cez ne majú viesti. :] Zpiev. II, 159 Na horách. V 1. vyd. začína nápev notou g1.
Sušil 1691 | Byua vojna byua (84%)
V městě Holomúci stojí vraný kůň a na tom koníčku, můj starý tatíčku, celý mundur můj. U teho koníčka vojáci stojá, švarného šohajka do vojny strojá. Strojá tě ho, strojá, že už pojede, a tebe, má milá, holuběnko sivá, sebú nevezme. Dyž za bránu vyjel, šátečkem točil: Navrať mně, má milá, holuběnko sivá, co sem ti půjčil. Já ti nenavrátím, nejsem povinna, šak ti ho navrátí, můj milý šohajku, ta bude jiná. A my tam nesmíme panny milovat, my se tam musíme, má milá panenko, execirovat. Kdo zná execírku, tomu je dobře, sedne na koníčka, připne si šabličku, jede do pole. Ale já jí neznám, musím se učit, nejednú zaplačú mé černé oči.*) A psal milej psaní na pargamíně, jak se mu tam vede v cizí krajině. Chceš-li, milá, vědět, jaká strava má? Koňská to pečeňa a nedopečená, to je strava má. Chceš-li, milá, vědět, jaká postel má? Patrontáš pod hlavú, šabličku na stranu, to je postel má. Chceš-li, milá, vědět, jaké víno mám? Na tom čirém poli, v té francúzske zemi voda lužová. Chceš-li, milá, vědět, jaká svadba má? Přindi se podívat, jak se bude kúlat hlava krvavá. Chceš-li, milá, vědět, jaká zpověď má? Přindi se podívat, jak já budu volat Ježíš Maria. Chceš-li, milá, vědět, jak mně zvonijú? Z karabin, z kanonů, z kusů házijú. Chceš-li, milá, vědět, jaký je můj dům? V té francúzké zemi kopajú mně důl.1)
Sušil 0144 | Na stokrát buď pozdravená (84%)
Na stokrát buď pozdravená, na tisíckrát pochválená, o, Maria, o, Maria! Ty jsi nebeská lilija; o, Maria, o, růžičko, zdrávas, Žarošská matičko. Z východních jsi krajin vyšla, do Moravy si k nám přišla, o, Maria, o, Maria! Ty jsi nebeská lilija; o, Maria, o, růžičko, zdrávas, Žarošská matičko! Svatý Cyril z Boží rady postaviti tě dal tady, o, Maria, a t. d. Na tisíc let již jest tomu, co přebýváš v tomto domu, o, Maria, a t d. Korunu neseš na hlavě, činíš zázraky v Moravě. O, Maria, a t. d. Vědí to, co byli chromí, hluší, němí, nevidomí. O, Maria, a t. d. Turek pohan sem přitáhl, po tvém sídle ruku vztáhl. O, Maria, a t. d. Padnul slepý u oltáře, oslepila ho tvá záře. O, Maria, a t. d. Hájila jsi svého místa, Morava hned byla jistá. O, Maria, a t. d. Horlivě nás se ujímej, Krista Pána za nás vzývej, o, Maria, a t. d. Nedopouštěj na nás pádu, chraň od moru, vojny, hladu, o, Maria, a t. d. Nejvíc pros Boha, žádáme, ať ho hříchem nehněváme, o, Maria, a t. d. Při poslední pak nás době do nebe zavolej k sobě, o, Maria, a t. d.
Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!
Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,
Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.
Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.
V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).
Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.
Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!
Jan Koláček, autor projektu
Jak citovat
"Bartók III 1335a | Vojak som javojak aj sa vojak", FolkSong.eu - Online katalog lidových písní, ed. Jan Koláček (datum přístupu: 05 Dub 2025), URL: http://folksong.eu/cs/song/14316