Sušil 1116 | Haj husičky chocholatý

31 words

Sušil 1116 | Haj husičky chocholatý (100%)
Haj, husičky chocholatý, matičko, já se vdám. »Nevdávé se, má dceruško, až já jich podšklubám.« Husy vzala, podšklubala, péřičko dala drat. »Včil se můžeš, má dceruško, včil juž se můžeš vdat.«

Erben 4/077 | Když jsem šel z hospody domu (92%)
Když jsem šel z hospody domu, to o půl noci, neměl jsem já pražádný strach s té tmavé noci; když jsem já přišel domů, klepal jsem na svou ženu: „Otevři mně má ženuško, já už jdu domů.“ Tu mne začls má ženuška smutně vítati, mou paruku kopuletou s hlavy škubati, a to bylo vítání do božího svítání, tu jsem dostal od své ženy trpké snídaní. Smutně zpomínal jsem sobě na pana sládka, že ho někdy porodila neštastná matka; on dobré pivo vaří, kapsa nehospodsří: teď jsem dostal za pokutu – musím drát peří.

Erben 2/810 | Naše husy jeřabějí (7%)
Naše husy jeřabějí: mámo! já se vdám. „Nevdávej se, má dceruško! až je podškubám.“

Sušil 2215 | Vinšujem vam ščesti zdravi (7%)
Vinšujem vam ščesti, zdravi, svate Boži požehnani. Požehnani toho domu, co dobreho, všecko k tomu.1) Nesem vam dobru novinu, dal Pan Bůh ščastnu hodinu, Panna syna porodila, panenstvi neporušila. Porodila ho v Betlemě, mezi hovady na seně, duchem svatym ho počala, nynej, nynej mu zpivala. Zpivali jemu anděle svate pěsničky vesele. Daj vam ščesti, mili pani, ať se vam na koně daři.2) A vam, pani hospodyně, ať se vam daři na svině, a ať mate kravy dojne a po nich užitky hojne. Kravy se budu těliti. svině se budu prasiti, kury, husy budu něsti, budětě mět všeho dosti.3) Kera je dobra matička, da nam kusek makovnička, a da nam toho kolače, ať nam to ditě něplače, kery poctivy mladěněc, da nam groš česky na věnec; esli nam da o groš více, to buděm mět na střevice.4) Kery nam nic něchce dati, ten penize s miškem ztratí a dostaně zlu odměnu, škaredu, dudlavu ženu.5) Zla žena je ďura v střeše, a dy prši, všudy teče. Kera poctiva děvečka, da groš bily do pytlička, esli nam da o groš vice, to buděm měť na střevice. Kera nam nic něchce dati, ta se němini vdavati a dostaně zlého muže, co z ni budě dřiti kuže. Amen, amen, ať se staně, ať se nam to nědostaně takoveho zleho může, ať nam nědře naše kůže.6)

Erben 7/007 | Poslyšte panny (6%)
Poslyšte panny a vy mládenci, co jest se stalo v městě Kamenci. Byl tam řemenář a ten měl syna, ten si namluvil dceru ze mlýna. Ta její matka v tom zbraňovala: „Radš tě utopím, než bych tě vdala!“ A ten řemenář jak to uslyšel, on se rozhněval a do světa šel. A na té cestě slovo si dali, aby rok a den na se čekali. Ta její matka psaní napsala, že už svou dceru tejden provdala. Napsala psaní drobnou literou, že už má dceru tejden provdanou. A ten řemenář jak to uslyšel, on se rozstonal, třetí den umřel. Když se ta dcera dočkat nemohla, šla pod oblohu, jej zaklínala: „Kdybysi ty byl v pekle zavřený, ty tu musíš být v tom okamžení!“ Ta její matka nad ní horlila, aby domů šla a se modlila. „Darmo modleni, když já se trápím; pro potěšení věk si ukrátím!“ Dřív než hvězdičky svítit počaly, venku před domem koně dupaly. „Ach Bože, Bože! kdo to k nám jede? otvírejte se vrata oboje!“ „Jedn, má milá, jedu pro tebe: bez tebe nemám v hrobě pokoje. Vstávej, má milá! s lože bílého, musíš opustit manžela svého.“ „Ach, já žádného manžela nemám, na tě, můj milý, toužebně čekám!“ „Vstávej, má milá, vstaň se šněrovat; čas mi dochází, nemohu čekat. Můj kůň je rychlý jak střelná rána: ujede s námi sto mil do rána.“ A když vyjeli z města za bránu, hosti čekali na jejich svatbu. A když přijeli k místu hřbitova: „Otvírejte se vrata hrobová!“ Otvírejte se vrata hrobová: vezem nevěstu, svatba hotová!“ Černé dvéře se hned otevřely, a milý s milou v hrobě zmizeli. Když nemohli být za živa svojí, nyní po smrti pospolu spějí.

Sušil 1118 | Husičky husičky (6%)
Husičky, husičky, vysoko letíte, vysoko letíte, každého vidíte. Zatočte se kolem nad milého dvorem, zkažte mu novinu, že se vdávat budu. Už jsem naň čekala, pětapadesát let, už mi má hlavěnka počíná šedivět. Ten zlatý prstýnek do prsta zarůstá, stříbrná tkanečka k čelu mi přirůstá.

Erben 2/683 | Poznám poznám poznám (6%)
Poznám, poznám, poznám, který je mládenec: ten se v kole točí jako z růží věnec. Poznám, poznám, poznám, která je panenka: ta se v kole točí jako rozmarínka. Poznám, poznám, poznám, která je ženuška: ta se v kole točí jako holubička. Poznám, poznám, poznám, který je ženatý: ten se v kole točí jako pán bohatý. který je mládenec: má klobouk na stranu, na něm z růží věnec. která je panenka: chodí vystrojena jako majolenka. který je ženatý: chodí nevyspalý, celý jeřabatý. která už je vdaná: cbodí jako husa, když je podškubaná.

Sušil 1119 | Husy bílé husy (6%)
[: Husy, bílé husy, :] vysoko letíte! Zatočte se kolem nad milého dvorem. Zkažte tam milému, že se vdávat budu. Mají pro mně jeti konima třidceti. Kola perníkové, košiny cukrové. Koničky ve zlatě, můj milý v šarlatě. Bič zlatem spletený, spletal ho můj milý.

Sušil 1294 | Pozná pozná pozná (6%)
Pozná, pozná, pozná, kerá je panenka; ona když jde k tanci, jako majholenka. Pozná, pozná, pozná, kerej je mládenec; a on když jde k tanci, jak růžovej věnec. Pozná, pozná, pozná, kerá je už vdaná: Ona když jde k tanci, jak hus podškubaná. Pozná, pozná, pozná, kerej je ženatej, a on když jde k tanci, jak pes cafrnatej.1)

Sušil 1355 | Ach slobodo milá (5%)
Ach, slobodo milá, na co si mně dala toho chlapa starého? Ani s ním poseděť, ani s ním promluviť,1) ani hleděť na něho! Dyž sem byla mladá, byla sem si volná, mohla sem, kam chtěla, jiť,2) včilej sem sa vdala, starého si vzala, včilej mosím doma byť. Dyž sem byla mladá, byla sem vesela, šla sem sobia k muzice. Včilej sem sa vdala, starého si vzala, ach, běda mně velice.3)

Sušil 0258 | Byl tatíček starý (5%)
[: Byl tatíček starý, :] [: měl tři pěkné dcery. :] Jak nejstarší vdával, tři sta jí věnoval. 1) Tu máš, dcerko milá, by si mě živila, jak nebudu chodit, nebudu moct robit. Jak prostřední vdával, dvě sta jí věnoval. Tu máš, dcerko milá, abys mě živila, když nebudu chodit, nebudu moct robit. Jak nejmladší vdával, sto peněz jí zadal. Tu máš, dcerko milá, abys mě živila, jak nebudu chodit, nebudu moct robit. Neminú tři léta, jde starý do světa. Jide tam s húlečkú, zhůru po chodníčku. Přišel k první dceři, sňal klobúk u dvéří. 2) Zdař Bůh, dcerko milá! Daj mi kúsek chleba. Já nemožu robit, musím chleba prosit. Do komůrky vešla, provaz mu přinesla. To máš, taťku starý, už můžeš na mary. Aby se oběsil, věc chleba neprosil. Jde starý s húlečkú, zhůru po chodníčku. 3) Přišel k druhé dceři, sňal klobúk u dvéří. Zdař Bůh, dcerko milá! Daj mi kúsek chleba. Do komůrky vešla, chleba mu přinesla. Tu máš, taťku starý, aby ses udlavil, věc chleba neprosil. 4) Jde starý s hůlečkú, zhůru po chodníčku. Přišel k třetí dceři, sňal klobúk u dvéří. Zdař Bůh, dcero milá! Daj mi kúsek chleba. Vítám vás, tatíčku, sivý holúbečku. Já vás budu chovat, vy mně děti hlídat. Sedněte, tatíčku, vařím polévečku. Já jí jest nebudu, hořem jest nemožu. Co je vám, tatíčku, sivý holúbečku? Jedna provaz dala, abych se oběsil a k ní věc nechodil. Druhá chleba dala, abych se udávil a k ní věc nechodil. Já na ně poběhnu, jim domlúvat budu. Než na ně doběhla, jedna zkameňala.