Smutný 02/063 | V maštali koň na dvori hnój

6 words

Smutný 02/063 | V maštali koň na dvori hnój (100%)
V maštali koň, na dvori hnój

Bartoš 1901 / 0102 | Co sa stało právě (78%)
Co sa stało právě v Zemanovém dvore, vyrosteł rozmarýn výše okén hore. Néni to rozmarýn v zahradě saděný, ľež je to syneček doma vychovaný. Co sa stało právě v tem Ňorkovém dvore, vyrostła fijała výše okén hore. Néni to fijała v zahradě saděná, ľež je to Kačenka doma vychovaná. V tem Ňorkovém dvori borověnka stójí, ten synek Zemanů vyťat sa ju strójí. Do tu borověnku by sa strójił vyťat, nájprv si ju mosí od rodičů pýtat. Já sem si ju pýtał, oni ně ju daľi, Šak sa ti, Janíčku, nevýzhováraľi *). Děkuju ti. miłý, za tvoje chodění, ja že's nám ušľapał chodník prede dvermi. Ne tak prede dvermi jak na dołu dvorem, šak sa ně, můj miłý, dobre chodí po něm. A já tobě, miłá, za tvoju dobrotu, že's ně otvírała kažďunkú sobotu. Kažďunkú sobotu, sedumkrát za týdeň, možeš miłá vědět, že je to každý deň.

Galko 1/072 | Ja bača starý, nemôžem spávať (20%)
Ja bača starý, nemôžem spávať, čujte, valasi, mám vám rozprávať, jak máte ovečky opatrovati, keď chcete úžitok hojný z nich brati. Nedržte ovce dlho v košiaroch a nepaste jich v mokrých chotároch, lebo na nich rastie škodných zelín moc, keď to ovce požrú, dostanu nemoc. Každú ovečku môžte zimovať, ktorá vysoké čelo bude mať, nožičky kráťučké, krk jak kôň pekný, bystrý zrak, vlny moc, jazyk červený. Nauku túto dávam vám, čujte, baču starého nezabúdajte, lebo ma kašlica už veľmi dusí, keď zomrem, jeden z vás bačom byť musí.

Galko 1/287 | Pod Belehradom stojí vraný kôň (20%)
Pod Belehradom stojí vraný kôň, a na tom koni, a na tom koni všetok mundier môj. Chceš, milá, zvedeť, aký obed môj? Pečena koňská, voda dunajská, to je obed môj. Chceš, milá, zvedeť, aká posteľ má? Do lógru stanem, pod hlavu kameň, to je posteľ má. Chceš, milá, zvedeť, aká spoveď má? Spadnem doľs koňa, hlávka podo mňa, to je spoveď má. Chceš, milá, zvedeť, aký pohrab môj? Bubny bubnujú, Turci strielajú, to je pohrab môj.

Galko 1/455a | Ja maličký a denglavý (20%)
Ja maličký a denglavý, už som sa zverboval; milá plače, horekuje, že som sa na to dal. Neplač, milá, nehorekuj veď ti je už darmo; už ja musím mašírovat’, a to zajtrá ráno. Môj karabín, aj pištole už sú mi na stole; môj kôň vraný osedlaný stojí mi na dvore.

Galko 1/455b | Ja maličký a genglavý (20%)
Ja maličký a genglavý, už som sa zverboval; milá plače, horekuje, že som sa na to dal. Neplač, milá, nehorekuj veď ti je už darmo; už ja musím mašírovat’, a to zajtrá ráno. Môj karabín, aj pištole už sú mi na stole; môj kôň vraný osedlaný stojí mi na dvore.

Galko 3/018 | Ten vaďovský kostelíček, kolo neho (20%)
Ten vaďovský kostelíček, kolo neho pekný les; [: ešče sa podzívam, :] či moj milý príjde dnes. Už moj milý ide, príjde na vranom to koníčku, tak si on pripína, tak si on zapína na levý bok šabličku. A ked si hu pripal, zapal, na svoj dom sa podzíval, [: tak žalostne vzdychal, :] až kon pod ním zahrzal *). Jak to matka uslyšala, hned na ulic bežala: Ach, synu moj milý, kdo ca dal do vojny, kdoc’ je tomu príčina? Ten vaďovský huncút richtár, ten ma do tej vojny dal; ešče si rozkázal, s provazy ma zvázal, ešče ke mne vartu dal.

Bartoš 1901 / 0472 | (19%)
1. Nad javornýčky sedá hrdľičky, tam si Janýčko krmý konýčky. Čo jim on dává? Seno i oves. Povedz my, myłá, čos płakała dnes. Já som płakała pre čiérné oči, ked my nespały po devet nocí. 2. Išieł za humny, kôn sa mu vrátył, zapłac my, myłá, čo som utracił. Já nezapłacím, nenye som vynna, nech ty zapłatý tá tvoja myłá. Tá tvoja myłá aľebo jinšá, nech ty zaplatý tvá najmyľejšá. 3. Ej hoja hoja, šabľenka hołá, poradz my neco, frajérka moja. Já ty poradzím: Janko, ožen sa! A já zas tebe: Myłá, vydaj sa! Já ty poradzím: Janko, vezny ma! A já zas tebe: Má myłá, sci ma!

Galko 1/316 | Červený kantár, biely kôň (19%)
[: Červený kantár, biely kôň, :] [: oženil by sa, bože môj! :] [: Ožeň sa, bratu, vezmi dve, :] [: ktorá je krajšia, dáš ju mne. :] [: Bol by ja blázon dve brati, :] [: a tebe krajšiu dávati. :] [: Ožeň sa, šuhaj, vezmi mňa, :] [: budem ti dobrá gazdina. :] [: Ty budeš sudy pobíjať, :] [: ja budem vínce popíjať. :]

Bartoš 1901 / 1204 | A v tom městě Hodoníně (3%)
A v tom městě Hodoníně kasárňa maľovaná, v keré była má hłavěnka veľice sturbovaná, była ona sturbovaná, od samého jenerála; už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt. Dyž ňa na radní dům védľi, moje vłasy střihaľi, tenkráť pro mňa rodičové přežałostně płakaľi; proč płačete, naříkáte, šak vy ně nepomožete; už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt. A dyž było o půł noci, vyšła krásná vězdička, přišła za mnú do kasárně má miłá gaľánečka; přišła za mnú do kasárně, stáła u mojí posteľe: Stávaj hore, duša moja, já už stójím u tebe. A co bych já hore stáváł, šak ty ně nepomožeš, dybys za mňa dušu dała, tak ty ňa nevymožeš; mám čižmičky z ostruhami, vraného koňa v maštaľi ; už to ináč byt nemože, já vojákem mosím byt.

Erben 7/021 | Přihodila se novina (3%)
Přihodila se novina, že paní pána zabila. Do zahrady zakopala a zem na něm ušlapala. Přijeli tam dvá pánové, mrtvého pána bratrové. „Pověz nám, paní švagrová! Kam's svého pána poděla?“ „Dnes třetí den, co odejel, nevím, přesmutná, kam se děl!“ Šli pánové do komory, našli jeho klobouk nový. „Pověz nám, paní švagrová! kam's svého pána poděla?“ „Dnes třetí den, co odejel, nevím, přesmutná, kam se děl.“ Šli pánové do maštale, našli jeho koně vrané. „Pověz nám, paní švagrová! kam's svého pana poděla?“ „Dnes třetí den, co odejel, nevím, přesmutná, kam se děl.“ Šli pánové do stodoly, našli jeho kočár nový. „Pověz nám, paní švagrová! kam's svého pána poděla?“ „Dnes třetí den, co odejel, nevím, přesmutná, kam se děl!“ Šli pánové do pivnice, našli krve dvě sklenice. „Pověz nám, paní švakrová! co ta čerstvá krev znamená?“ „Zabila jsem dvě kačice, bylo krve dvě sklenice.“ Šli pánové do zahrady, našli tam jeho hrob mladý. „Pověz nám, paní švagrová! co ta nová zem znamená?“ „Našila jsem hlavatice, můj pán ji má rád velice!“ „Zrádná jsi, pani švagrová, ty jsi nám bratra zabila! Ustroj se, paní švagrová! pojedeš s námi do Brna.“ Když jeli podlé štěpnice, zlomila štípek vichřice. „Škoda tě, štípku zelený, že musíš přijít v zmaření!“ „Darmo mě, paní, lituješ, když sama na smrt putuješ!“