Smutný 21/032 | Počkajte strážničničtí páni co stě ňa

9 words

Smutný 21/032 | Počkajte strážničničtí páni co stě ňa (100%)
Počkajte, strážničničtí páni, co stě ňa na vojnu verbovali

Sušil 0364 | Za Verónó za tém kopcem (99%)
[: Za Verónó, za tém kopcem :] stojí Francóz se svým vojskem. Cisař pán tam na něj táhne, že ho se svým vojskem zajme. Dyž viděl, že nic nespraví, poslal psaní do Moravy. Do Moravy na ty pány, aby lidi přichystali. Koničky jim vobsedlali a do vojny vodeslali. V tem hósovským šerým poli, tam na vojnu verbovali, po vraném koňu dávali. Dyby mně kdo koňa sedlal, taky bych se na vojnu dal. Krásná panna nemeškala, koníčka mu vobsedlala, do vojny ho vodeslala. A když ho tam vodsílala, přežalostně zaplakala. Neplač, sestro, neplač vo mně, za dvě leta přijdu k tobě. Dvě leta už pominula, sestra bratra neviděla. A dyž bylo po té vojně, komendanti vedó koně. Vyšla ti tá krásná panna, komendanty přivítala. Vítám vás, vy milí páni, je-li bratr mezi vámi? Tvůj bratřiček leží v poli, má noženky na dvě půly. Vraný kůň stojí u něho, hrabe nohó, žaluje ho. Stávej, stávej, můj patróne, dávej obrok, seno moje. Dokud můj pán na mně sedal, dycky sem se dobře míval. 1) Včilka můj pán leží v poli, roznesó ho černý vrany. 2)

Bartoš 1901 / 1200 | Měsíček jasně svítí (96%)
Měsíček jasně svítí, radosť za pannou jíti, k hájíčku je cesta dlouhá, má panenka na mne čeká, chce se mnou dnes mluviti. Chce se mnou dnes mluviti, něco mně pověděti, že ti moji kamarádi, něco o mně povídají, že mne chtějí zabiti. Dal sem se cestou jinší, zrovna k mé nejmilejší, sedl sem si mezi kvíti, vidím dva mládence jíti, srdce mne již netěší. Šel sem za ní kousek dál, bych tu lásku vyzkoumal, tu po malé krátké chvíli, má milá se vede s jiným, jsem tu lásku vyzkoumal. Vyzkoumal sem ji prudce, zabolelo mne srdce, dyby chlapce verbovali, pod myslivce a dragóny šel bych a též dal bych se. Dostanu já koníčka, pěkně osedlaného, můj koníček se mnou točí, mé panence tekou z očí, ach, slzy bez přestání. Bílý šátek v ruce má, modré oči utírá, a ten šátek dávám tobě, abys ty si zpomněl na mě, až pak budeš na vojně. Nech ho, milá, nech sobě, až já budu na vojně, bys ty mohla trucovati, a ze mne blázna dělati, nešlo štěstí tobě.

Bartoš 1901 / 1126 | Mámo mamko co já děłám (94%)
Mámo, mamko, co já děłám, méł sem děvča, už ho nemám to je cérka taková, ona synka zachová. Ona synka zachovała od večera až do rána, spi, Janošku, do rána, přídě pro ťa tvá máma. Máma, máti ráno stała, na Janoška zavołała, poď, Janošku, poď dómu, verbujú ťa na vojnu. Na vojnu ho verbovaľi, na dva bubny bubnovaľi, na dvě trúby trúbiľi, dyž Janoška budiľi.

Erben 5/400 | Přeškoda nastokrát (94%)
Přeškoda nastokrát, že musím zanechat milování: začal jsem milovat, muším mašírovat bez meškání. Dal jsem se na vojnu pod lejthary, když po všech ulicích v Českých Budějicích verbovali.

Sušil 1621 | Na tu svatú Kateřinu v nedělu (94%)
Na tu svatú Kateřinu v nedělu verbovali mia husaři na vojnu. Všecí ludé zaplakali, že Janoška zverbovali v nedělu. Nač ste vy mia zverbovali v nedělu? A nač ste vy nečekali na chvílu? Bude ze mňa mrcha voják, já vám budu uskakovat za milú. Dyž ty budeš uskakovat za milú, budú tobě dvá kapráli za sluhu. Vynesú ti dvě stolice, vyprášá ti nohavice za chvílu.

Bartoš 1901 / 1164 | Ze St Břeclavy (94%)
Na tú svatú Kateřinu v neděľu verbovaľi třech młádenců na vojnu; všeci ľudé ľutovaľi, že na vojnu verbovali v neděłu. Dybych já měł, moja miłá, sto złatých, šeł bych si já před muziku zapłatit. Muzika by pěkně hráła, má miłá by tancovala, a já s ňú.

Bartoš 1901 / 0767 | Dež sem plela len len len (94%)
Dež sem plela len, len, len, nevěděla sem, že na vojno verbovali, potěšení mý mně vzali, nevěděla sem, sem, sem, nevěděla sem. Dež sem plela mak, mak, mak, škoda nastokrát, škoda mýho, škoda tvýho, škoda věnce zelenýho škoda nastokrát.

Erben 5/287 | Když jsem já šel skrze bránu (93%)
Když jsem já šel skrze bránu, potkal jsem tam jednu pannu: to byla, to byla má panenka rozmilá. Já se počal vyptávati, kde zůstává její máti. „Jen se ptej, pozor dej na pěknej dům zelenej.“ Na dva bubny bubnovali, když Honzíčka verbovali; bubnovali, troubili, až mi ho vodloudili.

Bartók III 1294d | Na čo ste ma verbovali v (92%)
Na čo ste ma verbovali v nedelu

Erben 5/284 | Když jsem já šel skrze Louny (92%)
Když jsem já šel skrze Louny, verbovali pod dragouny: ti dragouni zelení, ti jsou mé potěšení. Nevěděl jsem, co mám dělat, mám-li taky koně sedlat: podkovičky klapaly, černé oči plakaly. Černé oči co pláčete, že vy jeho nebudete? nic neplačte pro něho, pán Bůh dá vám jiného.