Poloczek IV 153 | Horou ďievča horou

3 words

Sušil 0052 | Na nedělu raničko (100%)
[: Na nedělu raničko :] [: vychodilo slunečko. :] Na tú horu vysokú, na tú lúku širokú. Na ty lúce nic není, edem kostel kamenný. V tom kostele zvonili, by se ludé schodili. Šla matička s cerami, dvě byly pod věncami. A tá třetí nebyla, z krchova se vrátila. Do zahrady vkročila, tři růžečky utrhla, tři pérenka uvila! Jedno pérko dovíjá, kněz mšu svatú začíná. Druhé pérko dovíjá, kněz hostiu pozdvíhá. Třetí pérko dovíjá, ďábel se k ní dobývá. Pomož Pán Bůh, děvečko, komu viješ pérečko? Daj to Pán Bůh, mládenec, není péro, lež věnec. Dyby přišel mládenec, dala bych mu ten věnec. Dyby přišla osoba, dala bych já jí oba. Daj, děvečko, daj věnec, šak jsu hodný mládenec. Daj, děvečko, daj oba, šak jsu hodná osoba. Daj, děvečko, všecky tři, šak jsem herský jako ty. A já vínka nesmím dat, mohla by mně máti lát.1) Matky se ty nic nebůj, víneček mi přece daruj. Stup, děvečko, na kamen a z kameňa na střemeň. Ze střemeňa na koňa, pojedeme do rája. Tam’s jak živa nebyla, ani tvoja rodina. Vzal Kačenku na rohy a letěl s ňú přes hory. Jak za humny vyjeli, nikde cesty neměli, po samém trní jeli. Po trní a po boří, po ďábelském šáchoří.2) Zdvihni, milá, sukničku, ať se netkneš trávníčku. Zdvihni, milá, kazajku, ať se netkneš turánku. Když přijeli před peklo, zaklepal on na okno. Otevřte, tovaryši, vezu tělo i duši. Chystejte nám stolicu, dajte vína sklenicu, ať se panna napije a s nami tu spočine. Jedni s koňa snímali, druzí vínko chystali.8) Sedni, Kačo, na stolek, vypij vínka s pohárek. Co’s tělo co’s dělalo, že’s do pekla muselo? A to tělo hřešilo, věnečky ve mšu vilo. Ponejprv se napila, hned jí krása změnila, po druhé se napila, modrý plamen pustila. Po třetí se napila, plamenem se chytila.4) Vystavte mě za dveře, nech mě větr prověje. Dy ses chtěla provějat, měla’s na mšu chodívat.5) Proč, zvony, nezvoníte, a snad o mně nevíte? Zvony začaly zvonit: Nechtěla’s na mšu chodit. Dyby’s byla chodila, tož’s v pekle byt neměla. Dajte ju tam na lože, kde jsú břitvy a nože. A jeli tu formani, velmi biči praskali. O, formani, formani, esli ste vy z mej strany z Holomúca, z Opavy? Řekněte tam matce mé, dcerušky má ešče dvě, by je lepši trestala, než mě hřišnú chovala, do peklach se dostala. Do pekla horúcího, Nevyjdu nikdá z něho.6)

Bartoš 1901 / 0100 | Ja doľina doľina (100%)
[: Ja doľina, doľina, :] maľovaná doľina. [: Ja do že ju maľovał, :] švarné dívča miłovał. [: Maľovał ju Janíček, :] voňavý jak hrebíček. [: Małovał ju do koła, :] jeho złatá podkova. [: Orał Janko pod horú, :] pod zeľenú dubinú, [: Vołała ho mamka jest: :] Poď že, Janko, poď že jest! [: A já veru nepůjdem, :] zakáď roľe nezorem. [: Vołała ho sestra jest: :] Poď že, Janko, poď že jest! [: A já veru nepůjdem, :] zakáď roľe nezorem. [: Vołała ho miłá jest: :] Poď že, Janko, poď že jest! [: A já veru nepůjdem, :] zakáď roľe nezorem.

Sušil 1257 | Když v úterý raníčko (100%)
[: Když v úterý raníčko :] vychodilo jasné slunečko. Nad tú horu vysokú, nad tú lindu, lindu zelenú. Na té lindě ptáčkové, prospěvujú oni vesele. Rozličné hlasy majú, švarné děvečce porokujú. Ptám se já tě, slavíčku, abys mně pověděl pravdičku, na dlúze-li mého veselí? Tvého veselí nic déle enem od pátku do neděle. Ty to, ptáčku, ty to lžeš, mého veselí je enem dnes.

Černík 1908 / 037 | Mám mám (100%)
Mám, mám krepelenku, ona pekně zpievá, chojce žac, chojce žac, už sa rozednievá. Mám, mám krepelenku, zlámala si nožku, podaj mi, dzievečka, bystréj vody trošku. Mám, mám koňa šimla, ten ma dobré nosí, po horách, po dolách, po zeleném lesi. Mám, mám koňa šimla, on mi něsce stávac, a ja viem, čo mu je, němám čo mu dávac.

Sušil 2007 | Súsedova dívko proč se nečešeš? (100%)
Súsedova dívko, proč se nečešeš? Jak jiné panenky hlavy neneseš? Půjdu ráno do hor, je tam suchý peň, budu se tam česat zítra celý deň.

Sušil 1242 | Půjdeme půjdeme (100%)
Půjdeme, půjdeme, chodníčka nevíme, dobří ludé věďá, oni nám pověďá. Půjdeme, půjdeme přes hory zelené, budeme tam sbírať maliny červené!1) Maliny červené a jahody zralé, už my si vedeme to děvčátko švárné.

Sušil 0551 | Jaborník Jaborník (100%)
Jaborník, Jaborník, přes Jaborník chodník, pověz mně, má miuá, kam já budu chodit? A já budu chodit na ten horní konec, před vaší naroste zelený jaborec. A na tom jaborci zuatá makovička; a kdo ju pozuatiu? Moja frajerečka. Půjdeme, půjdeme přes hory zelené, budeme si trhat jabučka červené. Červené jabučko po zemi sa točí, odevři mně, miuá, máš-i černé oči. Červené jabučko po zemi sa kúlá, odevři, děvečko, je-i tvoja vůla.

Galko 1/208 | Honilo dievča kravy (100%)
Honilo dievča kravy do hájka do dúbravy, do hájka zelených hôr. Kravičky potratilo, samo mi zabľudilo do hájka zelených hôr. Keby mi otec prišieu, kravičky by mi našieu, z hory by ma vyviedou. Už mi aj otec prišieu, kravičky mi nenašieu, z hory ma nevyviedou. Keby mi matka prišla, kravičky by mi našla, z hory by ma vyviedla. Už mi aj matka prišla, kravičky mi nenašla, z hory ma nevyviedla. Keby mi sestra prišla, atď. Už mi aj sestra prišla, atď. Keby mi bračok prišieu, atď. Už mi aj braček prišieu, atď. Keby mi milý prišieu, atď. Už mi môj milý prišieu, kravičky mi už našieu, aj z hory ma vyviedou.

Bartoš 1901 / 1210 | Ked sem išeł pres hory (100%)
Ked sem išeł pres hory, pres zeľené javory, [: čuł sem skały łámat :] milá na mňa vołała, ručenku ně podała, [: že sa bude vdávat. :] Vydávaj sa, děvečko, moje věrné srdečko, [: já sa žénit budu :] uvíješ ně pérečko, moje věrné srdečko, [: łebo voják budu. :] [: Já do vojny pojedu, :] [: já budu vojáček :] [: a ty si moja miłá :] [: chystaj povijáček. :] [: Ja chystaj si ho, chystaj, :] [: z bíłého harasu, :] [: ja co budeš povíjat :] [: šohajkovu krásu :] [: Tá šohajkova krása, :] [: tá ňa utrápiła, :] [: jak dyby ňa mamička :] [: trikrát do dňa biła :] [: Aľe ňa má mamička :] [: ani ráz za týdeň; :] [: tá šohajkova krása :] [: trápí ňa každý deň. :]

Bartoš 1901 / 0104 | Za horama v černým lese (100%)
Za horama v černým lese, seče trávo hezký děvče. Seče jo tam na dolině, na té panské jetelině. Přišil na ňo mesliveček, polesnýho mládeneček. »Co to, holka, co to děláš, že se ani nevohledáš? Proč bech já se vohlídala, dež sem škodě nedělala. »Te mosíš bet zmordovaná, pod javorem zakopaná.« Než bech se zmordovat dala, rač bech třikrát zavolala. »Aj můžeš třeba štyrykrát, nehosleší ti hani fták.« Dež ponéprv zavolala, alije se zelenala. Dež podruhý zavolala, dóbrava se rozlehala. Dež po třetí zavolala, svýho bratra dovolala. Mlačí bratr to hoslyšel, staršímo to povídat šel. »Hola! bratře, zle je s námi, naša sestra volá v háji. Zapříhnite vraný koně, do háječka pojedeme.« Dež na to lóko přijeli, sestřičko tam neviděli. Spatřili tam meslivečka, polesnýho mládenečka. »Co to děláš, meslivečko, že máš vod krvje šavličko?« Zastřelil sem holubičko, v menářovým vokýnečko. »To nebela holubička, to bela naša sestřička. Te mosíš jít do vězení, kde božího světla není.«

Bartoš 1901 / 1373 | Ten Małacký zámek (100%)
Ten Małacký zámek mezi horama; skázało mi švárné dívča, že půjde s nama. A dyž zme tam přišľi, maci nedała, že je ona ešče mładá, aby čekała. A vy panimámo, ja cože je vám! Vy ľehnete do posteľky a pantáta k vám. A já, ubožátko, sama na peci; obracám se z boka na bok, všady ně tłačí. Ach vy panímámo, já se přece vdám, já už se téj vašéj peci tłačiti nedám.