Bartoš 1901 / 0100 | Ja doľina doľina

84 words

Bartoš 1901 / 0100 | Ja doľina doľina (100%)
[: Ja doľina, doľina, :] maľovaná doľina. [: Ja do že ju maľovał, :] švarné dívča miłovał. [: Maľovał ju Janíček, :] voňavý jak hrebíček. [: Małovał ju do koła, :] jeho złatá podkova. [: Orał Janko pod horú, :] pod zeľenú dubinú, [: Vołała ho mamka jest: :] Poď že, Janko, poď že jest! [: A já veru nepůjdem, :] zakáď roľe nezorem. [: Vołała ho sestra jest: :] Poď že, Janko, poď že jest! [: A já veru nepůjdem, :] zakáď roľe nezorem. [: Vołała ho miłá jest: :] Poď že, Janko, poď že jest! [: A já veru nepůjdem, :] zakáď roľe nezorem.

Bartoš 1901 / 0606 | Pred naší je pěkný stromek zeľený (23%)
Pred naší je pěkný stromek zeľený, do k nám íde každý s něho odłomí, aj ty moja nájmilejší taká si, zakáď chłapci neužijú tvéj krásy. Ani som já nevěděła, co je zľe, do si koho zamiłuje, nech vezme; kdo si koho zamiłuje, može vzat, chyma* by mu miłý Pámbů nechtěł dat. Moje miłé premiľené čerešně, šecky sa ně vysypały po cestě, kdo ty moje čerešéňky pozbírá, keď já nemám na Súchově frajíra?

Bartoš 1901 / 0970 | Nebyło ňa doma (23%)
Nebyło ňa doma, a já sem v poľi oráł, ukradľi ně koňa, ej, už sem dogazdováł. Nebyło ňa doma, a já sem v poľi vłáčíł, ukradľi druhého, ej už sem dosedľačíł.

Bartoš 1901 / 0108c | Za Nadášom v tom poľi (14%)
[: Za Nadášom v tom poľi :] zatočił sa švárný šohaj na vraném kony. [: Zatočił sa, zal si ju, :] pod hájíček pod zeľený pasadził si ju. [: Pasadził ju pod bučka, :] tu sa najez, duša moja, bukvy, jabúčka. [: Jabúčka sa najełła :] na Janyčka prežałostne, smutne vołała. [: Jako si my sľubovał :] a včiľ si ma prežałostnú, srnutnú zanechał. [: Sľubovał si méj duši, :] že sa naša verná łáska nykdy nezruší. [: Už je łáska zrušená, :] už tá moja najmiľejšá ručnýk vyšívá. [: Vyšívá ho do koła :] na prostredku, duša moja, méno ľitera. *) [: V prvém rožku hrebíček, :] na prostredku, duša moja, méno Janýček. [: V druhém rožku růžička :] na prostredku, duša moja, méno Anyčka. [: V treciém rožku tuľipán :] na prostředku, duša moja, méno mładý pán.

Bartoš 1901 / 0731 | V čirém poľi stójí hruška (12%)
V čirém poľi stójí hruška, maľovaná až do vŕška; do ju maľovał? Má myłá, ked na travenku chodyła. U potoka stójí druhá můj myłý ne vypovýdá; nechod, synečku, za inú, ľebo pro teba zahynu. U studénky šaty prała a tak smutne naríkała: Ach Bože, Bože, Bože můj, de sa ne podeł gaľán můj!

Bartoš 1901 / 1071 | Ta Něčická brána (12%)
[: Ta Něčická brána, :] [: cełá maľovaná. :] [: Ten kdo ju maľováł, :] [: barvy neľitováł. :] [: Maľováł ju maľíř, :] [: učené tovaryš. :] [: Vymaľováł na ní :] [: štyry koně vraný. :] [: Vymaľováł ešče, :] [: černooký děvče. :] [: Vymaľováł taký :] [: dva chłapce jednaký. :]

Bartoš 1901 / 0128 | (12%)
1. Za našíma humny veľiká kotľina, utopił sa šohaj, s čérnyma očima. Ponajprv sa topił, vyšeł nad vodičku; podaj ně, má miłá, podaj ně ručičku. Jak mu ju podała, žałostně płakała, kebych ťa, šohajku, nebyła poznala. Košuľenka z ľenu, viseła na brehu: Měł sas ty, šohajku, nekúpat v neděľu. Já sem sa nekúpał, já sem koně brodił, snád ňa miłý Pambů, do téj vody hodił. Do téj vody, do téj, do téj hubočiny, že sem si nevšímał, chudobnéj děvčiny. 2. Chudobná děvčina, v chudobě chovaná; ľudé povídajú že sem čarovaná. Čarů sem neznała, ani má mamička, ľež ně čarovały mé černé očička. Čarů sem neznała, ani můj tatíček lež ně počarovał švárný šohajíček. Nemá můj tatíček, takových sedmiček, co by on kupovał barvu do mých ľíček. Nemá má mamička takových dukátů, co by ňa strójiła do hedbávných šatů. Maľovał ňa maľér z vysokého neba, dał ně on barvičky koľéj było treba.

Bartoš 1901 / 0603 | Jedú vojáci pod hory (11%)
Jedú vojáci pod hory, jedú vojáci k horám, [: kde já sa, smutná, poďéju, kde já sa, smutná, skovám. :] Skovaj ty sa, kde možeš, skovaj ty sa, kde chceš, [: já sem tebe miłováł, ty ňa miłovat nechceš. :]

Bartoš 1901 / 0372 | Staň má miłá staň (11%)
Staň má miłá, staň, Réž sa zeleňá, Brzo bude jaro Že sem s tebů stál, Teba miłovał srdce ve mně hrálo

Bartoš 1901 / 0320 | Vľčnovečku Vľčnove (11%)
[: Vľčnovečku, Vľčnove, :] těžko je ně, [: má panenko, po tobě. :] [: Ve Vľčnově krajní dům, :] našéł sem si [: tam děvčátko, Bože můj. :] [: Dyby ně ho chtěľi dat, :] věděl já bych [: to děvčátko šanovat. :] [: Ve dně bych ho šanováł, :] v noci já [: bych to děvčátko miłováł. :]

Černík 1908 / 029 | Vyróstol mi (9%)
Vyróstol mi pod okénkom hřebíček, naučil se k nám chodzievac Janíček. Keď som išol od svéj milej, už bol dzeň, zametaly šetky panny pred domem. Ony sa mňa zpytovaly, hdze som bol, a já som im odpovedzec němóhol. Keď som išol od svéj milej z Očkova, odpadla mi z mého koňa podkova. A len ty mNa, mój koníčku, dobre něs, dám ci pribic podkovenku ešče dněs. Dám ci pribic podkovenku z ocele, aby si mňa a něshadzoval pod sebe. Dám ci pribic podkovenku ze zlata, aby si mňa něshadzoval do blata.