Erben 2/607 | U našich luk

14 words

Erben 2/607 | U našich luk (100%)
U našich luk ztratil jsem šmuk! našla ho Johana s dlouhýma nohama, cupity cup!

Erben 2/376 | Podlé luk a podlé pole (62%)
Podlé luk a podlé pole pojď, má milá, vyprovoď mě, až k tomu rybníku na tu hráz; pojď, má milá, vyprovoď mě, už mám čas. „Já bych z toho srdce ráda, kdyby panímáma dala; to co mé srdéčko miluje, to mně naše panímáma zbraňuje.“ Už je malá chvilka do dne, pojď, má milá, vyprovoď mne tam k tomu rybníčku na tu hráz, pojď, má milá, vyprovoď mne, už je čas. „Já bych tě vyprovodila, kdyby máma nebránila: panímáma nesvolí dokonce, radši ani neobtěžuj své srdce.“

Erben 2/436 | Když jsem šel okolo (62%)
Když jsem šel okolo hájku zeleného, když jsem šel okolo luk, slyšel jsem žalostný , pláč a naříkání, slyšel jsem žalostný zvuk: má panenka pláce, naříká, své očičky šátkem utírá, že její Jeníček, její milovníček, že její Jeníček fuk!

Erben 2/347 | Pověz mně má milá rozmilá! (62%)
Pověz mně, má milá rozmilá! proč ti paňmáma brání? „Brání mně pro tebe, potěšení moje, že nemáš pole žádny.“ Ač nemám políček ani luk, přece jsem na světě rád může mně pán Bůh dát, že budu milovat děvče jak karafiját. Karafiját pěkný červený ten svoji krásu mění: ty pak myslíš sobě, potěšení moje, že už nad tebe není. Dost jsem se za tebou nachodil, dost jsem já pro tě vystál: když jsi mi od Boha souzena nebyla, přece jsem tě nedostal. Když jsi mne pro lásku nechtěla, pro statek o tě nedbám: když jsi mne nechtěla, má milá rozmilá, pošlapu cestu jinam! Pověz mně, och má znej milejší! proč pak tě váši brání? „Bráni mě pro tebe, můj chlapče! že nemáš pole žádny.“ Třebas já pole, luky neměl, přece jsem na světě rád: pán Bůh mně může dát milovat dívčici jak krafíját. Což pak se, má milá, domníváš, že jsi ty sama v světě? nejedna matička dceru má, že jako růže květe! Což pak se, má milá, domníváš, že se tě budu prosit? když ještě císař pán koně má, kterej mě může nosit!

Bartoš 1901 / 1300 | A já dycky co to je (32%)
A já dycky, co to je, co to ľeží vedľe mně, má to boty a gaľoty, nechce to ít ode mně. Hop, čup, Tadyáš, s turkyniska nohy máš, sochorem sa podpasuješ a měchem sa podpíráš.

Galko 1/094 | Hop, cup, na doline (32%)
Hop, cup, na doline, udrem baču po plešine, nech nechodí ku Marine. Hop, cup, na uhlisku, ver’ ho prasknem tak po pysku, že vykrcia krvi misku. Hop, cup, tam po blate, tak ho buchnem po chrbáte, že mu hlava zletí k pate. Hop, cup, po palúku, tak ho myknem za tú ruku, že ju najde len pri buku. Hop, cup, po prielohu, tak ho zdrúzgam, prisámbohu, že hneď stratí jednu nohu.

Galko 1/467 | Nepovedzže, dievča, mamce (31%)
Nepovedzže, dievča, mamce že sme jedli opekance; ale povedz, že sme huby, že to moje srdce ľúbi. Tancovala putňa s baňou a paštrnák cup, cup za ňou, cibulja sa len čuduje, čo tá cvikla vykazuje.

Galko 1/357 | Tancovala putňa s baňou (31%)
Tancovala putňa s baňou a paštrnák cup cup za ňou, cibuľa sa len čuduje, čo tá cvikľa vykazuje.

Erben 5/224 | Pásla ovčičky (31%)
Pásla ovčičky v zeleném háječku; pásla ovčičky v černém lese: já zahoukal: Hale halihou! a má milá zase: Hela helilou! hej, tam pod hájem sešli jsme se. Pásla ovčičky v zeleném háječku, pásla ovčičky v černém lese; já dycky: dupy dupy dup! ona zas: cupy cupy cup! houfem, ovčičky, 1) seberte se! 1) kam tě pan páter za mnou nese!

Galko 1/189 | Umriem, umriem, ale neviem kedy (31%)
Umriem, umriem, ale neviem kedy! Keď ja umriem, ležat budem, takto si ja spievat budem *) ([: Hop, cup, tralala! :])

Galko 1/190 | Umrem, umrem, ale neviem kedy (31%)
Umrem, umrem, ale neviem kedy, ale umrem, umrem kedy tedy; a keď umrem, ležať budem, hop cup, tralala, takto si ja spievať budem: hop cup, tralala! A keď umrem, potom ležať budem, a to si ja ešte spievať budem. Ej, keď umrem, ležať budem, hop cup, tralala, takto si ja spievať budem: hop cup, tralala!