Erben 4/032 | Já mám chaloupku

48 words

Erben 4/032 | Já mám chaloupku (100%)
Já mám chaloupku na vršku bez došků votrhanou: až já se vopiju, já si ji pošiju hra– hra– hra– hra– hra– hra- hrachovinou. Já mám chaloupku na zeleným doubku, já mám chaloupku roztrhanou: až já se vopiju, já si ji přikryju hra– hra– hra– hra– hra– hra – hrachovinou.

Erben 2/483 | Roztrhaná chalupa (31%)
Roztrhaná chalupa, slunce do ní svítí: vzkázala mně má milá, že mne nechce míti. Když mne nechceš milovat, 1) mé srdéčko netrap: co jsem se k vám nachodil, nynčko musím přestat! 1) Já chalupu pošiju a vomažu hlínou: kdy mne nechceš, nechtěj si, vemu sobě jinou!

Erben 2/294 | Na zeleném doubku (21%)
Na zeleném doubku dva holoubky hrají; lidi jim závidí, že se rádi mají. Lidi, dobří lidi! nezáviďte toho: vždyť je to hezká věc, když kdo má rád koho. Milovali jsme se, jako holubičky; rozloučili jsme se jako vlaštovicky. Milovali jsme se nebylo to z dávna: a už nás rozvedla jedna stará bába.

Erben 5/088 | Vyletěl holoubek (21%)
Vyletěl holoubek vysoko na doubek na zelené stráni – ach kdo ho zachrání! S zeleným kloboukem myslivec pod doubkem: můj milej holoubku, pryč ulítni s doubku! Pryč letí holoubek daleko za doubek; myslivec s kloboukem vždy stojí pod doubkem. Myslivec pod doubkem s seleným kloboukem: „Holoubku rozmilý! zalítni k mý milý. Zalítni k mý milý za lesík na míli; řekni jí, holoubku, že stojím u doubku. S zeleným kloboukem že stojím pod doubkem, aby mi uvila, co mi přislíbila. Co mi přislíbila, když tu se mnou byla: za klobouk kytičku na modrou pentličku.“ Zábavy mysl. I, 58. Útlá tato píseň jest toliko šťastné nápodobení písní národních, patrně prace dívři.

Erben 3/187 | Vdávala se stará baba (16%)
Vdávala se stará baba, vdávala se babice: měla sukni roztrhanou a bez nártů střevíce.

Erben 2/094 | Moje milá roztomilá (15%)
Moje milá roztomilá, což to holka hezká: sukničku má roztrhanou, košiličkou blejská. Moje milá sukní nemá, ale bude míti: zeleničkou, červeničkou, jakou bude chtíti.

Erben 2/579 | Zpívala bych zpívala (15%)
Zpívala bych, zpívala, ale nemám noty, sukničku mám roztrhanou, visí od ni knoty.

Erben 2/530 | Když jsi mě miloval (13%)
Když jsi mě miloval, vždy jsi moě sliboval, že máš v Netolicích čtyry domy: máš tam sotva jeden, bez došků, bez oken; chceš, abych se vdala do stodoly!

Sušil 0854 | Ticho šohaj nedupaj (12%)
Ticho, šohaj, nedupaj, ostrohami nebřinkaj; naša paní čujno spí, ona řekne, žes to ty. Až já světlo zahasím, sama sa ti ohlásím: Poď, Janošku, poď ty k nám, naša paní spí aj pán. Už je, milá, bílý deň, jak já půjdu s hanbú ven? Nestaraj sa, můj milý, vyvedu ťa ven humny. Vyvedu ťa chodníčkem, přikryju ťa ručníčkem. Ručníček je malá věc, přijde větr, vezne preč.

Sušil 0411 | Ach Bože můj Bože můj (12%)
[: Ach, Bože můj, Bože můj, :] [: ten falešný, to je můj. :] Falešne un oči ma, za jinyma pohlida. K jinym chodzi každy dzěň, a ke mně raz za tydzěň. Ešče přijdzě v sobotu, kdy mam pilnu robotu. A přijdzi ty v nědělu, lůžečko ti ustělu. Ešče se ci přistrojim, u lůžečka postojim. Můžeš tu być do rana, vyženu cě s ovcama. Poženu cě uličku, na tem vraném koničku Šátečku cě přikryju, ać cě lude něznaju. Šatečka jé lehka věc, přijdzě věter, vezme preč.

Sušil 1940 | Ach Bože s nebe já prosím (12%)
Ach, Bože s nebe, já prosím tebe, starého muža mám. Rač mně ho vzáti, mladého dáti, ať hříchu nepáchám. Ach, Bože s nebe, já prosím tebe, jak já mu zvonit dám? Na staré hrnce, hotové zvonce, tak já mu zvonit dám. Ach, Bože s nebe, já prosím tebe, jak já ho pochovám? Na starém došku, zapřáhnu kočku, tak já ho pochovám. Ach, Bože s nebe, já prosím tebe, jak já plakat budu? Na jeho hrobě vyskočím sobě, co je mně po tobě.