Erben 4/120 | Vždycky jsou se Hajdaláci

21 words

Erben 4/120 | Vždycky jsou se Hajdaláci (100%)
Vždycky jsou se Hajdaláci divili, proč by Hajdalačky zuby tratily? Pověděla stará bába penzlíkem: že prej o ně tuze melou jazykem.

Sušil 1756 | Udělali Bačaláci koryto (68%)
Udělali Bačaláci1) koryto, nevěděly staré baby, nač je to. Až jim jeden Bačaláček pověděl, že prý je to korytečko na prodej. Dycky praj se Bačaláci divili, proč by jejich ženy zubů tratily. Odepsala stará baba penzlíkem, že prý do nich tuze melú jazykem.

Erben 4/121 | Hajdaláci na vrchu (15%)
Hajdaláci na vrchu táhali se o mrchu; nemohli ji vytáhnout, musili si připřáhnout: čtyry kočky, čtyry psy, dotáhli ji až do vsi, ha, ha, ha, ha, ha!

Erben 3/169 | Poslechněte lidi málo (15%)
Poslechněte lidi málo, co se je před lety dálo, kterak jedna svatba byla, moc diváků přivábila. Ženich ten byl z Chudé Třídy, a nevěsta z Ženské Bídy, prohlášeni jsou v Jekově a oddáni v Nebylově. Družba ten byl z Drbalova a mládenec z Vyhnanova, družka byla ze Strojetic a kuchařka od Odřetic. Piva, vína bylo dosti, každý pil po své libosti; a když po obědě bylo, všecko se to k tanci mělo. Na skřipky hrál od Šumavy, a na šalamaj z Vratislavi; a na trouby co troubili, od Mrázova kdesi byli. Ze Strakonic byl s dudama, od Trhanova s kobzama, s trumarínou od Dobřína a s kejdama z Kokořína. Frkoč foukal jeden z Lomu: divili se lidé tomu, kde jsou takovou čeládku shledali k tomuto sňatku. Bylo jest to hodování, přes příkopy tancování! Rozešli se po tom čase – nevím, kde se sejdou zase.

Erben 5/009 | A ti kluci Hajdaláci l (14%)
A ti kluci Hajdaláci l) koupili si basu: nevěděli kam ji dáti, šli s ní ku primasu. A ta basa u primasa za kamnama stála: když primaska zatopila, basa sama hrála. 1) Šly muziky do Lazu, nesly s sebou basu; neměly jí kde nechat, jenom u primasů atd.

Bartoš 1901 / 1137 | Jak sa miłá jak sa máš (9%)
Jak sa, miłá, jak sa máš, ty sa mně fałešná zdáš, já fałešná nic néjsem, já upřimná panna sem. Dybys była upřímná, była bys pověděla, jaks výbory s radníma, pod oknem stáť viděła. Výbory i s radníma, i mysľivce s kordama, ti mně puta dávaľi, na vojnu ňa łapaľi. Puta mně nedávejte, koníčka mně sedłajte, koníčka, karabinu, pán Bůh ví, kde zahynu. Zahynu-ľi v tom ľesi, ľutá zvěř mňa roznosí; ti maľicí ptáčkové, budú na mém pohřebě. Dvacet roků starosti, bľíže ešče mładosti, k čemu ste mňa chovała, stará matičko moja? Já sem ťa jen chovała, k tom vojenskému stavu. Pote sem, kamarádi, stavte se do armády. Ta francúzká armáda v širokém poľi stójí; příjde Turek z daľeka, žádného sa nebójí.

Erben 2/107 | Náš Honzíček maly poupě (9%)
Náš Honzíček, maly poupě, šoupával on se po sloupě nahoru, pak dolů k Zápotockejm do dvoru. Zápotocká to viděla, starému to pověděla: „Pudu tam! je-li tam, já mu hodně vylupám!“ Honza slyšel hubováni, nechal dívčky milování, utíkal, pospíchal, by ho starej nedostal.

Sušil 1659 | Ještě jednou na rozchodnou (9%)
Ještě jednou na rozchodnou touto stezčičkou si pospíším; co mně řekne tvůj tatínek, jeho slova vyslyším. Řekne-li mně: Můj synečku, darmo říkáš o mé dítě; zatočím se na koníčku, s Pánem Bohem tu buďte. Děvče pro pláč nemluvilo, podalo mně pravou ručičku: Dyž to jinač byt nemůže, s Pánem Bohem, synečku. Dyby vrata mluvit mohly, u kterejch sme spolu stávali, ony by vám pověděly, jak sme se milovali. Dyby stezka mluvit mohla, po které sme spolu chodili, ona by vám pověděla, jak jsme se milovali. Tamhle jedou dva husaři, mají oba koně sedlaný: Sedlejte mně koně mého a já pojedu s vámi. A jak na koníčka skočil, bílým šátkem sobě zatočil: S Pánem Bohem, moje milá, pěkně se ti poroučím.

Erben 2/306 | Lítej ptáčku lítej (9%)
Lítej ptáčku, lítej, máš zelené peří: každá panna blázen, která chlapcům věří. Chlapci je co věřit jako štíru, hadu: on má pod jazykem devaterou zradu. Na jazyku má med, pod jazykem má jed: dej pozor, panenko, by tebe nepodved! Jest-li tě podvede, tebe si neveme, nebudeš naříkat než sama na sebe. Než sama na sebe, na svůj rozum krátký, že jsi poslouchala řeči jeho hladky. – Panímáma pláče a pantáta kleje, a mladší sestřička po straně se směje. Smějou se jí, smějou její kamarádky: šněrovačka těsná, suknička se krátí. „Sukni já nastavím, planžet nosit budu: do nejdelší smrti chlapců bát se budu!“ Když postýlku stlala, do pláče se dala: „Kýž jsem tebe, chlapče, byla nepoznala!“

Sušil 1047 | Vyšly ryby vyšly (9%)
Vyšly ryby, vyšly z Moravy do Visly; pověz mně, dcerečko, máš-i ty mia v mysli? Byla bych já blázen, dybych pověděla, že bych si, synečku, na tebe myslela! Do našeho dvora teče voda dvoja, nemysli, synečku, že já budu tvoja. V tom našem dvorečku kopec na kopečku, a já tebe nechcu, falešný synečku.

Sušil 0763 | Sokolove oči (9%)
Sokolove oči, jastřabove peři; [: každa panna blazen, co pacholkům věři. :] Pacholkovi věřić jako zlemu hadu, on ma pod jazykem devateru zradu. Pacholek ma v sobě tolej falšivosci, jak v jačmenem snopě byva mnoho osci. Pacholek je lživy jako pes prašivy, un dzěvuchu svedzě jak muchu na medzě.