Sušil 2296 | Provázky krútíme
{8'G 8'A 8'B 8''C } / 4.''D {8''D } / {8''D 8''D 8''C 8'B } / 4.''C {8''C } / {8''C 8''D 8''C 8'A } / 4.'B {8'B } / {8'A 8'B 8'A 8'xF } / 4.'G {8'G } /
Text:
Provázky krútíme,
galány lúdíme,
aby oni přišli
a nebyli pyšní.
A i ty, Janíčku,
přijeď na koníčku,
a i ty, Jozefku,
přijeď na oščepku.
Aby ťa tam pchalo,
aby ťa tam džgalo,
místa ti nedalo,
s pece ťa shodilo.
S pece ťa shodilo,
žebra ti zlomilo,
a sem na tu přístvu
tebú dohodilo.
Textové varianty / poznámky :
Na den sv. Lucie nepřede se. Hospodyň jedna dělala si z toho smích pravíc: Lucka pucka, jenom přeďte, a přinutila čeleď svou ku předení. Leč svatá Lucia přišla prý a nasypala té rouhatelkyni neřádu do hlavy, že ji po celý rok bolelo. Když ale sobě umyslivši na rok v den sv. Lucie nepředla, přišla opět sv. Lucie a neřád ten jí z hlavy vybrala, načež ona ozdravla. O jiné ženě vypravují, na oči za příčinou tou krhavé, že přadla na den sv. Lucie. I zjevila se jí sv. Lucie a přinesla jí špich plný vřeten: Jsi-li taková přadlena, napřeď mně do rána na všecka ta vřetena; stane-li se to, tedy ti zrak vrátím. Po dlouhých rozpacích a bázněch napřadši potáček, z něho na všecka vřetena rozmotala. Ka druhý večer v týž čas přišla sv. Lucie a spatřivši práci tu odebrala vřetena a zrak jí navrátila. Pro upamatování na příhodu tu prý se nepřede na sv. Lucii. Ku konci přístek nebo již na škaredou středu v Olomoučtě horním slaví se rozhonky. Rozhonkové ti záležejí v hostině a tanci. Tu ustrojují děvy Kyselku či Přadlenku, upravují totiž došek slámy do šatu ženských, dávají motovidlo do ruky jedné, do druhé potáč s přízí neb vřeteno, a přičinivše kužel na přeslici, pověsují tu kyselku na strom a provázkem ze špunkův usoukaným ji uvazují ke stromu, aby nespadla. Děvy tu pod ní dohromady sesednuvše zpívají:
53 words
Podobné písně
Sušil 2296 | Provázky krútíme (100%)
Provázky krútíme, galány lúdíme, aby oni přišli a nebyli pyšní. A i ty, Janíčku, přijeď na koníčku, a i ty, Jozefku, přijeď na oščepku. Aby ťa tam pchalo, aby ťa tam džgalo, místa ti nedalo, s pece ťa shodilo. S pece ťa shodilo, žebra ti zlomilo, a sem na tu přístvu tebú dohodilo.
Erben 5/151 | Nezvorané pole! (32%)
Nezvorané pole![76] kdož tě vorat bude? kolečka zlámaný, provázky svázaný, volčata jsou chudé.
Sušil 0428 | Ach oře oře pánů pacholek (22%)
Ach, oře, oře pánů pacholek, [: koně pohání ten jeho synek :] Ach, oře, oře od meze k mezi, až se dooře, kde milá leží. Ach, leží, leží na třetí mezi: Pověz mně, milá, co v tobě vězí? Ach, vězí, vězí mé těžké hříchy, že sem dělala z mládenců smíchy. Mívala-li jsem, budu mít ješče, abych věděla, proč mě Bůh tresce. Ach, tresci, tresci žebra i kosti, jen mě nesklamej na poctivosti.
Černík 1908 / 093 | Něbudzem hajníkom (21%)
Něbudzem hajníkom, leš budzem zbojníkom, budzem si honievac barance chodníkom. Barance chodnikom a ovce dubinú, ci hrozenští chlapci žebra mi něminú.
Sušil 0659 | Měla sem synečka (13%)
Měla sem synečka jako jiskerečka, udeřila střela do jeho srdečka. Uder, střelo, uder, enom ho nezabí! Po čem by hledaly moje očka černy? Galán jsi ty, galán, ale na hodinu, jak by mé srdečko nemělo rozumu. Ale mé srdečko dobrý rozum mělo, že se ledakomu ošidit nedalo. Hořelo srdečko, hořelo plamenem, a dyž dohořelo, zostalo kamenem.
Erben 7/005 | Teče voda od Tábora (13%)
Teče voda od Tábora, 1) teče okolo javora; všecky lávky pobrala, jen jedinkou nechala. Kudy mysliveček chodil, děvčátko za ruku vodil. Utrh‘ jabko s jabloně, a pustil je po vodě: „Plyn, jablíčko, kam ty ráčíš, jen ať se mně nepomáčiš; plyň, jablíčko, plyň dolů, tam pod javor do mlýnu.“ Jak jablíčko připlynulo, čtyry kola zastavilo; točit se jim nedalo, vodu na břeh vyhnalo. „Proč se, kola, netočíte, mé srdéčko netěšíte, tak jako jste těšily, dokud jste se točily?“ Byl myslivec na Táboře, procházel se po oboře; pásal on tam jeleny, měl klobouček zelený. S jeleny se obírával, hezké holky milovával; poslal svého jelena tam pod javor do mlýna. „Běž, jelínku, po potoku, nic nelituj svého skoku, běž tam dolů do mlýna, kde se javor zelená. Tam na břehu pod javorem najdeš děvčátko státi, mou panenku rozmilou smutně hořekovati. Čtyry mlýnské kola stojí, neštěstí se v mlýně rodí! před ní sehni parohy, a skoč s lávky do vody. Tam kde první je kolečko, přijdeš a najdeš jablíčko; to vbodni na parohy, a pospěš do obory.“ Noc se blíží – jelen běží, a pod ním se země třese; na parůžku jablíčko pěkné červené nese. Vzal myslivec, vzal jablíčko, rozkrojil je v polovičko: vyletělo ptačátko, bělounké holoubátko. Nevěř, nevěř myslivečku, že to bylo ptačátko: bylo, bylo zaklené jedno krásné děvčátko. 1) Teče voda od Štukravy, teče okolo Jihlavy atd.
Sušil 0965 | U súsedů na kopečku (13%)
U súsedů na kopečku je tam hezké děvče, ono sa mně tuze líbí, edem že mia nechce. Ponajprvé sem ho viděl, keď slunečko zašlo, ach, můj Bože, to je děvče, až sa srdce třáslo. Po druhé sem ho zas viděl, keď kvítí zbíralo, ptal sem já ho o voničku, šak mně jí nedalo. Po třetí sem ho zas viděl v kostele klečeti, nemohel sem já sa modliť, edem naň hleděti. Po štvrté sem zas ho viděl v zahradě sa modliť, nemodli sa, má panenko, nebudu k vám chodiť.
Sušil 2271 | Za panskými humny (13%)
Za panskými humny zelena travička, žala ju Anička, panska služebnička. Jak travy nažala, pět vinků uvila. Jeden byl z marjanku, ten vam, švarny Janku. Druhy byl z izopku, tento vam, Jozefku; třeti byl z poleji, tento vam, Ondřeji. Štvrtý byl z miřičku, tento vam, Juřičku; paty byl z šalvie, sama v něm chodzuje. Hodila ho na střešku k svojemu potěšku; jak ta střeška spadně, můj vinek uvadně.
Sušil 2293 | Od východu k západu (13%)
Od východu k západu hore zelenají, ščepanovčí mládenci panen si hledají. Ten Jozefek ten ju má, ten ju sobě našil, u tech Vítků na sadě bílý den ho zašil. Vítková ho budijó: Staň, Jozefku, domů, klekaničko zvonijó, řezat sekaninu. A nechť zvoní, jak zvoní, já domů nepudu, sekaničky dosti mám, sekati nebudu. Ešče se k ní obrátil, a dal jí hubičku: Jakpak tě mám opustit, červený hřebíčku. Ten červený hřebíček květe jak ten bílé, jakpak tě mám opustit, můj synečku milé.
Smutný 16/006 | Poď sem Jozefku s pěknú vozičkú (13%)
Poď sem, Jozefku, s pěknú vozičkú
Galko 3/060 | Hybaj, dievča, do tanca (13%)
Hybaj, dievča, do tanca, čo si kystku*) dalo, hej, ale ty si postoj, čo si hu nedalo.
Provázky krútíme, galány lúdíme, aby oni přišli a nebyli pyšní. A i ty, Janíčku, přijeď na koníčku, a i ty, Jozefku, přijeď na oščepku. Aby ťa tam pchalo, aby ťa tam džgalo, místa ti nedalo, s pece ťa shodilo. S pece ťa shodilo, žebra ti zlomilo, a sem na tu přístvu tebú dohodilo.
Erben 5/151 | Nezvorané pole! (32%)
Nezvorané pole![76] kdož tě vorat bude? kolečka zlámaný, provázky svázaný, volčata jsou chudé.
Sušil 0428 | Ach oře oře pánů pacholek (22%)
Ach, oře, oře pánů pacholek, [: koně pohání ten jeho synek :] Ach, oře, oře od meze k mezi, až se dooře, kde milá leží. Ach, leží, leží na třetí mezi: Pověz mně, milá, co v tobě vězí? Ach, vězí, vězí mé těžké hříchy, že sem dělala z mládenců smíchy. Mívala-li jsem, budu mít ješče, abych věděla, proč mě Bůh tresce. Ach, tresci, tresci žebra i kosti, jen mě nesklamej na poctivosti.
Černík 1908 / 093 | Něbudzem hajníkom (21%)
Něbudzem hajníkom, leš budzem zbojníkom, budzem si honievac barance chodníkom. Barance chodnikom a ovce dubinú, ci hrozenští chlapci žebra mi něminú.
Sušil 0659 | Měla sem synečka (13%)
Měla sem synečka jako jiskerečka, udeřila střela do jeho srdečka. Uder, střelo, uder, enom ho nezabí! Po čem by hledaly moje očka černy? Galán jsi ty, galán, ale na hodinu, jak by mé srdečko nemělo rozumu. Ale mé srdečko dobrý rozum mělo, že se ledakomu ošidit nedalo. Hořelo srdečko, hořelo plamenem, a dyž dohořelo, zostalo kamenem.
Erben 7/005 | Teče voda od Tábora (13%)
Teče voda od Tábora, 1) teče okolo javora; všecky lávky pobrala, jen jedinkou nechala. Kudy mysliveček chodil, děvčátko za ruku vodil. Utrh‘ jabko s jabloně, a pustil je po vodě: „Plyn, jablíčko, kam ty ráčíš, jen ať se mně nepomáčiš; plyň, jablíčko, plyň dolů, tam pod javor do mlýnu.“ Jak jablíčko připlynulo, čtyry kola zastavilo; točit se jim nedalo, vodu na břeh vyhnalo. „Proč se, kola, netočíte, mé srdéčko netěšíte, tak jako jste těšily, dokud jste se točily?“ Byl myslivec na Táboře, procházel se po oboře; pásal on tam jeleny, měl klobouček zelený. S jeleny se obírával, hezké holky milovával; poslal svého jelena tam pod javor do mlýna. „Běž, jelínku, po potoku, nic nelituj svého skoku, běž tam dolů do mlýna, kde se javor zelená. Tam na břehu pod javorem najdeš děvčátko státi, mou panenku rozmilou smutně hořekovati. Čtyry mlýnské kola stojí, neštěstí se v mlýně rodí! před ní sehni parohy, a skoč s lávky do vody. Tam kde první je kolečko, přijdeš a najdeš jablíčko; to vbodni na parohy, a pospěš do obory.“ Noc se blíží – jelen běží, a pod ním se země třese; na parůžku jablíčko pěkné červené nese. Vzal myslivec, vzal jablíčko, rozkrojil je v polovičko: vyletělo ptačátko, bělounké holoubátko. Nevěř, nevěř myslivečku, že to bylo ptačátko: bylo, bylo zaklené jedno krásné děvčátko. 1) Teče voda od Štukravy, teče okolo Jihlavy atd.
Sušil 0965 | U súsedů na kopečku (13%)
U súsedů na kopečku je tam hezké děvče, ono sa mně tuze líbí, edem že mia nechce. Ponajprvé sem ho viděl, keď slunečko zašlo, ach, můj Bože, to je děvče, až sa srdce třáslo. Po druhé sem ho zas viděl, keď kvítí zbíralo, ptal sem já ho o voničku, šak mně jí nedalo. Po třetí sem ho zas viděl v kostele klečeti, nemohel sem já sa modliť, edem naň hleděti. Po štvrté sem zas ho viděl v zahradě sa modliť, nemodli sa, má panenko, nebudu k vám chodiť.
Sušil 2271 | Za panskými humny (13%)
Za panskými humny zelena travička, žala ju Anička, panska služebnička. Jak travy nažala, pět vinků uvila. Jeden byl z marjanku, ten vam, švarny Janku. Druhy byl z izopku, tento vam, Jozefku; třeti byl z poleji, tento vam, Ondřeji. Štvrtý byl z miřičku, tento vam, Juřičku; paty byl z šalvie, sama v něm chodzuje. Hodila ho na střešku k svojemu potěšku; jak ta střeška spadně, můj vinek uvadně.
Sušil 2293 | Od východu k západu (13%)
Od východu k západu hore zelenají, ščepanovčí mládenci panen si hledají. Ten Jozefek ten ju má, ten ju sobě našil, u tech Vítků na sadě bílý den ho zašil. Vítková ho budijó: Staň, Jozefku, domů, klekaničko zvonijó, řezat sekaninu. A nechť zvoní, jak zvoní, já domů nepudu, sekaničky dosti mám, sekati nebudu. Ešče se k ní obrátil, a dal jí hubičku: Jakpak tě mám opustit, červený hřebíčku. Ten červený hřebíček květe jak ten bílé, jakpak tě mám opustit, můj synečku milé.
Smutný 16/006 | Poď sem Jozefku s pěknú vozičkú (13%)
Poď sem, Jozefku, s pěknú vozičkú
Galko 3/060 | Hybaj, dievča, do tanca (13%)
Hybaj, dievča, do tanca, čo si kystku*) dalo, hej, ale ty si postoj, čo si hu nedalo.
Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!
Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,
Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.
Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.
V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).
Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.
Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!
Jan Koláček, autor projektu
Jak citovat
"Sušil 2296 | Provázky krútíme", FolkSong.eu - Online katalog lidových písní, ed. Jan Koláček (datum přístupu: 28 Bře 2025), URL: http://folksong.eu/cs/song/2383