Černík 1908 / 071 | Nědzela s pondělkom

25 words

Černík 1908 / 071 | Nědzela s pondělkom (100%)
Nedzela s pondělkom móže pre mňa něbýc, šak němá galána, němá mňa hdo budzic. Němám pocešenie ani pocešíčka, hdo že mňa poceší, leda má mamička

Černík 1908 / 112 | Ej muselo by nebýc (70%)
Moselo by něbýc na věži okénka, abych já nědostal dzievčata z Hrozenka. Moselo by něbýc na věži druhého, abych já nědostal dzievčata švarného.

Černík 1908 / 293 | V sucholozskéj seči (20%)
V sucholozskéj seči jeleneček bečí, bečí, bečí, béká, hajný naň ho čeká. Počkaj, jelenečku, zatrepeš hlavičkú, potom si spomeneš na svoju mamičku. Má mamička stará ťažko mňa chovala, strelil hajný na mňa, hlavenka má padla. Staň, synečku, hore, pocešenie moje, už němám žjadného, len tebja samého. Něstaněm, mamenko, nění, moja, možná, už je má hlavenka na prach zmotolená.

Černík 1908 / 134 | Už som já (20%)
Už som já zabola na dvoje, na troje, na tebja němóžem, pocešenie moje. Už som já zabola na drobnú fialku, na tebja němóžem, falešný šohajku.

Černík 1908 / 096 | Vydávaj sa (20%)
Vydávaj sa, moja milá, vydávaj sa, na mňa sa ty něčakaj sa, něčakaj sa, na moje ženěnie, moje pocešenie, něčakaj sa, něčakaj sa, něčakaj sa. [: Čo bych sa já, mój šohajko, vydávala, :] keby mi tvá mamka, sivá holuběnka, tebja dala, tebja dala, tebja dala. [: Ale že mi tvoja mamka tebja nědá, :] radšej si ťa mamka, sivá holuběnka, doma něhá, doma něhá, doma něhá.

Černík 1908 / 234 | Ej po rýnecku (20%)
Po rýnečku chodzila, v hrsci pérenko nosila, pój sem, šohajko, moje srdénko, čosi som ci kúpila. Já to pérenko rád vezněm, tebja, duša má, něveznem, máš ty, Hanička, červené liečka, tebja veru něveznem. Ach, padá, padá listopad, pozdravujem ťa nastokrát, tvé pozdravenie, mé pocešenie, že ťa mosím zaněchac.

Černík 1908 / 143 | Žalo dzievča (20%)
Žalo dzievča, žalo tvávu v osyčí, prišli k němu dva hajníci, myslivci. Kosák vzali, polámali: »Choj domů, verbujú ci švarné chlapce na vojnu.« Keď verbujú, něch verbujú, já nědbám, já za jedno pocešenie kolik mám.

Černík 1908 / 006 | Červené jabúčko (20%)
Červené jabúčko po zemi něgúlaj, moje pocešenie po svece nětúlaj.

Bartoš 1901 / 1182 | O vy páni muzikanti (5%)
O vy páni muzikanti, zahrejte mi nahoru, jaké jsem měl těžké srdce, když mně brali na vojnu. Plakali o mně rodiči, všichni přátelé moji; neplačte o mně, maměnko, když už jsem odvedený. Když jsem byl týden vojákem, milá pro mne zkázala, abych vyšel na špacír ven, to poprosil kaprála. Kaprál praví, že nemůže, že jsem týden vojákem, že on to udělat nesmí, abych šel na špacír ven. Šel sem zpátky do kasáren a hleděl jsem z okna ven, zdali ide moje milá, abych vyšel za ní ven. Nedaleko chvíle malá vidím jíti cestičkou, zdali je to moje milá s tou nejmladší sestřičkou. Vítám já tě, moje milá, že’s mne přišla naštívit, že’s mně přišla zarmoucené srdce moje potěšit. Kdybys nebyla snad přišla, byl bych nosil zármutek, nic bych sobě nebyl myslil, leda na ten pryč útěk.

Sušil 0181 | A v pondělí po neděli (5%)
A v pondělí po neděli [: česal Heřman koně vraný. :] Přišla k němu jeho matka, přinesla mu krásné jabka. Co si, Heřman, co si smutný, zdaliž tě hlava nebolí? 1) Jak pak nemám smutný býti, dyž mám pro nevěstu jeti a domů se nevrátiti? Nejeď, Heřman, nejeď pro ni, pošli pro ni tři sta koní. Tři sta koní, to nic není, dyž já musím přece pro ni. Jak jsó mrskli, tak jsó jeli, až na tó loku přijeli. Na tó lóku na širokó, pod tó lípu pod vysokó. 2) Koníček zlámal nožičku, Heřmánek srazil hlavičku. 3) Formani só se radili, majíľ pro ni přece jeti, či se domů navrátiti. Tělo mrtvé promluvilo, by se pro ni přece jelo. »Nebude-li mně samému, bude bratrovi mladšímu.« Jak só mrskli, tak só jeli, až na její dvůr přijeli. 4) Vítám vás, páni mládenci, kde ste ženicha nechali? A ženich nám doma zůstal, aby hostům stoly chystal. Jak živa sem neviděla, jak živa sem neslyšela, aby ženich doma zůstal, aby hostům stoly chystal. Jak só mrskli, tak só jeli, až na tó lóku přijeli. Nevěsta se s vozu nahla, 5) červeno krev uhlídala. Tady vidím krev červenó, není-li to Heřmanova? 6) A to není krev člověčí, ale to je krev zvířecí. Zabil Heřman, zabil lani, aby měl hostům chystání. Jak só mrskli, tak só jeli, až na jeho dvůr přijeli. Vítám vás, páni mládenci, vítám vás, panny družičky. Tebe, nevěsto nemilá, dy bys byla krk srazila, než mého Heřmana znala! Komu pak to máti praví? Nepraví-li to mně samý? A to nepraví mně samý, a to praví Heřmanovi. Dyž počaly stolů chystat, Heřmanovi hrany zvoní. Komu pak to hrany zvoní? Nezvoní to Heřmanovi? 7) Umřelo tady děťátko, a to malé nemluvňátko. Dyž počali k stolu sedat, Heřmanovi prepus zvoní. Komu pak to prepus zvoní? Nezvoní-li Heřmanovi? Komu pak by to jinému, nežli Heřmanovi tvému? 8) Nevěsta to uslyšela, hned jim oknem vyskočila a na krchov hned běžela. 9) Jedním nožem hrob hrabala, druhým nožem k srdci jela. Kdo tady půjde, pojede, každý litovati bude. Leží tady tělo s tělem, dvě dušičky s Pánem Bohem.

Bartoš 1901 / 0141 | Dyby ťa má miłá (5%)
1. Dyby ťa, má miłá, z kameňa kresaľi, [: enom nepovídaj, :] že zme społem spaľi. Nespaľi, nespaľi, enom zme ľežaľi, [: štyré úradkové, :] na nás prísahaľi. Nebude ti, synku, vina odpuščená, [: ty mosíš putovat, :] do Jeruzaľéma. Jeruzaľémský kněz, ten ťa vyzpovídá, [: aľe ti, synečku, :] rozhrešeňá nedá. Dyž nedá, nech nedá, nebudem ho prosit, půjdem do Prešpurka, vezmem za ľegruta, budem pałoš nosit. 2. Ten Nitranský zámek, do koła kľenutý, [: sedí v něm syneček, :] v žeľezoch zakutý. Dobre je ti, Janku, v tom Nitranském zámku, [: ľudé sejú, orú, :] a ty sedíš v chłádku. Nežádaj si, miłá, takovéj dobroty, [: dybys měla nosit :] ze zeľeza boty. Ze zeľeza boty, a na rukách puta, [: šak je to, má milá, :] neščasná dobrota. Túžení, túžení, horší než vězení; [: z vězeňá pomože, :] z túžeňá nemože. Z vězeňá pomože mamička, tatíček, [: z túžeňá nemože, :] ľeda šohajíček.