Galko 1/120 | Hej, hore háj, dolu háj
Podobné písně
Hej, hore háj, dolu háj, hore hájom chodník; [: môj otec bol dobrý, ja musím byť zbojník. :] Hej, ja musím byť zbojník, bo krivda veliká; [: neprávosť u pánov, pravda u zbojníka. :] Hej, pravda u zbojníka, čo zná krivdy s vami; [: a keď jim niet lieku, márni jich guliami. :]
Bartók III 1157c | Jaj Bože muoj! svet je márni (36%)
Jaj, Bože muoj! svet je márni
Galko 1/025 | Ľudia vravia, že som ja taký (23%)
Ľudia vravia, že som ja taký, že si ja preberám medzi dievčaty; a ja si vyberiem, ak mi pán boh dá, len také dievčatko, čo ma rado má. Švárne dievča perečko vije z červenej ružičky, bielej ľalije; a ja si ho poznám, i ono ma zná, azda mi perečko za klobúčik dá. Či by si mi vedel povedať, prečo ťa radšej mám, ako otca, mať? Ej, na to, dievčatko, odpovedi niet, lebo ťa radšej mám, ako celý svet. Moja mať ti mi to povedá, že mňa, šuhajíčko, za teba nedá; v tom mi nezabráni moja rodina, ani tá uhorská celá krajina.
Galko 3/052 | Čo sa stalo nové v tom zemanskom dvore (19%)
Čo sa stalo nové v tom zemanskom dvore? Ej, zabili Janíčka farárové kone. A ked ho zabili, po nom pošlapali, ej, košelenku tenkú na nom dotrhali. Košelenka tenká, šitá dole krajom, ej, šila hu má milá pod zeleným hájom. Ked hu vyšívala, pekne si spievala, ej, ked mu hu dávala, žalostne plakala. Načo ti, Janíčko, tá košelka bude, ej, ty pojdeš do vojny, kdo hu nosit bude? Ked ma dorúbajú, bude mi na rany, ej, a ked ma zabijú, bude mi do jamy.
Galko 1/484 | Už som všecko prepiu (18%)
Už som všecko prepiu, má milá beda mne, už aj tú košielku, čos’ videla na mne. Košelečka tenká, šila ju milenka, šila ju hodbábom pod zeleným hájom. Keď ju vyšívala, žalostne plakala: bodaj som ťa bola nikdy nepoznala. Bodaj som ťa bola nikdy nepoznala, keď som ťa, šuhajko, darmo milovala. Ej veru, púčiček, ružový púčiček, podaj mi, má milá, na koňa ručníček.
Černík 1908 / 015 | Dubina (18%)
Dubina, dubina, zelená dubina, veru ho tu nění, abych ho lúbila. Nění ho v koscele ani za oltárom, pase koně vrané pod zeleným hájom. Nění ho v koscele ani na pavlači, aby ho lúbily moje čierné oči.
Galko 1/021 | Ej, spodobalo sa mi dievča na majeri (12%)
Ej, spodobalo sa mi dievča na majeri, musím ho vypýtať od jeho materi. Ej, spodobali sa mi jeho sivé oči, ktoré svieťa jako svetlušky v úboči. Ej, spodobali sa mi tie ručičky jeho, čo od svitu robia do mraku pozdného. Ej, spodobali sa mi tie líčka červené, bielym mliečkom, zorou červenou barvené. Ej, spodobala sa mi jej krása, dobrota, s ňou mi bude nebo, bez nej niet života.
Bartók III 1390 | Niet krajší jak žena mladá kerá (12%)
Niet krajší jak žena mladá, kerá vidí muža rada
Bartók III 1405 | Ňiet krajšího mena (12%)
Ňiet krajšího mena
Bartók III 1059b | Ej niet krajšieho dreva (12%)
Ej, niet krajšieho dreva
Erben 7/051 | Chodila Maria (11%)
Chodila Maria po širokém světě, nosila synáčka v svém svatém životě. Přišla ona, přišla k kováři jednomu: „Kováři, kováři! popřej mi noclehu.“ „Jak pak ti nocleh dám? moc tovaryšů mám: ve dne, v noci kují, ohně nezhašují.“ „Kováři, kováři! co vy to kujete, co vy to kujete, že neuhašujete?“ „Kujeme, kujeme tři železné hřeby, co Kristu na kříži jich bude potřebí.“ Jak panna Maria to slovo slyšela, celá polekaná odtud pospíchala. Přišla ona, přišla do pusté maštalky, jen za práh kročila, syna porodila. Přišlo do maštalky kovářovo dítko: „Zakolíbej ty mně moje nemluvňátko!“ „Jak pak zakolíbám, když ručiček nemám? ani těch ručiček, ani těch očiček!“ „Dotkni se plínčiček, budeš mít ručičky, dotkni se jesliček, budeš mít očičky.“ Přišlo dítě domů, přišlo k otci svému, ručkama hrající, očma mrkající. Otec jeho se ptal: „Kdes ty ručičky vzal? ty bílé ručičky a modré očičky?“ „Dala mi je, dala panenka Maria, co včera na večír noclehu prosila.“ „Kdybych já byl věděl, že je to Maria, byl bych ji uložil do zlata, do stříbra. A sám byl bych lehnul hlavou na kamení, hlavou na kamení, nohama do trní!“ Když panna Maria po světě chodila, všem věrným ctitelům ku pomoci byla. Přišla sem, přišla tam k jednomu kováři: „Kováři můj milý, dej ty mně noclehu. „Jak pak ti nocleh dám, když já ho sám nemám, milý mocný Bože! když já ho sám nemám?“ Přišla sem, přišla tam do pusté maštale atd. Píseň tuto zpívávali dříve chlapci, o vánocích s jesličkami chodíce; nyní jen některý stařeček aneb některá babička snad ještě ji zná. – Srov. Suš. 30.
Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!
Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,
Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.
Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.
V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).
Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.
Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!
Jan Koláček, autor projektu