Bartoš 1901 / 0250 | Vždycky sem ti povídala

27 words

Bartoš 1901 / 0250 | Vždycky sem ti povídala (100%)
Vždycky sem ti povídala, můj milý synečku: Neber sobě staré baby, ber sobě děvečku. Stará baba dycky dudle jako pivní bečka, a mladá si poskakuje jako veverečka.

Sušil 1110 | A co mně dáš to mně (76%)
A co mně dáš, to mně dáš, Pane Bože věčný, ja, edem mně nedávaj starej baby s dětmi. A ta stará dudle jako pivná bečka, a mladá podskakuje jako veverečka. Dáme starej osucha, aby ho žuchlala, tej mladej na střevičky, aby si šupkala.1)

Bartoš 1901 / 0954b | Moja žena dycky dudľe (20%)
Moja žena dycky dudľe, dycky dudľe, že nemáme peněz v truhľe. Nedudľi, ženičko, nedudľi, budem hospodářiť do truhły. Což je, mužu, což je z toho, což je z toho, dyž my máme dětí mnoho. Ach nech sa dětičky starajú, a mně ešče muzyganti zahrajú.

Bartoš 1901 / 0954a | Moja žena dycky dudľe (20%)
Moja žena dycky dudľe, že nemáme peněz v truhľe nedudľi, ženičko, nedudľi, budem hospodářiť do truhły.

Bartoš 1901 / 0933 | Kdo že sa ti vydávati kázáł (15%)
Kdo že sa ti vydávati kázáł, ja včiľ chodíš jako by tě svázáł; chodívala’s jako iskerečka, a včiľ chodíš jako pivná bečka.

Sušil 0185 | Kateřinko dcero moja (15%)
Kateřinko, dcero moja, prosila si za to Boha? Abys sa ty vydávala a takovú svadbu měla? Na kantneřách bečka vína, Kateřinka není živa. Družičky stojá pod věnci a mládenci na ulici. Staň, Kačenko, přivítaj jich, do sedničky zavolaj jich. Její matka naříkala: Nic bych si to nehořela: Nic bych si to nehořela, dybych ešče dceru měla.

Sušil 2265 | A co ten král za královnu (15%)
A co ten král za královnu dostal, jakoby ju vymaloval, vypsal. Do tanečka jako by plynula a do díla jak by neuměla, do kolečka jako laštovička a do díla jako pivná bečka. První krávu stoličkó zabila, druhé krávě nohu přerazila a té třetí ješče Pánbůh chránil, že se sám král před královnó bránil.

Sušil 1950 | Neber sobě můj synečku (10%)
Neber sobě, můj synečku, pro peníze babu, kde s ňú půjdeš, šohajíčku, pro velikú haňbu? Druhý půjde s mladú, ty se starú babú, uděláš si, můj synečku, mezi lidma haňbu. Dy s ňú půjdeš do hospody, dás si v tancu hráti, stará baba už u dveří bude ti mrmlati: Poď, márníče, dom spat, zanech mladých děvčat, šaks mě viděl, starú babu, měl jsi si mě nebrat.

Sušil 1736 | A ta naša mladá panna (10%)
A ta naša mladá panna šla na lúku hrabat sena. Nahrabala votýpečku synečkovi pod hlavičku. Větr jí ho rozhazuje, ona za ním poskakuje. Nerozhazuj, větře, sena, bude ze mne mladá žena.

Sušil 1737 | A ta naša mladá žena (10%)
A ta naša mladá žena šla do lesa hrabat sena. Větr jí ho rozfukuje, ona za ním poskakuje. Nerozfukuj, větře, sena, bude mi ho v zémě třeba. Dyž mně bude muž bijávat, abych měla na čém spávat.

Erben 7/029 | Ach zdál je mi se v (10%)
Ach, zdál je mi se v noci sen, že můj milý mi přijel sem: já procitnu – tu nic není, jenom mně srdce mé bolí. Bych měla posla tajného, poslala bych pro milého: běž, můj poslíčku, jako pták, pozdrav milého nastokrát. Poslíček se k hradu blíží, můj milý z hradu vyhlíží: „Vrať se, poslíčku, zas domů, že dnes přijití nemohu. Zahynul z bílé růže květ, jenž mi byl dražší nežli svět; koho jsem v srdci nosila, toho jsem smutná ztratila! Že přijdu ráno, raníčko, dříve než vyjde sluníčko.“ Sluníčko s hory vychází, můj milý mi nepřichází. Můj milý jede po mostě, pod ním koníček za dvě stě; koníček si poskakuje, mé srdéčko se raduje. Koníček zlámal nožičku, můj milý srazil hlavičku. Kde mám pomoci hledati? kam pro lékaře poslali? „Lékaře ty mně nejednej, raděj mi hranu zvonit dej.“ Zvoňte hrany na vše strany, umřelo mně potěšení.