Sušil 1736 | A ta naša mladá panna

31 words

Sušil 1736 | A ta naša mladá panna (100%)
A ta naša mladá panna šla na lúku hrabat sena. Nahrabala votýpečku synečkovi pod hlavičku. Větr jí ho rozhazuje, ona za ním poskakuje. Nerozhazuj, větře, sena, bude ze mne mladá žena.

Sušil 1737 | A ta naša mladá žena (55%)
A ta naša mladá žena šla do lesa hrabat sena. Větr jí ho rozfukuje, ona za ním poskakuje. Nerozfukuj, větře, sena, bude mi ho v zémě třeba. Dyž mně bude muž bijávat, abych měla na čém spávat.

Galko 3/084 | A ty, ďouča, luteránča (47%)
A ty, ďouča, luteránča, či mi budeš za frajerča, či ozaj, naozaj? Či ti budem, či nebudem, luterána lúbeť budem, či ozaj, naozaj! A tá moja mladá žena nahrabala kopu sena, či ozaj, naozaj? Nahrabala na kopečko, prišou víchor, zau jej šecko, či ozaj, naozaj! Keď som išou od Aničky, štrngali mi ostrožičky, či ozaj, naozaj? Štrngali mi, brngali mi, čierne očká plakali mi, či ozaj, naozaj! Čierne očká, čo plačete, však vy moje nebudete, či ozaj, naozaj? Nebudete, aj nesmiete, darmo na mňa si myslíte, či ozaj, naozaj! Ach, bože môj, čo mám robeť, či vandruvať, či sa ženeť, či ozaj, naozaj? Vandruvať ma nožky bolia, ženeť sa mi nedovolia, či ozaj, naozaj! Cisár, cisár, daj mi koňa, odnesiem sa do tábora, či ozaj, naozaj ? Tábor, tábor, otváraj sa, idú chlapci zverbuvať sa, či ozaj, naozaj!

Smutný 48/228 | Aj nahrabala kupu sena (45%)
Aj nahrabala kupu sena

Bartók III 1309 | Keď som išla mládzu hrabať na (33%)
Keď som išla mládzu hrabať na lúčku

Bartók III 1389 | Keď som išla keď som išla (33%)
Keď som išla, keď som išla mládzu hrabať na lúčku

Erben 7/029 | Ach zdál je mi se v (17%)
Ach, zdál je mi se v noci sen, že můj milý mi přijel sem: já procitnu – tu nic není, jenom mně srdce mé bolí. Bych měla posla tajného, poslala bych pro milého: běž, můj poslíčku, jako pták, pozdrav milého nastokrát. Poslíček se k hradu blíží, můj milý z hradu vyhlíží: „Vrať se, poslíčku, zas domů, že dnes přijití nemohu. Zahynul z bílé růže květ, jenž mi byl dražší nežli svět; koho jsem v srdci nosila, toho jsem smutná ztratila! Že přijdu ráno, raníčko, dříve než vyjde sluníčko.“ Sluníčko s hory vychází, můj milý mi nepřichází. Můj milý jede po mostě, pod ním koníček za dvě stě; koníček si poskakuje, mé srdéčko se raduje. Koníček zlámal nožičku, můj milý srazil hlavičku. Kde mám pomoci hledati? kam pro lékaře poslali? „Lékaře ty mně nejednej, raděj mi hranu zvonit dej.“ Zvoňte hrany na vše strany, umřelo mně potěšení.

Bartoš 1901 / 0250 | Vždycky sem ti povídala (17%)
Vždycky sem ti povídala, můj milý synečku: Neber sobě staré baby, ber sobě děvečku. Stará baba dycky dudle jako pivní bečka, a mladá si poskakuje jako veverečka.

Sušil 1980 | Jedě člověk z pola z role (17%)
Jedě člověk z pola, z role, usiluje sobě, jeho ženka z krčmy idě, poskakuje sobě. Pytam se tě, můj mužičku, vela’s mi pooral? Jene štyry zahonečky, bochtě se obaval. Pytam se tě, ma ženičko, vela’s tam přepila? Ene štyry tolarečky, boch se něbavila. A jak tiť přišel domů, zapřah ju do voza, uvazal ji pecen chleba a nědal ji noža. A vypřah ju, vypřah z voza, zapřah ju do tačky, navařil ji z otrub klusek a nědal ji mačky. A vypřah ju, vypřah z tačky, zapřah ju do brany, divajtě se, staři, mladi, jak to cviču ženy. A vypřah ju, vypřah z tačky, zapřah ju do radla: Divajtě se, všeci lude, jak ta žena zbladla.

Sušil 1562 | Ach žito zelené jak tráva (17%)
Ach, žito zelené jak tráva, je na něm žencou vejše práva. Ach, vejše práva, vejše kopy, váže syneček, váže snopy. Ach, váže, váže, povazuje, za ním milenka poskakuje.

Bartoš 1901 / 0883 | A (16%)
a) Pojeď hoľečku, pojeď, kupečku, prodáme my ti tú jałúvečku. Tá jałúvečka nebude drahá, dá-ľi Bůh, na rok bude z ní kráva. b) Ode dveří poskakuje, štyry groše vytahuje. Štyry groše pěkné bíłé, mé srdečko roztomiłé. c) Aj toho my chceme, (nebo: Toho my chcem toho) co má čérnú hłavu a na ní kłobúček, vonicu voňavú. d) Aj toho my chceme v čepici, v čepici, co by sa zaľíbił děvčici, děvčici. e) Pojeď, kupečku z Brna, podražiła nám vľna; tá bíłá po patáku tá černá po dukátu.