Bartók III 1389 | Keď som išla keď som išla

10 words

Bartók III 1309 | Keď som išla mládzu hrabať na (100%)
Keď som išla mládzu hrabať na lúčku

Bartók III 1389 | Keď som išla keď som išla (100%)
Keď som išla, keď som išla mládzu hrabať na lúčku

Sušil 1736 | A ta naša mladá panna (29%)
A ta naša mladá panna šla na lúku hrabat sena. Nahrabala votýpečku synečkovi pod hlavičku. Větr jí ho rozhazuje, ona za ním poskakuje. Nerozhazuj, větře, sena, bude ze mne mladá žena.

Sušil 1737 | A ta naša mladá žena (28%)
A ta naša mladá žena šla do lesa hrabat sena. Větr jí ho rozfukuje, ona za ním poskakuje. Nerozfukuj, větře, sena, bude mi ho v zémě třeba. Dyž mně bude muž bijávat, abych měla na čém spávat.

Galko 1/127 | Chodí richtár po dedine (28%)
Chodí richtár po dedine, rozkazuje kolom, aby išli do doliny trávu kosiť volom. Chodí richtár po dedine, rozkazuje babám, aby išli do doliny trávu hrabať kravám. Chodia chlapci po ulici, radi by vošli k nám; naše dvere nevrzajú, lebo jich polievam. Polievam jich sladkým mliekom, kyselou smotánkou, aby oni nevrzali, dokiaľ som panenkou.

Sušil 0230 | Jede jede vývoda (1%)
Jede, jede vývoda po tej lúce zelenej, po rosence studenej. Jede, jede k hájičku, nadešel tam Aničku, ona žala travičku. Ach, Andulko, Andulko, pojď ty ke mně slúžiti, chceš-li muža nabyti. A ty, starý vývodo, co ty mně za službu dáš, dyž ty mia slúžit voláš? Štyry krávy ve dvoře, bílé lože v komoře. Dyž do dvora přijeli, ničeho neviděli, jenom holé kamení. Do komory vkročili, bílé lože nalezli. Ach, Andulko, Andulko, běž ty bílé lože stlat, půjdem na ně spolem spat. Počkaj, starý vývodo, až světelko zahasím, sukničku si zavěsím. Světelko zahasila, oknem ven vyskočila. Utěkala k hájičku, zpívala si písničku. Ach, hajíčku, hajíčku, jak jsi ty tak zelený, jak rozmarýn saděný!

Černík 1908 / 223 | Ej sivé volky (1%)
Sivé volky sivé, majú rožky krivé, poženěm ich, poženěm, ej, na lúčky zelené. Pasú sa volky, pasú, až sa lúčky trasú, keď sa volky napasú, klobúčkom si zatrasu a pójdzem medzi chasu. Tam na zelenéj lúce, tam pase Janko junce, a já som ich počúval, a já som ich počúval, ej brinkaly jim zvonce.

Galko 1/111 | Ach, bože môj, pane môj, čo mám hriešna (1%)
Ach, bože môj, pane môj, čo mám hriešna robiť, [: pohneval sa ten milý môj, prestal ko mne chodiť. :] To by tak zle nebolo, ale sa oženil, [: a tu našu vernú lásku do konca už zmenil. :] Budem ja mu želati, by sa mu tak stalo, [: žeby to jeho veselie dlho netrvalo. :] Žeby šťastia, ni zdravia, ni svedomia nemal; [: keď prvý raz von vystúpi, žeby nôžku zlámal. :] Neďaleko von vyšol na zelenú lúčku, [: koník sa mu kus potočil, zlámal si on rúčku. :] Pravda je to, pravda je, čo milá zakľaje; [: kto sa falošne miluje, že mu bôh nepraje. :]

Galko 1/267 | Jano, Jano, zle gazduješ (1%)
[: Jano, Jano, zle gazduješ, :] [: rád krčmárky navštevuješ. :] [: Jano, Jano, zle gazduješ, :] [: nikdy doma nenocuješ. :] [: Jano, Jano, zlý si gazda, :] [: prázdna ti je každá brázda. :] [: Jano, Jano, čo na zimu, :] [: keď neseješ oziminu? :] [: Jano, Jano, chleba nemáš, :] [: čímže tie deti vychováš? :] [: Jano, Jano, kujú kosy, :] [: a ty sedíš v krčme bosý. :] [: Jano, Jano, poďže domov, :] [: poď na lúku s tvojou ženou. :] [: Jano, Jano, nedbáš o mňa, :] [: aká som ja žena biedna! :]

Erben 2/341 | Panímámo! kde je vaše dcera? (1%)
Panímámo! kde je vaše dcera? já jí přišel navštívit; tři léta minuly, co jsem jí neviděl, já se přišel potěšit. „Naše dcera na hřbitově leží, tam je její postýlka: nemysli si více, Jeníčku rozmilý, že bude tvá manželka!“ Jak ta slova máti promluvila, duch se ve mně zatajil, že toho stvoření na světě už není, po němž touží srdce mý. Panímámo! ukažte to místo, kde mou milou hledat mám; já na hřbitov pudu, pilně kopat budu, ať ji ještě uhlídám. Jak jsem jen krok na hřbitov udělal, spatřil jsem tam hrob nový; dvě růže červeny daly mně znamení, že tu srdce mé leží. Ptám se já vás, červené růžičky! je-li tu hrob mé milé? Růže se sklonily, znamení mně daly, že tu leží srdce mé. Vstaň, má milá, mé zlaté srdéčko! promluv ke mně slovíčko! „Já bych ráda vstala, k tobě promluvila – mám zemdlené srdéčko.“ Ach já smutné, nešťastné stvoření na tomto bídném světě! uschnula mně růže, srdci milá tuze, více mně nepokvěte. Odpočívej v tomto tmavém hrobě, já jdu už od tebe pryč; tvé růžové tváře jako ranní záře nespatřím už nikdy víc! Přenešťastný ty Jičínsky luka, po kterých jsem chodíval, když jsem svou panenku, krásnou holubinku, za ručičku vodíval! Přenešťastná ta Jičínská brána, přenešťastná silnice! protože nepřála, milovat nedala, co těšilo mé srdce. Přenešťastní takoví rodiče, kteří dítkám zbraňují! oni jim zbraňují, vzíti se nedají, do hrobu je svrhují.

Erben 2/347 | Pověz mně má milá rozmilá! (1%)
Pověz mně, má milá rozmilá! proč ti paňmáma brání? „Brání mně pro tebe, potěšení moje, že nemáš pole žádny.“ Ač nemám políček ani luk, přece jsem na světě rád může mně pán Bůh dát, že budu milovat děvče jak karafiját. Karafiját pěkný červený ten svoji krásu mění: ty pak myslíš sobě, potěšení moje, že už nad tebe není. Dost jsem se za tebou nachodil, dost jsem já pro tě vystál: když jsi mi od Boha souzena nebyla, přece jsem tě nedostal. Když jsi mne pro lásku nechtěla, pro statek o tě nedbám: když jsi mne nechtěla, má milá rozmilá, pošlapu cestu jinam! Pověz mně, och má znej milejší! proč pak tě váši brání? „Bráni mě pro tebe, můj chlapče! že nemáš pole žádny.“ Třebas já pole, luky neměl, přece jsem na světě rád: pán Bůh mně může dát milovat dívčici jak krafíját. Což pak se, má milá, domníváš, že jsi ty sama v světě? nejedna matička dceru má, že jako růže květe! Což pak se, má milá, domníváš, že se tě budu prosit? když ještě císař pán koně má, kterej mě může nosit!