Galko 1/111 | Ach, bože môj, pane môj, čo mám hriešna

89 words

Galko 1/111 | Ach, bože môj, pane môj, čo mám hriešna (100%)
Ach, bože môj, pane môj, čo mám hriešna robiť, [: pohneval sa ten milý môj, prestal ko mne chodiť. :] To by tak zle nebolo, ale sa oženil, [: a tu našu vernú lásku do konca už zmenil. :] Budem ja mu želati, by sa mu tak stalo, [: žeby to jeho veselie dlho netrvalo. :] Žeby šťastia, ni zdravia, ni svedomia nemal; [: keď prvý raz von vystúpi, žeby nôžku zlámal. :] Neďaleko von vyšol na zelenú lúčku, [: koník sa mu kus potočil, zlámal si on rúčku. :] Pravda je to, pravda je, čo milá zakľaje; [: kto sa falošne miluje, že mu bôh nepraje. :]

Galko 1/144 | Po valaský od zeme (13%)
Po valasky od zeme, kto mi ovce (kozy) zaženie? A ja bych ti bol zahnal, ale som sa vlka bál. (Hojže, hojže, bača môj, tebe kožka a mne loj; tebe kožka na dudy, a mne lojík pod zuby. Hoj cic, koza, kozina, daj nám syra gazdiná; ak nám syra nedodáš, slabých chlapov vychováš. Výboh, Výboh, kde si bol, kde si taký umokol? Bol som tam za horami, pásol som tam barany. Štyri kozy, piaty cap, kto vyskočí, bude chlap; i ja by bol vyskočil, ale som sa potočil. Poza bučky, poza peň, poďže, bratu, poďže sem; poza bučky a klady, tancuj šuhaj zamlady. Poza búčky, poza peň, vyberiem si, ktorú chcem; vyberiem si devečku, ako bielu ovečku. Vyberiem si za žienku bystrú, švárnu Slovenku; vyberiem si Ančicu, čo vie variť žinčicu.)

Černík 1908 / 304 | Udzerila skala (13%)
Udzerila skala do kraj, do Dunaja, prevez mňa, prevozník, šak je voda malá. Já ťa něprevezem; keby bola menší, a zda’s mi ty nění moja najmilejší? Svitaj, Bože, svitaj, bár by skoréj dzeň bol, kebych já len vedzel, v kerém som dome bol. V kerém som dome bol, z kerého som vyšol, bár bych zajtrá večer zas do něho prišol. Něsvitaj, něsvitaj, ešče som něspala, škoda téjto noci, čo som ju zmeškala. Škoda téjto noci, čo som ju zmeškala, bár som ju zmeškala, ništ som nědostala.

Galko 1/336 | Šiel vojaček na vojnu sám (10%)
Šiel vojaček na vojnu sám, svojej milej odkazoval, žeby sa nevydávala, sedem rôčkov ho čakala. Keď už bolo sedem rôčkov, žalo dievča za potôčkom; keď nažalo, naviazalo, dokola sa obzeralo. Videla tam stáť vojaka, svoj-milého kamaráta. Čo milý na vojne delá, že sa domov nepoberá? Tvoj milý sa už oženil, a ja som mu na svadbe byl. Čo odkážeš, Andulenka, moja verná frajerenka? Odkážem mu toľko zdraví, jako na tej lúke trávy; nech mu boh dá toľko šťastia, koľko na tej hore lístia. Dobre ty máš, Andulenka, že si na mňa nič neriekla. Z vojny sa idem vymeniť, a idem sa domov ženiť.

Galko 1/243 | Čo mu, milá, čo mu vinšuješ (9%)
Čo mu, milá, čo mu vinšuješ, keď ho tak verne miluješ? Vinšujem mu tak mnoho šťastia, jak mnoho je v lese listia. Čo mu, milá, čo mu vinšuješ, keď ho tak verne miluješ? Vinšujem mu toľko hubiček, koľko na nebi hviezdiček. Čo mu, milá, čo mu vinšuješ, keď ho tak verne miluješ? Vinšujem mu moc lásky verné, aby prišel večer ke mne.

Černík 1908 / 145 | Ogarek (8%)
Ogarek a dyňa, veliká rodzina, dali oni sebe naljac dve holbičky vína. Keď ho naljac dali, tak si slubovali, jako by ho oni hriešní sami dva vypili. A ta stará repa, ta sa k nim pridala, jako by jim ona, hriešná, vypic ho pomohla. A ten starý mrkús po svetlici chodzí, staréj repe tak hovorí, že ju ven vyhodzí. A ta stará mrkva také naň'ho mrkla: také bycj já, také ráda, s cerelem do hrnka.

Sušil 2032 | Křeček to tak chtěl míti (8%)
Křeček to tak chtěl míti, kázal se mně strojiti na ty hody do hospody, mohl sem nechoditi. Dlóho to netrvalo, šest jich na mne čekalo. Sedmý s holí u stodoly, to mě nejvíce bolí. Tak oni mě pobili, do luže mě vhodili. Já chuďatko, nebožátko, kolinka mně vrzaly. Běžel sem já k rychtáři, myslel sem, že se zdaří. On obrátil ke mně srdce, strčil mě do trdlice.

Černík 1908 / 005 | Keď som išol (8%)
Keď som išol ces ty hory, šetci vtáčkovja zpievali, žádný něplače, každý zpieva, čos tak, Naninka, žaloscivá? Jak já němám žalostná byc, strojí sa mi galán ženic, galán ženic, druhú si vzac, ej, co ja hriešná budzem dzelac?

Sušil 1665 | Landava Landava (8%)
Landava, Landava, to francózký město, císař pán povídá, že rozhází všecko. Landava, Landava, francózký podmezí, nejedné maměnky synáček tam leží. Maměnky synáček, sestřičky bratříček, nejedné panenky hezký šohajíček.1) Landavo, Landavo, ty se v prach obrátíš, než jedné panence synečka navrátíš. U města Landavy je rybník krvavý, kdo ho okrvavil? Syneček z Moravy. Okolo Strasburka teče Raň krvavá, Kdo ju okrvavil? Francózská armáda. My sme odepsali, že se nebojíme, že celó Landavo na prach rozházíme. Ani netrvalo tři hodiny zplna, že celá Landava rozházena byla.

Galko 1/136 | Ked som išla z kostola (7%)
Keď som išla z kostola, milého som videla; sadla som si na kraj na lavičku, slzy mi tiekli po mém líčku. (Ó, nešťastná hodina, v ktorej som ťa videla; ej, nešťastné to časy boli, keď sme sa my dva poznať mali.) Slobodička, sloboda, kde si sa mi podela? Falošní chlapci mi ju vzali, čo ma falošne milovali. Ešte jednu sestru mám, ja tej takú radu dám, žeby sa mladá nevydala, falošným chlapcom pokoj dala.

Galko 3/073 | Sama sa ja, sama aj sebe čudujem (7%)
Sama sa ja, sama aj sebe čudujem, [: zanehau ma milý, :] a ja nebanujem. Zanehau ma milý pre mrchavých ludí, [: a ja nebanujem, :] nech ích pán boh súdi. Zanehau ma milý pre moju chudobu [: a ja sa nestariem, :] poručena bohu. Poručena bohu, ešte poručenšia, [: bohu ťa porúčam, :] moja najmilejšia. Bohu ťa porúčam, s tebou sa rozlúčam, [: ešte naposledy :] hubičku ti dávam. Hubičku ti dávam, zdravia ti vinšujem, [: za frajerskú lásku :] pekne ti ďakujem. Neďakuj, neďakuj, veď ešte prídeš k nám, [: sobotu navečer :] pierko ti prichystám. Nechystaj, nechystaj, pierko neposielaj, [: od dnešku večera :] milého si hladaj. Hore, dolu pôjdem, milého si najdem, [: čo celý svet prejdeš, :] takej si nenajdeš!