Bartoš 1901 / 0862 | A nevdávaj ňa mamko

46 words

Bartoš 1901 / 0862 | A nevdávaj ňa mamko (100%)
A nevdávaj ňa, mamko, gde je céra s matkú, rači ňa móžeš dať řezníkom na jatku. A nedávaj ňa, mamko, gde sú dvě, tři céry, jakobys ňa dała mezi ľucipery. Vdaj ňa, mamko, rači, ja gde sú dvá, třé syni, - jakobys ňa dała mezi rozmarýny.

Bartoš 1901 / 0711 | Naseła sem si marijánečku (42%)
Naseła sem si marijánečku, zešła ně ľebeda ach, co já budu chłapečkom dávať [: běda přeběda :] Ach, vdaj sa, vdaj sa a nečekaj sa dyž sa ti trefuje, ach za rok, za dva, bude ťa haňba, [: nigdo k vám nepůjde. :]

Bartoš 1901 / 0761 | Smutne žytie srdcu memu (21%)
Smutne žytie srdcu memu, nemohu wic tajit jemu, bo wim, že me milczeni rozmnožuje trapeni. V swětě stałeho nic není, každu hodinu se změní, jen me nešťastne srdce ve mně změnit se nechce. Srdce na oczy žałuje, že one jsou na przyczině, že netrzeba miłowať, gde jí nemůže dostať. Oczy łež tak powidaju, že gde one ohledaju, že by juž potom srdce ucziniło jako chce. Taki sekret napisaný, co komu jest naznaczene, co mně můj Bůh raczy dať, nemuže mně žaden vzať.

Bartoš 1901 / 0993 | Hodného my gazdu máme gazdu (21%)
Hodného my gazdu máme, [: gazdu máme, :] v tom zeľeném dołománě. A gazděnka, gde hodnější, [: hodnější! :] tá nám dała dnes pět fľaší.

Smutný 48/242 | Vy děvčátka nevíte gde na trávu (21%)
Vy děvčátka nevíte, gde na trávu půjdete

Erben 2/328 | Když jsem šel skrz dubový les (17%)
Když jsem šel skrz dubový les, přepadla mne dřímota; a do rána mně za hlavou rozmarina vykvetla. Pořezal jsem všecky pruty rozmaríny zelené, pustil jsem je po vodičce, po vodičce studené. Která panna lovit bude rozmarínu zelenou, ta mou nejmilejši bude za vodičkou studenou. Šly panenky ráno k řece, do věder nabíraly: v tom ty pruty z rozmaríny k samé lávce plavaly. Ta mlynářovic Anička po prutech se nahnula, a nešťastná holubička do vodičky spadnula. 1) Zvoní, zvoní troje hrany, co to asi znamená? povězte mi, vy ptáčkové! snad to není má milá? „Tvou milou, tvé potěšení do rakve ti skládají, čtyři muži v černém rouše do hrobu ji dávají.“ Ach, můj Bože nejmilejši! ty’s mi vzal mou nevěstu! povězte mi, vy ptáčkové, k jejímu hrobu cestu. „Za vrchem tam v kostelíčku zpívají v kůru kněží; pět kroků za kostelíčkem v hrobě tvá milá leží.“ Tam já půjdu, plakat budu, na ten tmavý hrob sednu, a pro tebe, má panenko, těžké hoře ponesu. Těžké já ponesu hoře, až mne smrt vysvobodí, a věneček z rozmarýny na můj příkrov položí! 1) S místem tímto srovnej první polovici písně „Kytice“ v rukopisu Kralodvorském.

Bartoš 1901 / 0098 | Před námy je zahrádečka (17%)
Před námy je zahrádečka, v téj zahrádce fijałečka, rozmarýn zeľený, šetek otrhaný. Ked sa chlapci naučili, na rozmarýn chodziévali, chodziévało jich moc, ked boła tmavá noc. A tá naša byélá stena šetka krvú zastriékaná, čo sa chłapci byli pro dva rozmarýny. Chłapci, chłapci, nebýte sa, prídete k nám, zmeríte sa, já také pérečko uvyjem ľahučko. A dziévenka nemeškała, k rychtárovy hned bežała, k rychtárovy na žałobu, že má dziéča škodu. A pan rychtár nyšt nemeškał, cedulenku napýsat dal, posłał po ulici, dze sú švárný chłapci.

Černík 1908 / 033 | Čja že je to (17%)
Čja že je to bielá scena, celá krvú dostriekaná, čo sa chlapci bili pre dva rozmarýny? A vy, chlapci, něbíce sa, prídztě zajtrá večer zasa, rozmarýnku, vám dám, ešče v zahradce mám. Jak sa chlapci dovedzeli, na rozmarýn prileceli, vytrhali ho moc, keď bola cmavá noc. Ale dzievča němeškalo, k rychtářovi hněc bežalo, išla na žalobu, že má hrubú škodu. Ale dzievča nemeškalo, k rychtářovi hněc bežalo, že jéj vytrhali rozmarýn zelený. Ale rychtár ten němeškal, cedulenku hněc napísal, poslal po ulici, hdze sú švarní chlapci.

Sušil 2267 | Budeme-li žito žít (17%)
Budeme-li žito žít, budem taky vázat, můj milé je daleko, nemám po kém zkázat. Je-li jeden daleko, šak je druhé blíže, uviju mu věneček z rozmarýny, z růže.

Bartoš 1901 / 0430 | Zlatá panimámo co děłáte (14%)
Zlatá panimámo, co děłáte, že přede mnó dveři zavíráte? Pusťte mne do domu, ať já vidím vaší céry podobu. Vaša céra z okýnečka kóká, pustiła mě kľíček do kłobóka: Tu máš kľíč, možeš íť, možeš sobě pozľehónka otevříť. Dyž sem počał dveři otvírati, słyšeł sem tam miłó naříkati: Proč płačeš, naříkáš, dyž mě tady, moja miłá, ešče máš?

Bartoš 1901 / 0535 | Už sa uhodiła s půłnoci hodina (14%)
Už sa uhodiła s půłnoci hodina, ešče sa syneček po dědině túłá. Túłá sa on túłá, nemože trefiti; nechce mu miľenka dveří otevříti. Já bych ti synečku ráda otevřeła, dyby mně hłavěnka moja neboľeła. Hlavěnka mně boľí, maměnka mně nedá, že ona svéj céry ľadakomu nedá. Dyby mně maměnka ľadakomu dała, dycky by płakała, za mnú pohľédaja.