Bartoš 1901 / 0871 | Zdraví sa tu majcě

15 words

Bartoš 1901 / 0871 | Zdraví sa tu majcě (100%)
Zdraví sa tu majcě, zdraví ostávajcě, a jak mi zľe budzě, na mňa pozor dajcě.

Bartoš 1901 / 0771 | Cjažko je mi na srdenku cjažko (77%)
Cjažko je mi na srdenku, cjažko, [: že som si cja zalúbiła ľahko. :] Ľúbjá sa mi tvé očenka sivé, [: mysľeła sem, že sú spravodľivé. :] Keby som cja něboła poznała, [: boła bych já ščasľivá bývała. :] Boła by som bez šeckéj starosci, [: včiľ mi puká srce od žałosci. :] Pres Hrozenko cesta ušľapaná, [: po něj chodzí miłá upłakaná. :] Chodzí, chodzí, ruce załamuje, [: že jéj miłý do vojny rukuje. :] Podaj že mi, miłá, pravú ručku, [: něprídzěm ci až tak pri tak ročku. :] Keby si ty mi nemínił prijíc, [: aj já voľím s tebú do vojny jíc. :] Čo by sis to, miłá, vyžjádała, [: abys sadła na vraného koňa? :] Na predku mám obrok pre koníčka, [: a na boku mi visí šabľička. :] A na druhém, tam ně visí pistoľ, [: móžeš vedzěc, že já nebudzěm tvój. :] Kedz já umrem, pochovac ňa dajcě, [: moju miłú na pohreb vołajcě. :] Něch mňa ona až tam vyprovodzí, [: šak jéj to sám Pámbů vynahradzí. :]

Černík 1908 / 179 | Keď som išol (77%)
Keď som išol okolo vás, zavoňal mi šafrán u vás, keď som išol okolo, srdečko mňa bolelo, že som něbol dávno u vás. Ako že já ku vám prídzem, vašu mamku pítac budzem: Mamko, mamko, mamko má, dajce že mi, pre Boha, dajce že mi vašu céru. [: Ako že mi ju nědáce, :] za oblok si ju dajce, aj, za oblok ju dajce, tam sa na ňu pozierajce.

Černík 1908 / 155 | Od záhorá (77%)
Od záhora ceše voda mutná, [: čo si, moja milá, taká smutná? :] Či ci škodzí ta záhorská voda, [: lebo chlapci, kterí k tebe chodzja? :] Mí něškodzí ta záhorská voda, [: ani chlapci, kerí ke mně chodzja. :] Leš mi škodzja moje čierné oči, [: že něspaly sedemdesjac nocí. :] Móžeš sa ty, moja milá, vyspac, [: něprídzem ci na okénko klopkac. :] Mal-li bych ísc pod vaše okénko, [: radšéj si dám kameň na srdénko. :] Sviecí mesjac pod naším huménkom, [: stojí šohaj pod naším okénkom. :] Stojí, stojí, prežalostne volá, [: otvór mi len, frajárenko moja. :] A já bych ci ráda otvórila, [: keby mi to mamka dovolila :] Ale mi to mamka nědovolí, [: k nám žjádný šohaj chodzievac něsmí. :] Keď já umrem, pochovac mňa dajce, [: moju milú na pohreb volajce. :] Něch mňa ona až tam vyprovodzí, [: šak jéj to Bóh šetko vynahradzí. :]

Galko 1/216 | Tam hore, tam dolu, tam hore daleko (77%)
Tam hore, tam dolu, tam hore ďaleko lubili še dvoje ze serdca hluboko. Ta nesčasna matka tak jim zavidzela, Janička žltyvlas zamurovac dala. Mulare, mulare*), pytam vas preboha, spravcež’ mi okenko do mileho dvora. Ešce te mulare nedomurovali, už teho Janička na mare klasc mali. Slyšela Hanička pervše zvony zvonic: Puscež’ ma, mamičko, bo me hlava boli. Slyšela Hanička druhé zvony zvonic: Puscež ma, mamičko, bo me hlava boli. Slyšela Hanička trece zvony zvonic: Puscež ma, mamičko, bo me serdce boli. Ona ju puscila; na cinter bežala — a na Janičkovi vyrostla dulija.**) A na Janíčkovi vyrostla dulija, a na tej Haničke drobna rozmarija. A vy všecke ludze, ktere tu stojice, kejc se dvoje schodzi, pobrac še jim dajce. Ja nesčasna matka tak jim zavidzela, dve duše zmarnila, sama skamenela.

Černík 1908 / 176 | Dajce mi pokoj (77%)
Dajce mi pokoj, dajce, ani sa mňa netýkajce, dajce mi pokoj nohám, veru sa já na to hněvám.

Černík 1908 / 295 | Dajce krpce (77%)
Dajce, krpce, dajce ohňa, jak nědáce, budze vojna. Budze vojna, budze velká nědaleko Vyzimburka.

Erben 3/060 | Pantáto pantáto (21%)
Pantáto, pantáto pod věnečkem! hejhejte, hej bej te tolaříčkem, tolarem, tolarem, flaší vína: abych já věděla, kde jsem žila. Peníze sebrané na kolíbku a na povijan zaváže přední družka do šátku a odevzdá nevěstě. Po kolíbce hned následuje Jak mile se koláče rozdají, přinesou totiž na stůl mísu velikou s čistou vodou, k čemuž družba (řečník) tuto řeč učiní: Vysoce vážení páni hosti! žádám se vší uctivostí, když jste při této tabuli s bázní boží, v dobré vůli pokrm jedli, nápoj pili, byste ruce své umyli v této křišťalové vodě; nebudet vám to ke škodě, nýbrž k čistotě a zdraví, jak učí obyčej starý. My pak vaši služebníci, dobré všecko vám přející, za to žádáme společně, byste službu naši vděčné , od nás přijmouce, y štědrosti na důkaz té své vděčnosti každý dva tři dvacetníčky vhodili do té vodičky. A vy muziky pozor dejte, pěknou písničku zahřejte.

Sušil 0318 | Stará Pivníčková (17%)
Stará Pivníčková na jarmak sa strojá, jataj danom tanaj danom na jarmak sa strojá. Ja, ty dcero moja, pozor dávaj doma. Jataj a t. d. Ona pozor daua, zle sa zachovaua. Jak prah překročiua, syna porodiua. 1) Dúhý nůž si vzaua, krk mu podřezaua. Na miuého uúce zakopaua ruce. Na miuého rolí zakopaua nohy. Na miuého nivu zakopaua huavu. Kamarádko moja, pohledni do pola. Jde-li tam máti lebo idú kati huavičku mně sťati? Neide tam máti, než tam idú kati huavičku ti sťati. Ona nemeškaua, bíué groše braua. Zahraj mně, muziko, za ty bíué groše, ja, nech já užiju panenskej rozkoše. Muzika jí hráua, ona tancovaua. Bože můj, přebože, co sem uděuaua!

Sušil 0353 | U Krakova na dolině (14%)
U Krakova na dolině pase dívče vrané koně. Přišel k ní šohaj z Krakova, zajal jí koně do dvora. 1) Dávala mu tři dukáty, 2) dva stříbrné, jeden zlatý: 3) Nechaj, švarné děvče, sobě, zítra večír přijdu k tobě. Chceš-li ty k nám chodívati, mosíš dobrý pozor dati; 4) naša mama zticha 5) spává, ona dobrý pozor dává. 6) Stávaj, starý, stávaj hore, kdosi u naší dcery je. Než starý z postele skočil, šohaj oknem ven vyskočil. Ven vyskočil a zavískal a děvečce ruku stískal; ostávaj tu s Bohem, milá, já mládenec, a ty jiná. Jak pak bych já jiná byla, sak sem s tebú málo byla. Dyby bylo půl hodiny, nejmenuj se mezi panny. Dybys měla na tisíce, nebudeš ty pannú více; a já jenom dva grýcary, přece budu šohaj švárný. Pusť pérečko 7) po tej vodě, půjde-li ti po svobodě; bude-li ti k vrchu plyvať, budeš v našem domku bývať. Dyž to pérko namáčala, do voděnky ho házala: Plyvaj, mé perečko, do dna, abych byla vínka hodna. 8)

Bartoš 1901 / 1273 | Páni muzikanti (14%)
Páni muzikanti, vemte inštrmenty dobrý pozor na mňa dajte, vy sedľáci počúvajte co děłajú ženky! Ona ženka mnohá, dyž muž néni doma, on jí nechá hospodářství, ona krade až to praščí, a peníze sková. Ženka dojí v chľévě a žida má v izbě, príďa z venku přivítá ho, a hned sa ptá: co nového, a co má pěkného. A on jí zas praví: mám tu nové módy, jakživa ste neviděła, na jarmaku neuzřeła takové kartúny. Céra iďa z chléva, na žida sa dívá, vołá: mamo co děłáte, o złatý sa nehádajte, tata nejsú doma. Ľež tatu spatříme, šecko si kúpíme; bude pátek, budeme vít, možeme něco ukľudit a židovi dáme. Sedľák v pátek věje, žena k němu príde: běž ty mužu poobědvat, mý budem s cérú osívat, máš tam oběd v trúbě. A jak osívały, do měchů dávały; pachołek sa díru dívał, aby na ně nepovídał, že mu také dají. Dybych sedľákem był, vím co bych učinił; rekł bych: do ľesa jedu, vratił bych sa zasé domu, na všecko bych trefił. Príde kontribuce, sedľák zpíná ruce: co si, ubohý, poradit, kam sa já mám včiľ obrátit, prázná je truhľice. Až žena umírá, teprú si zpomíná: co sem, hříšná, děłávała, že sem muža okrádała, včiľ ně bude běda. *