Bartoš 1901 / 1174 | Z Biskupic

20 words

Bartoš 1901 / 1174 | Z Biskupic (100%)
[: Biskupský hodinky stejně bijó, :] [: že odsáď mládenci :] mašírujó. [: Haž pomašírujó, pudo s nima, :] [: s Bohem, má Nánynko, :] roztomilá.

Bartoš 1901 / 0563 | Bukovské hodiny stejně bijú (37%)
[: Bukovské hodiny stejně bijú :] dyž oni mú milú, rozvádíjú. [: Nerozvedú mi jí, nebójím se, :] přinde tá hodina, ožéním se.

Erben 5/288 | Až já odsad povandruju (24%)
Až já odsad povandruju, komu já si požaluju? Hrajte mi, trubte mi, hrajte mi marš! Požaluju svý panence, ona praví, že mne nechce! Hrajte mi, trubte mi, hrajte mi marš!

Erben 3/089 | Už vám kvinde dávám (24%)
Už vám kvinde dávám, vy Stražsky chlapci! kery jste mě brali v hospodě k tanci! Brali jste mě, brali – už nebudete: až já odsad pudu, plakat budete! Už vám kvinde dávám, vy Stražsky panny! kery jste tak se mnú bejvaly rády. Bejvaly, bejvaly – už nebudete: kerak pak vy na mě zapomenete?

Sušil 1636 | Ty tuřanský hodine (15%)
Ty tuřanský hodine, jak vone z temna bijó, [: a dež já si zpomeno, :] z vočí mně sloze lijó. A debe mně Pán Bůh dal a matička tuřanská, ja, abe mně svědčila ta šablička vojanská. A debe mně Pán Bůh dal a všecí milí svatí, ja, abe mně svědčily ty vojanský šaty. O, hétmane, hétmane, jak ste mě hrozně strestal, já sem se vojne nebál a na ňo sem se dostal. Ti, keří se hí báli, ti doma zvostali, mě, smutného pacholka, na vojno odevzdali. Néni tém žádné vinen, jak pudmistr s rechtářem, beli na mně žalovat před samém milostpánem. Před samém milostpánem na vrcho u hétmana, že mám dostat kabátek s modréma véložkama. S modréma véložkama a kamizolko bíló, už já mosím vopustit, ach, svó maměnko miló. Ach, svó maměnko miló a tatíčka starýho, už se mosím přidržet Pána Boha samýho. Pána Boha samýho a matičke tuřanské, aby mě zachránila vod šabličke vojanské. Té šabličke vojanské, každé se hí bojí, ani jeden šohajek bez ní nevobstojí.

Bartoš 1901 / 0738 | Zdónecké hodiny z temna bijó (15%)
Zdónecké hodiny z temna bijó, [: to že mne s mó miłó :] rozvádějó. A nech rozvádějó, nebojím se, [: příjde ta hodina, :] ožením se. Já se ti ožením, ty se nezvíš, [: ty mně méch ohlášek :] nezapovíš. Ožeň se, synečku, s Pánem Bohem, [: vem sobě děvečku :] k sobě roveň.

Sušil 2013 | Divijó se divijó (15%)
Divijó se, divijó, nač kováři pijó, a jakpak be nepili, dež lidi šidijó. Divijó se, divijó, nač kováři pijó, ze starýho železa nový cvoke bijó. Divijó se, divijó, nač mokrščí pijó, voni majó peníze za humne v kameňó.

Sušil 0380 | V tem Brodečku na kopečku (15%)
V tem Brodečku na kopečku bijó se tam o děvečku; 1) o keró, o keró? O tó, co má šněrovačku červenó. 2) Tak se o ňu posekali, až tam jednoho nechali, synečka milého, a už teče potok krvi od něho. 3) Kdo nevěří, nech tam běži, šak tam ešče šabla leží, šablička krvavá; umévá ju jeho milá slzama. Pokud ešče živa budu, černo pantlu nosit budu pod šátkem v lelíku, za tu lásku, můj obrázku, velikó.

Erben 2/389 | Ty zdejší hodinky (11%)
Ty zdejší hodinky z temna bijou, že odtud mládenci pryč odejdou: nechoďte jen časně z rána, já svážu šátečky, půjdu s váma. Ti zdejší mládenci s vysoká jdou, chudobných děvčátek si nevšimnou: jen bohatá srdce trápí, chudobná panenka nic neplatí. Zelenej jalovec nedozrává, že mne už můj milej zanechává; zanechává a nevezme – však on upřímnější nenalezne!

Galko 1/116a | Načo som na svete narodzená (11%)
Načo som na svete narodzená, keď nemám žiadneho potešenia; ani potešenia, ani úfať, jaj bože, prebože, musím zúfať! Zelený rozmarín ako tráva, už ma môj milený zanaháva; keď ma on zanahá, a ja nedbám, v srdci ho nenosím, vrecka nemám. Zase je zelenší ako tráva, zas ma po druhýkráť zanaháva; urob si, milý môj, ako sám chceš, odo mňa vernejšiu nedostaneš. Na váži hodinky smutne bijú, už ma s mojím milým rozlučujú; rozjúčte, rozlúčte s pánembohem, budem si hľadati sebe roveň! Červená ružička s bielym kvitne, už mňa v Tisovníku žiaden nechce; jaj bože, prebože, čo mám robiť, keď ma už prestali chlapci ľúbiť. Vychodí slniečko spoza lesy, už mňa v Tisovníku nič neteší; veru ma tešilo, veď ma už nie, azdaj ma poteší dakde inde. Kúpže mi, môj milý, čo ťa prosím, červené čižmičky rada nosím; červené, červené ako iskra, kúpže mi, môj milý, ešte dneska. Povedz mi, môj milý, čo ťa boli, založ si líštočok javorový; založže si, založ, kde ťa bolí, nejdiže do mesta k doktorovi. Povedz mi, môj’ milá, kde ty bývaš? V prostriedku dedine, však ma vídaš. Povedz mi, môj’ milá, kto k vám chodí? Žiaden, duša moja, lenže prídi!

Bartoš 1901 / 0608 | Slyšela sem hodinky na Vranově (11%)
Slyšela sem hodinky na Vranově, že tam můj syneček tuze stůně. A dyž stůně, nechať umře, vod smrti mu žádné nepomůže. Dybys byla, panenko, tak uctivá, byla bys synečka naščívila. On tam leží na posteli, Rósinovské pan farář k němu jezdí.