Smutný 22/028 | Miko Miko Mikovice ham sem

5 words

Smutný 22/028 | Miko Miko Mikovice ham sem (100%)
Miko, Miko, Mikovice, ham sem

Smutný 22/050 | Miko miko mikovice (100%)
Miko, miko, mikovice

Bartoš 1901 / 1331 | A jajdana jajdana (0%)
A jajdana, jajdana, pozbela sem Adama; a kdo homřel, ten tam: mý noženke sem tam.

Bartoš 1901 / 1319 | Přiletěla husa (0%)
Přiletěla husa aj včera po poledně, vypila voděnku všecku na potoce. Voděnku vypila, aj kalisko nechala, vo kehos, má milá, vo kehos plakala. já sem neplakala, aj synečku, o tebe, a já sem plakala, že mně v nohy zebe.

Bartoš 1901 / 1317 | Seš-li holka masarova? (0%)
Seš-li holka masarova? Nésem, nésem. Máš-li v kapci gořaličko, dé sem, dé sem! Než bech já ti gořaličko darovala, rači bech ti, můj šohajko, vekopala.

Bartoš 1901 / 1313 | Zatoč sa ně děvečko (0%)
Zatoč sa ně, děvečko, jako płužní koľečko; zatoč sa ně jeden ráz, široký-ľi rubáč máš. Široký je, či úzký, pořežem ho na kúsky; široký je veľice, šiła sem ho k muzice. A já půjdem přes ten háj, kady ovčák ovce hnáł, a já půjdem maninú za tú švarnú děvčinú.

Bartoš 1901 / 1308 | Já su od Ľidečka (0%)
Já su od Ľidečka z téj čertovéj skały. Nedaj, Bože, nedaj, by ňa čerti braľi. A já su z Ľidečka rychtářova céra. Nedaj, Bože, nedaj, bych šła za hofera. Sama su neráda, že vojna nastała; vzaľi ně synečka, sama sem ostała.

Bartoš 1901 / 1302 | Trikrát sem panáčka prosił (0%)
Trikrát sem panáčka prosił, kłobúček pod pažú nosił, aby ně odpustił, čeho sem sa včéra večér dopustił.

Bartoš 1901 / 1285 | Všecí ľudé sa mňa ptajú (0%)
Všecí ľudé sa mňa ptajú: [: co su já zač? :] A já sem ím odpovědéł, [: že su oráč. :] Oráč, kopáč, řezáč sekáč, šidłář mydłář, bidłář, vidłář, motovidłář.

Bartoš 1901 / 1291 | Juž sem se já nadívala (0%)
Juž sem se já nadívala, jak se slunečko točí, [: přece sem si nevybrala, :] keré má černy oči. Nekeré má pěkny černy a nekeré má bíly, a jak je to, milé Bože, ja dyž má každé jiny.

Bartoš 1901 / 1273 | Páni muzikanti (0%)
Páni muzikanti, vemte inštrmenty dobrý pozor na mňa dajte, vy sedľáci počúvajte co děłajú ženky! Ona ženka mnohá, dyž muž néni doma, on jí nechá hospodářství, ona krade až to praščí, a peníze sková. Ženka dojí v chľévě a žida má v izbě, príďa z venku přivítá ho, a hned sa ptá: co nového, a co má pěkného. A on jí zas praví: mám tu nové módy, jakživa ste neviděła, na jarmaku neuzřeła takové kartúny. Céra iďa z chléva, na žida sa dívá, vołá: mamo co děłáte, o złatý sa nehádajte, tata nejsú doma. Ľež tatu spatříme, šecko si kúpíme; bude pátek, budeme vít, možeme něco ukľudit a židovi dáme. Sedľák v pátek věje, žena k němu príde: běž ty mužu poobědvat, mý budem s cérú osívat, máš tam oběd v trúbě. A jak osívały, do měchů dávały; pachołek sa díru dívał, aby na ně nepovídał, že mu také dají. Dybych sedľákem był, vím co bych učinił; rekł bych: do ľesa jedu, vratił bych sa zasé domu, na všecko bych trefił. Príde kontribuce, sedľák zpíná ruce: co si, ubohý, poradit, kam sa já mám včiľ obrátit, prázná je truhľice. Až žena umírá, teprú si zpomíná: co sem, hříšná, děłávała, že sem muža okrádała, včiľ ně bude běda. *