Smutný 22/028 | Miko Miko Mikovice ham sem

5 words

Smutný 22/028 | Miko Miko Mikovice ham sem (100%)
Miko, Miko, Mikovice, ham sem

Smutný 22/050 | Miko miko mikovice (100%)
Miko, miko, mikovice

Bartoš 1901 / 1176 | Z Hovoran (0%)
Aj vy páni muzikanti, zahrajte mně nahoru. Dyž sem já býł v mładých ľetech, odvédľi ně na vojnu; płakaľi o mně rodičé, má néjmiľéjší. Ach, kdo moje zarmúcené srce potěší? Žádný jiný, než má miłá a její čérné oči. Vy vězdičky, ste maľičký; dyž se na vás podívám, vašu krásu v spanilosti ve svém srdci rozjímám. Vy ste mně od Boha były v noci stvořeny, abyste mně svítívały do méj komory, až já půjdu, povandruju, od mojéj miłéj v noci. Tá dennička, tá nejvíce dycky mně svítívała, dyž sem já šéł od svěj miłéj, cestu ukazovała; za horama výstupováł bílý měsíček, od Dunaje zafúkováł ľibý větříček. Słunce krásné svítí jasně miłéj do okýneček.

Bartoš 1901 / 1182 | O vy páni muzikanti (0%)
O vy páni muzikanti, zahrejte mi nahoru, jaké jsem měl těžké srdce, když mně brali na vojnu. Plakali o mně rodiči, všichni přátelé moji; neplačte o mně, maměnko, když už jsem odvedený. Když jsem byl týden vojákem, milá pro mne zkázala, abych vyšel na špacír ven, to poprosil kaprála. Kaprál praví, že nemůže, že jsem týden vojákem, že on to udělat nesmí, abych šel na špacír ven. Šel sem zpátky do kasáren a hleděl jsem z okna ven, zdali ide moje milá, abych vyšel za ní ven. Nedaleko chvíle malá vidím jíti cestičkou, zdali je to moje milá s tou nejmladší sestřičkou. Vítám já tě, moje milá, že’s mne přišla naštívit, že’s mně přišla zarmoucené srdce moje potěšit. Kdybys nebyla snad přišla, byl bych nosil zármutek, nic bych sobě nebyl myslil, leda na ten pryč útěk.

Bartoš 1901 / 1183 | Ani tech ručičék na zemi néni (0%)
Ani tech ručičék na zemi néni, ja ony už ľežá v téj čérnej zemi, co ňa koľébały, k prsom přikłádały, dyž sem był pachoľík, pachoľíček małý. Tá moja gaľánka, tá moja miłá, Veľických úradů za mňa prosiła, puste ho z vojny, on je chudobný, šak sa vám nebrání, je vám povoľný.

Bartoš 1901 / 1185 | K horám chłapečci k horám (0%)
K horám chłapečci k horám, kerý trúfáte nohám. A já su synek těžký, já si netrúfám pěšky. Jede syneček hájem, košełka čérná na něm. Per ně ju, miłá, per ně, co bych nechodíł čérně. Kde by sa čérná vzała, šak sem ju včéra prała, pod naším okénečkem, dubovým połénečkem.

Bartoš 1901 / 1188 | Seděła má miłá pod zeľeným hájem (0%)
Seděła má miłá pod zeľeným hájem, [: šiła košuľenku :] červeným hedbávem. Komu, ty miľunká, košuľenku šíješ? [: To tobě, synečku, :] až pomaširuješ. Neděłaj, miľunká, neděłaj si škody, [: skovaj košuľenku, :] až já přídu z vojny. To já neuděłám, mně by mamka łáła, [: že sem ti košełky :] do vojny nedała. Esľi ťa poraňá, budeš mět na rany, [: esľi ťa zabijú, :] budeš mět do jamy.

Bartoš 1901 / 1200 | Měsíček jasně svítí (0%)
Měsíček jasně svítí, radosť za pannou jíti, k hájíčku je cesta dlouhá, má panenka na mne čeká, chce se mnou dnes mluviti. Chce se mnou dnes mluviti, něco mně pověděti, že ti moji kamarádi, něco o mně povídají, že mne chtějí zabiti. Dal sem se cestou jinší, zrovna k mé nejmilejší, sedl sem si mezi kvíti, vidím dva mládence jíti, srdce mne již netěší. Šel sem za ní kousek dál, bych tu lásku vyzkoumal, tu po malé krátké chvíli, má milá se vede s jiným, jsem tu lásku vyzkoumal. Vyzkoumal sem ji prudce, zabolelo mne srdce, dyby chlapce verbovali, pod myslivce a dragóny šel bych a též dal bych se. Dostanu já koníčka, pěkně osedlaného, můj koníček se mnou točí, mé panence tekou z očí, ach, slzy bez přestání. Bílý šátek v ruce má, modré oči utírá, a ten šátek dávám tobě, abys ty si zpomněl na mě, až pak budeš na vojně. Nech ho, milá, nech sobě, až já budu na vojně, bys ty mohla trucovati, a ze mne blázna dělati, nešlo štěstí tobě.

Bartoš 1901 / 1203 | Dybych byla ptáčkem (0%)
Dybych byla ptáčkem, jako sem panenkou, [: vyletěla bych do pole dost malou chvilenku. :] Dyž bys vyletěla, kam bysi letěla ? [: Letěla bych za armádou, co můj milý dělá. :] On tam nic nedělá, on se tam dobře má, [: napojí svého koníčka z nového vokova. :] Dyž koně napojil, sám sebe přistrojil, [: připjal palaš a ostruhy po špacírách chodil. :]

Bartoš 1901 / 1205b | Skoro ráno łaštověnka ľítá (0%)
Skoro ráno łaštověnka ľítá, než słúnečko vychází, podívaj sa, švárná gaľánečko, jak sa miłý prochází. Prochází sa po městě rynečku, má koníčka vraného, podívaj sa, švárná gaľánečko, jak si sedá na něho. Na vraného koníčka si sedá, vołá na svú miľenku: Poď sem, moja ze všech najmiľéjší, poď ně podat ručenku. Já ti pravéj ručenky nepodám, nemohła bych zapomět, pokerúc bych si na ťa spoměła, moseła bych płakat hneď. Ešče jednú jednú, jednučičkú, podívám sa na svú gaľánečku, jak ona sa z inýma miłuje a mně boľí srce mé. Boľí, boľí, žałovat sa nesmí, naša łáska vyjevit sa nesmí, ani nám to dovoľeno néni, že my možem byt svoji.

Bartoš 1901 / 1208 | Ta Moščenská dědina (0%)
Ta Moščenská dědina je smutná neveselá; měl sem v ní galánečku, ta mi vypověděla. Jak se, milá, jak se máš? Falešná si jako ďas, falešnější než Jidáš, už mně víc neuhlídáš. Když tys na mně čekala, proč pak’s mně nezbudila, dvá vojáci s kvérama stojijó pod oknama. Dvá vojáci s kvérama, sósedi s laterňama, šelma rychtář s dráhami, ti mně póta dávali. A já falešná nejsem, já upřímná panna jsem, tři noci jsem nespala, na tebe jsem, čekala. Jak mně pótečka dali, do Hranic mně poslali, ó, Hranice Hranička, tam dostanu koníčka. Jak mně koníčka dali, pěkně ho osedlali, s Pánem Bohem, má milá, já juž jedu do Brna.