Kolberg 03 / K0041
Podobné písně
Aj, ty ptačku kraholačku, vysoko litaš; poviz že mi novinečku, jaku tam slychać. Aj, slychać tam novinečku něhrubě dobru, že už tvoju najmilejši ku slubu vedu. Dva ju vedu, tře ji hraju, šestemu je žal, sedmemu se srdce kraje, že ji nědostal.
Sušil 1661 | Moja najmilejši (100%)
Moja najmilejši po zahradzě chodzi, svoje bile nožky po rosičce brodzi. Aj, brodzi jich, brodzi, fialku trhala, svojemu milemu kytku udzělala. Ach, komu ja smutna voničku hotuju, dy tu teho němam, kereho miluju. Vzali mi ho, vzali a na vojnu dali, těžky žal rodičům i mně udzělali. Dy mileho vedli, ja sem tvrdo spala, mily, mocny Bože, muzika mu hrala. Dyby toho byla smutna ocutila, se svym najmilejšim slovko promluvila!
Sušil 0046 | Když se naš Pan Ježiš narodzil (99%)
Když se naš Pan Ježiš narodzil, hvězdy, měsic zazrak vyvodzil. Jak se dovědzěl Herodes kral, všecky male dzitky pobic dal. Jozef s Mariu to slyšali, hned s dzicjatkem preč ucikali. Našli chlopka v poli žito sjać: Vrač se pro srp, hodzi se už žać. Račil mi Bůh mily ščesci dać, dnes sem sel a možu dnes i zać. Když se toho žide zvědzěli, za Pannu Marii běželi. Nadešli tam chlopka, žito žal, svate pěsničky při tom zpival. Něvidzěls-li panny iducej, co nesla dzěcjatko na ruce? Dy sem ja to žito rozsival, překrasnu sem pannu uhlidal. O, ty chlopku, chlopku šaleny, ty jsi to žitečko sel vloni. Vracmy se, židove, do města, bo tu nešla taka něvěsta.
Sušil 0906 | Těžko je mi těžko (99%)
Těžko je mi, těžko na mojim srdečku, jak by mi ho svazal hedbavnu šňurečku. Hedbavnu šňurečku ja rozvazať možu, na tebe, synečku, zapomnět němožu. Zapomeneš na mne, ma děvečko, snadně, dy budu s inšu stať, něpohlidaj na mne. Něbyl by mi tě žal, dybys mi byl umřel, ale je mi tě žal, žes mi vypověděl. Z velikeho žalu sluzenky kapaju, na drobnem kamenci1) jamky vybijaju.
Sušil 1342 | Ach Bože můj Bože (99%)
Ach, Bože, můj Bože, kaj su můj tatiček! Už mi na nich rostě zeleny travniček! Travniček zeleny, karafiat modry, kaj stě se poděli, můj tatičku dobry! Ach, Bože, rozbože, kaj su ma matička! Už mi na nich rostě zelena travička! Travička zelená, fialenka modra, kaj stě se poděli, ma mamičko dobra?1) Dobře mi pravili můj stary tatiček, že budu polivať slzami chodniček. Dobře mi pravili ma stara matička, že budu spominať na jejich slovečka. Ty přiborske zvony, ony pěkně hraju, mojemu srdečku velky žal dělaju. A půjdu ja, půjdu na zeleny krchov, a tam ja oplaču svojich rodiči hrob. Tatičku, stavajtě, požehnani dajtě, bo stě ho nědali, dy stě umirali. Matičko, stavajtě, požehnani dajtě, bo stě ho nědali, jak stě umirali.
Bartoš 1901 / 0186 | Vycházalo slunko (99%)
Vycházalo slunko od Malých Stankovec, jale už nebude, zašlo za jalovec. Lásko, milá lásko, de ťa ludé berú, na stromech nerosteš v poli ťa nesejú? Dávno sem já mohla mladú ženú býti, keby ťa mé srdco prestalo lúbiti. Ale ťa mé srdco prestane lúbiti, až mi na cinteri prestanú trúbiti. Žal prestanú trúbit, na bubny bubnovat, teprú ťa mé srdco prestane milovat.
Bartoš 1901 / 0108c | Za Nadášom v tom poľi (99%)
[: Za Nadášom v tom poľi :] zatočił sa švárný šohaj na vraném kony. [: Zatočił sa, zal si ju, :] pod hájíček pod zeľený pasadził si ju. [: Pasadził ju pod bučka, :] tu sa najez, duša moja, bukvy, jabúčka. [: Jabúčka sa najełła :] na Janyčka prežałostne, smutne vołała. [: Jako si my sľubovał :] a včiľ si ma prežałostnú, srnutnú zanechał. [: Sľubovał si méj duši, :] že sa naša verná łáska nykdy nezruší. [: Už je łáska zrušená, :] už tá moja najmiľejšá ručnýk vyšívá. [: Vyšívá ho do koła :] na prostredku, duša moja, méno ľitera. *) [: V prvém rožku hrebíček, :] na prostredku, duša moja, méno Janýček. [: V druhém rožku růžička :] na prostredku, duša moja, méno Anyčka. [: V treciém rožku tuľipán :] na prostředku, duša moja, méno mładý pán.
Sušil 0793 | Vyhledala z okenečka (99%)
Vyhledala z okenečka jako z růže květ, sama sobě povidala, že jich měla pět. Jeden chodzi po ulici, klobučkem toči, druhy sedzi v okenečku, ucira oči. Třeci chodzi po zahradce, štvrtemu je žal, paty sobě srdce probod, že ji nědostal.
Sušil 2171 | Sel Petr proso i pšenicu (99%)
Sel Petr proso i pšenicu, vyvoral tam křepelicu. aneb Žal Petr proso, rýž, pšeničku, našli sme tam křepeličku. Křepeličku máme, křepela nemáme. Málo (aneb moc je) nás, běž ty, Martine, mezi nás. *) Sil Petr proso i pšeničku, našli sme my tam křepeličku, křepeličku máme, křepela nemáme, kerak my se vdáme, dyž kněza nemáme. [: Málo nás, :] poď, Aničko, mezi nás.
Galko 3/021 | Prešpurská kasáma malovaná (99%)
Prešpurská kasárna malovaná, kdože hu maloval ze slzama? Chlapci ze slzama, dievčence očama; prešpurská kasárna malovaná. Prešpurská kasárna, široký dvor, po nej sa prechádza kamarát moj; prežalostne plače, ruce zalamuje, až sa tá kasárna celá trase. Tedy má mamička veliký žál, ked sa jej synáček na vojnu bral; ale šak on príjde a vás živú nájde, potom vás, mamičko, chovat bude.
Erben 7/024 | Vím já jeden pivovárek (84%)
Vím já jeden pivovárek, vaříval tam Váša sládek. Dobré pivo vařívával, hezké holky milovával. Dorna byla nejhezčejší, všem mládencům nejmilejší. Věnce vila, nedovila, než dovila, syna měla. „Vášo sládku! co mám dělat? mám-li tomu smrt udělat?“ „Dělej, Dorno, jak rozumíš, jenom ať se neprozradíš!“ Vzala hedbávnou tkaničku,1) podvázala mu hlavičku. Pod jabloň jej zakopala, ručička mu vykoukala. Panské děvče ji vidělo, šlo nahoru, povědělo: „Panímámo! zlá novina: Dorna uškrtila syna. Vzala hedbávnou tkaničku, podvázala mu hlavičku. Do zahrádky zakopala, suchým listím přisypala!“ „Jdi, mé dítě, jdi mi dolů, ať jde Dorna hned nahoru! Vítám té, má služebnice, svého syna vražednice!“ „A já žádná vražednice, pánova jsem služebnice!“ „Jdi, mé dítě, pro faráře, který pannám ruce váže, a jich více nerozváže. Jdi, mé dítě, pro purkmistra, který vozí panny z města!“ Už Dorničku, už ji vezou, radní páni za ní jedou. Když přijeli k šibenici, dal se s Dornou kat do řeči: „Chceš, Dorničko, chceš má býti? chci si tebe vykoupiti: Žejdlík dukátů za tě dám, druhý k tomu ještě přidám!“ „Když jsem nebyla sládkovou, nechci také být katovou! 2) Dělej, kate, co máš dělat, nedej mi tu dlouho čekat. Já jsem tu smrt zasloužila, tři syny jsem uškrtila: Ten jeden byl s panem králem, ten druhý byl s radním pánem, ten třetí byl s Vášou sládkem.“ Kat se točí na botičce, 3) už hlavička na trávníce. Lámejte chvojku zelenou, přikrejte tu krev červenou, Aby vrány nekvákály, a mládenci neplakali. Jedna vrána zakvákala, sto mládenců rozplakala. 1) Dorna dolů hned běžela, zlatou šňůru z truhly vzala. Syna svého uškrtila, do zahrádky zakopala. 2) S místem k tomuto podobným potkáváme se v jednom variantu písně polské: Matka vražednice (K. W. Wójcicki Tom. I. str. 92), jenž takto zní: „Oj, chceszžc ty, burmistrzówno, moja byé? móglbym ja cię od téj męki wyzwolié.“ Oj! nie byla moja matka pánowa, i ja též nie mysle byé katowa: Ano i z jedné písně slovenské: Vmoriteljka (St. Vraz. razd. I. str. 136) táž myšlénka zaznívá: „Orša, řeš ti moja biti, ali češ glavó zgibiti? „Jaz čem raj glavó zgibiti, kak pa tvoja biti.“ 3) Tu kat celý rozzlobený stal ji hlavu bez prodlení. Sekejte trávu zelenou, přikrejte tu krev červenou atd.
Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!
Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,
Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.
Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.
V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).
Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.
Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!
Jan Koláček, autor projektu