Bartók III 1284a | Keď son išieu domou z regimentu

6 words

Bartók III 1284a | Keď son išieu domou z regimentu (100%)
Keď son išieu domou z regimentu

Sušil 0246 | Syneček do vojny jede (80%)
Syneček do vojny jede a své milé přikazuje: Za sedum let zas přijedu, zlatý prsten ti dovezu. Sedum let se nevdávala, pořád na něho čekala. Když už sedmý rok dochází, panna na trávu vychází. Potkal tě ju v poli jonák, toho regimentu voják. Taky-li se, má rozmilá, budeš vdávat jako jiná? A já se vdávat nebudu, na milého čekat budu. Tvůj milý se už oženil, já sem na jeho svadbě byl. Co mu zkážeš, Anduličko, červená, bílá růžičko? Zkazuju mu toli zdraví, co je v tomto háju trávy. Zkazuju mu toli ščestí, co je v tomto háju listí. Co mu zkážeš ješče více, krásná sivá holubice? Zkazuju toli hubiček, co je na nebi hvězdiček. A toli dobrých noclehů, co je na světě kostelů. Zkazuju mu toli dítek, co je v tom hájičku kvítek. Zatočil se a zasmál se, zlatý prsten zasvítil se. To je prsten z mého prstu, ten sem mu dala na cestu. Kostelíček v černém lese, poď, má milá, sezdáme se. Pojal on ju za ručičku a vedl ju ku kostelíčku. Od kostýlka před faráře, co ty ruce štolou váže. Dyž je začal svazovati, ona počala plakati. Co pak plačeš, moja milá, má Andulko roztomilá? A jak já nemám plakati, neví o tom otec, máti. Ani moje tovaryšky, co chtěly byt za družičky.

Bartók III 1389b | Keď som išiou z vojni domou (20%)
Keď som išiou z vojni domou, ej, cez hustú vrbinu

Bartók III 1150e | Keď som išou z vojni domou (20%)
Keď som išou z vojni domou

Bartók III 1376b | Keď som išou z vojni domou (20%)
Keď som išou z vojni domou cez zelenú lúčku

Bartoš 1901 / 0734 | (20%)
1. Zapomen, šohajku, zapomyénaj, pred naše okyénko nechodziévaj, pred naše okyénko nenje cesta, neny som panenka, ľež nevesta. Jako ta, má miłá, zapomenem, ked je mé srdenko jako płamen, ono ve mne horí ve dne v noci a to ľen šetko pre tvoje oči. Tvé oči, tvé oči sú šáľené, a moje srdenko je kamenné, zapomeň, šohajko, zapomyénaj, pred naše okyénko nechodziévaj. 2. Na Lieskovskéj věżi zazvonył zvon, do fałešnej łásky uderił hrom, uderił, uderił a to z jasna, až sa tá Liéskovská veža trásła. Abys mał môj myłý toľko zimnyc, koľko je v Trnave meste pyvnyc, by ta ony trásty neprestały za tvoje fałešné sľubováný. Abys mał, môj miłý, toľko hromou, koľko je v Trnave meste domou, by ta ony túci neprestały za tvoje fałešné miłováný.

Bartók III 1076 | Keď som sa ja z domou (20%)
Keď som sa ja z domou zbierau

Smutný 38/006 | Už je s tým koniec domou (20%)
Už je s tým koniec, domou pojděm

Bartoš 1901 / 0110b | Na Podoľských łúkách (20%)
Na Podoľských łúkách ej našeł Janko dukát; chto mu ho premený [: ej miléj doma nený :] Přišeł on do šenku, tam cigáné hráľi dał jim do cimbáła: [: hrajte my do rána! :] Do rána biéłého, aj až dennyčka vynde, až jeho mamyčka [: sama prenho prinde. :] Tak mu ony hráľi, ej až dennyčka vyšła až jeho mamyčka, [: ráno prenho prišła. :] Pod, Janýčko, domou, ej nechaj tu cigánou, nech cigáné hrajú, [: roboty nemajú. :] A ty máš robotu [: oračku, kopačku :] [: aj krmit kravyčku. :]

Sušil 0076 | A teče vodička vodička studená (0%)
A teče vodička, vodička studená, v ní se umévala Panenka Maria. A dyž se umyla, na břeh vystópila, na břeh vystópila, syna porodila. Mé milé děťátko, co jesti budeme? Co jesti budeme, přis hora půjdeme. Má milá matičko, nestaréte se nic, ja půjdu na ryby do vody studené. Mé milé děťátko, jak bys na ryby šlo, není hodinečka, co ses narodilo. Jeli tam dvá pánové, obá zemanové, potkali děťátko, ono růžu neslo. Mé milé děťátko, kde’s růžu utrhlo, není hodinečka, co ses narodilo? Pojejte, pánové, pojejte vy se mnó, postavte koničky pod lindu zelenó. Ony budó čekat jarního vobroku, tak jak my čekáme sluníčka z voblaků.

Bartoš 1901 / 1179 | Z Uherské strany (0%)
Kedz já pôjdzem smutný na tú vojnu, kemu zanechám svoju miłú? Já se nenavrácim, já som mładý, šak nezapłače za mnú žádný. Nezapłače za mnú ocec, maci, jako zapłačú čierné oči. Kedz já budzem ľežac na trávníčku, dám si patrontáš pod hłavičku. Kedz já budzem státi pod javorem, zostaň tam, miłá, s Pánem Bohem!