Bartók III 1247a | Moravci na bráňe koňe vranie

5 words

Bartók III 1247a | Moravci na bráňe koňe vranie (100%)
Moravci na bráňe koňe vranie

Sušil 1684 | Moravčí vojáci to só hodní páni (59%)
Moravčí vojáci, to só hodní páni, jak vojnu začali, na Boha volali,1) ach, pomož nám, Bože, [: v našem bojování. :]

Galko 1/454 | Na trenčianskej väži (39%)
Na trenčianskej väži dva holúbky sedia, ľudia jim závidia, že sa rady vidia. Ľudia, milí ľudia, nezáviďte toho, veď je to pekná vec, kto miluje koho. Keby som ja mala sokolovie krídla, ver’ bych zaletela, kde môj milý býva. Sadla bych mu, sadla, na jeho biely dom, čo by zaplakalo jeho srdiečko v ňom. Ješte bych mu sadla na maštalnie dvere, čo by zryhotali jeho vranie kone. Kone, moje kone, čože tak rehcete, azdaj moju milú tu dakde vidíte. Nevidíme ju my, ale ju slyšíme, tam si ona spieva, kde jej dobrá vôľa. Keby ch som ja vedeu, kde môj milá býva, ver bych jej zaniesou na tanieri syra. Na tanieri syra, k tomu holbu vína , na ty, duša moja, holubienka sivá. Nechcem ti ja syra, ani holbu vína, pán boh dau, pán boh vzau, Zostala som sama.

Bartók III 1312b | V našom dvore stoja dva vranie (39%)
V našom dvore stoja dva vranie kone

Sušil 1097 | Nězachoď slunečko (2%)
Nězachoď, slunečko, nězachoď mi ešče, ešče je můj mily na dalekej cestě. Dyby ja věděla, na kerej jdě straně, poslala by ja mu štyry koně brane. Štyry koně brane, sedlo malovane: Vysedni, synečku, vysedni si na ně. Slunečko zachodi za les javorovy a rosička pada na stromek višňovy. Padaj, ty rosičko, na můj rozmarijan, jak mi on urostě, milemu ho podam.

Galko 1/394 | Vyskočilo slniečko zavčas ráno (2%)
Vyskočilo slniečko zavčas ráno, raníčko, vyskočilo na stienku, na tŕňovú zahradku. Vykvitli tam ružičky, prišli si tam devečky, odtrhli tie ružičky, vili si z nich venečky. Prvý vienok dovíja, zlý duch mámiť počína, druhý vienok dovíja, zlý duch sa k nej primlúva: Chceš-li, Katko, má býti, či chceš bohu slúžiti? Nechcem bohu slúžiti, ale, pane, tvá býti. Staň ty, Katka, na kameň, a ja stanem na strmeň, zo strmeňa na koňa, prenesiem ťa do raja. Do rajička, do raja, kde si nikdy nebola, kde si nikdy nebola, ani tvoja rodina. A keď za mesto prišli, dobrej cesty nenašli, len po tŕňovom hloži, po tom čertovom zboží. Keď už nad peklo prišli: Otvor bránu, najvyšší, nesiem telo i dušu, zemanovu Katušu. Podajte jej stoličku, nech si sadne trošičku, podajte jej smoly piť, musí ona s nami byť. Jeden bránu otvára, druhý sa jej usmieva, tretí smolu nalieva, štvrtý sa jej primlúva: Pi, Kačenko, kávičku, budeš mojú ženičkú. Nechcem, pane, kávičku, nebudem tvú ženičkú. Prvý pohár vypila, priam barvičku zmenila; druhý pohár vypila, plameň blkom pustila: Nože, páni pekelní, otvárajte mi brány, keď nie brány, len dvere, nech ma vetrík preveje. Kto je tu z mej dediny, povedzte mej materi: ešte jednu dcéru má, nech ju lepšie naúča. Mne po vôli dávala, do pekla ma vohnala, mňa bila len bylinou, nech ju bije trninou. Mohlas’ bohu slúžiti, do kostela choditi; už ty budeš naveky v tom plameni horeti.

Erben 7/007 | Poslyšte panny (2%)
Poslyšte panny a vy mládenci, co jest se stalo v městě Kamenci. Byl tam řemenář a ten měl syna, ten si namluvil dceru ze mlýna. Ta její matka v tom zbraňovala: „Radš tě utopím, než bych tě vdala!“ A ten řemenář jak to uslyšel, on se rozhněval a do světa šel. A na té cestě slovo si dali, aby rok a den na se čekali. Ta její matka psaní napsala, že už svou dceru tejden provdala. Napsala psaní drobnou literou, že už má dceru tejden provdanou. A ten řemenář jak to uslyšel, on se rozstonal, třetí den umřel. Když se ta dcera dočkat nemohla, šla pod oblohu, jej zaklínala: „Kdybysi ty byl v pekle zavřený, ty tu musíš být v tom okamžení!“ Ta její matka nad ní horlila, aby domů šla a se modlila. „Darmo modleni, když já se trápím; pro potěšení věk si ukrátím!“ Dřív než hvězdičky svítit počaly, venku před domem koně dupaly. „Ach Bože, Bože! kdo to k nám jede? otvírejte se vrata oboje!“ „Jedn, má milá, jedu pro tebe: bez tebe nemám v hrobě pokoje. Vstávej, má milá! s lože bílého, musíš opustit manžela svého.“ „Ach, já žádného manžela nemám, na tě, můj milý, toužebně čekám!“ „Vstávej, má milá, vstaň se šněrovat; čas mi dochází, nemohu čekat. Můj kůň je rychlý jak střelná rána: ujede s námi sto mil do rána.“ A když vyjeli z města za bránu, hosti čekali na jejich svatbu. A když přijeli k místu hřbitova: „Otvírejte se vrata hrobová!“ Otvírejte se vrata hrobová: vezem nevěstu, svatba hotová!“ Černé dvéře se hned otevřely, a milý s milou v hrobě zmizeli. Když nemohli být za živa svojí, nyní po smrti pospolu spějí.

Erben 5/323 | Ta Strahovská brána (2%)
Ta Strahovská brána 1) pěkně malována, stojí pod ní má panenka celá uplakána. Co pláčeš, naříkáš, když mě tu ještě máš? potom můžeš pro mě plakat, až mne neuhlídáš. Místo domu mého mám koně vraného, šavličku a karabinu, a sedlo na něho. Místo krásných panen pár pistolí na něm: Adie, má nejmilejší, buď tu s pánem Bohem! Na koníčka skočím, šátečkem zatočím: Adie, má nejmilejší! já se ti poroučím. Na koníčku sedím, smutně sobě hledím: neplač pro mě, má panenko! že tě neuvidím. Nedívej se za mnou oči ti vypadnou: škoda těch tvejch modrejch očí,2) komu se dostanou! 1) Ta Moravská brána. 2) tehdáž jsi se mohla dívat, když’s byla mou pannou!

Galko 3/057 | Pri trenčianskej bráne (2%)
[: Pri trenčianskej bráne stoja kone vrané, :] [: vysedajú chlapci, :] vysedajú na ne. (A keď vysedajú, na boha volajú: pomáhajže, bože, aj panna Mária, [: aby bola šťastná :] juherská krajina. Juherská krajina, neni ti hodno stáť, nejedna mamička musi synáčka dať, a sestra bratríčka a milá milého, sokola bieleho.)

Sušil 1524 | Studená rosa padá (2%)
Studená rosa padá, šohajek koně hledá. Nehledaj, šohaj, koně, poslala jsem já pro ně. Na to milotské pole černojoké pachole. Černojokého synka, co na husličky břinká. Jede šohajek hájem, černá košelka na něm. Perme ju, milá, z mydla, bude košelka bílá. Perme ju, milá, perme, enom jí nezederme. A dyž ju zedereme, na druhú zebereme.

Bartoš 1901 / 1071 | Ta Něčická brána (2%)
[: Ta Něčická brána, :] [: cełá maľovaná. :] [: Ten kdo ju maľováł, :] [: barvy neľitováł. :] [: Maľováł ju maľíř, :] [: učené tovaryš. :] [: Vymaľováł na ní :] [: štyry koně vraný. :] [: Vymaľováł ešče, :] [: černooký děvče. :] [: Vymaľováł taký :] [: dva chłapce jednaký. :]