Sušil 1097 | Nězachoď slunečko

61 words

Sušil 1097 | Nězachoď slunečko (100%)
Nězachoď, slunečko, nězachoď mi ešče, ešče je můj mily na dalekej cestě. Dyby ja věděla, na kerej jdě straně, poslala by ja mu štyry koně brane. Štyry koně brane, sedlo malovane: Vysedni, synečku, vysedni si na ně. Slunečko zachodi za les javorovy a rosička pada na stromek višňovy. Padaj, ty rosičko, na můj rozmarijan, jak mi on urostě, milemu ho podam.

Sušil 0842 | Slunéčko zachodi (53%)
Slunéčko zachodi za vršek jaborovy, moja mila plače, že ju hlava bolí. Něboli ju hlava, ale ju bola oči, že se něvyspala pro synečka v noci. Něboli ju hlava, ale ju bola zuby, že jeji syněček už za inu chodi.

Bartoš 1901 / 0606 | Pred naší je pěkný stromek zeľený (22%)
Pred naší je pěkný stromek zeľený, do k nám íde každý s něho odłomí, aj ty moja nájmilejší taká si, zakáď chłapci neužijú tvéj krásy. Ani som já nevěděła, co je zľe, do si koho zamiłuje, nech vezme; kdo si koho zamiłuje, može vzat, chyma* by mu miłý Pámbů nechtěł dat. Moje miłé premiľené čerešně, šecky sa ně vysypały po cestě, kdo ty moje čerešéňky pozbírá, keď já nemám na Súchově frajíra?

Bartoš 1901 / 0709 | Mosím na špacír híti (21%)
Mosím na špacír híti, dež mně měsíček svítí; přes hájíček stezka pěkná, má Nánynka na mně čeká, chce se mnó dnes mloviti. Chce se mnó dnes mloviti, chce se mnó dobře býti, chodijó tam kamarádi, voni vo mně povídají, chce mně to povědíti. Stópl sem pod stromek dál, chcel sem to veskómat sám; spatřil sem tam znémiléší, vona se prochází s jinším, to lásko sem veskómal. Veskómal sem ju levce, pronikla mně mé srdce, a debe tam verbuvale, pod husare, pod dragóne, šil bech k nim a dal bech se. Můj koníček, můj vrané, je pěkně vobsedlané, jak von se pode mnó točí mé Nánynce lejó z vočí ach slze bez přestání.

Erben 2/153 | Roste stromek dubový (21%)
Roste stromek dubový, ach dubový! na vršíčku tenoučký: počkej na mě, má zlatá panenko! já jsem ještě mlaďoučký. „Já bych na tě čekala, ach čekala! však ty si mne nevemeš: ty si vsedneš na koně vraného a na vojnu odjedeš!“

Bartoš 1901 / 0777 | Co sa tebe moja miłá stanúło (21%)
Co sa tebe, moja miłá stanúło ? Ja kedz tebe tvoje ľíčko zbľednúło! Včéra’s boła jako růža červená, a dneskaj si jako tráva, zeľená. Podzívaj sa na ten stromek zeĺený, kedy kvitně, každý s něho ułomí! A ty, moja najmiľéjší taká si, pokeľ si ty nepotracíš svéj krásy. Kedz ju ztracíš, cełá bľedá zostaněš, dzě že sa ty, moja miłá podzěješ? A já skočím do téj bystréj vodzičky, dzě sa perú drobné ryby, kačičky. Na čo bys to, moja miłá, dzěłała, na čo bys ty do téj vody skákała? Na čo bys ty do téj vody skákała? Cěžko teba tvá mamička chovała.

Erben 5/323 | Ta Strahovská brána (15%)
Ta Strahovská brána 1) pěkně malována, stojí pod ní má panenka celá uplakána. Co pláčeš, naříkáš, když mě tu ještě máš? potom můžeš pro mě plakat, až mne neuhlídáš. Místo domu mého mám koně vraného, šavličku a karabinu, a sedlo na něho. Místo krásných panen pár pistolí na něm: Adie, má nejmilejší, buď tu s pánem Bohem! Na koníčka skočím, šátečkem zatočím: Adie, má nejmilejší! já se ti poroučím. Na koníčku sedím, smutně sobě hledím: neplač pro mě, má panenko! že tě neuvidím. Nedívej se za mnou oči ti vypadnou: škoda těch tvejch modrejch očí,2) komu se dostanou! 1) Ta Moravská brána. 2) tehdáž jsi se mohla dívat, když’s byla mou pannou!

Sušil 1267 | Hezký Janek z lesa jede (13%)
[: Hezký Janek z lesa jede, :] malované dřevo veze. Veze on ho po rynečku, uhled paňu v okenečku. Daj mně, Bože, daj mně ten dar, abych s tú paňú večeřal. Jak to paní uslyšela, na kuchařa zavolala. Ty kuchaři černofúsý, rubaj maso, drobné kusy. Rubaj maso a i kostě, budeme mět dneska hostě. Bude Janek večeřati, po večeři půjdem spati. Hezký Janek tak dlúho spal, štyry koně vrané prospal. Štyry koně pěkné vrané, k tomu sedlo malované.

Sušil 0598 | Dybych já věděla (11%)
Dybych já věděla, kde já budu bývat, já bych tam chodila lavice umývat. Lavice umývat, aby byly bílý, aby na ně sedlo moje potěšení. Dybych já věděla, kdo mě s milým lóčí, nasypala bych mu soli plné oči. Soli plné oči, mezi zuby písku, aby nerozváděl našu věrnó lásku.

Bartoš 1901 / 1369 | Šlo děvče cestó (11%)
Šlo děvče cestó od města k město, potkalo malíře, sedlo na cesto. Pane malíři, pěkně vás prosím, vymalujte mně co v srdci nosím. Má stará máti déte se taky mladýmo malíři vemalovati. Má dcero milá, já jož so stará, já bech se škaredě vemalovala.

Sušil 1792 | Běží zajíc po poli (11%)
Běží zajíc [: po poli, :] kamaráde můj, pusťme chrty po vůli, ať zajíce uloví, kamaráde můj. Běží srna po poli, kamaráde můj, pusťme chrty po vůli, ať nám srnu uloví, kamaráde můj. Běží sokol po poli, kamaráde můj, pusťme chrty po vůli, ať sokola uloví, kamaráde můj. Běží panna po poli, kamaráde můj. Pusťme my se po vůli, který pannu uloví, kamaráde můj. Všecko sme polovili, kamaráde můj, jak zajíce, tak srnu, jak sokola, tak pannu, kamaráde můj. Budeme se děliti, kamaráde můj, tobě zajíc a srna, a mně sokol a panna, kamaráde můj. Jestli se ti málo zdá, kamaráde můj, tobě všechna zvěřina, a mně švárná děvčina, kamaráde můj. Jestli se ti to zle zdá, kamaráde můj, tobě sedlo a mně kůň, a ty sobě pannu hoň, kamaráde můj.