Sušil 0842 | Slunéčko zachodi

40 words

Sušil 0842 | Slunéčko zachodi (100%)
Slunéčko zachodi za vršek jaborovy, moja mila plače, že ju hlava bolí. Něboli ju hlava, ale ju bola oči, že se něvyspala pro synečka v noci. Něboli ju hlava, ale ju bola zuby, že jeji syněček už za inu chodi.

Sušil 1097 | Nězachoď slunečko (52%)
Nězachoď, slunečko, nězachoď mi ešče, ešče je můj mily na dalekej cestě. Dyby ja věděla, na kerej jdě straně, poslala by ja mu štyry koně brane. Štyry koně brane, sedlo malovane: Vysedni, synečku, vysedni si na ně. Slunečko zachodi za les javorovy a rosička pada na stromek višňovy. Padaj, ty rosičko, na můj rozmarijan, jak mi on urostě, milemu ho podam.

Erben 2/315 | U té naší studnice (34%)
U té naší studnice roste bílá bukvice: ta bukvice bílá byla moje milá. – Co, má milá, co ti je, mé srdéčko rozmilé? snad ti máti lála, či se‘s nevyspala. „Ach, mně máti nelála, i já jsem se vyspala: ale želím svého vínku zeleného. Všecky panny s trávy jdou,[27] pěkně jedna za druhou: a já ubožátko kolíbám děťátko! Zakolíbej, Jeníčku, zakolíbej chvílčičku, zakolíbej chvilku, až vyperu plínku!“ Já kolíbat neumím, za kolíbku se stydím: kolíbej si sama, s kým jsi radu brala. „Brala jsem ji v štěpnici, brala s dvěma mládenci: ti mně radu dali, když mne milovali.“

Bartoš 1901 / 0435 | Spala bych já spala (34%)
Spala bych já spala, aj nevyspala sem se, měla sem synečka [: v tenké košulence.:] V tenké košulence, aj v červené kordulce, měla bych děkovat [: té jeho maměnce.:]

Bartoš 1901 / 0731 | V čirém poľi stójí hruška (7%)
V čirém poľi stójí hruška, maľovaná až do vŕška; do ju maľovał? Má myłá, ked na travenku chodyła. U potoka stójí druhá můj myłý ne vypovýdá; nechod, synečku, za inú, ľebo pro teba zahynu. U studénky šaty prała a tak smutne naríkała: Ach Bože, Bože, Bože můj, de sa ne podeł gaľán můj!

Bartoš 1901 / 0207b | Sem já podľe vody podľe hory (7%)
Sem já podľe vody, podľe hory, kúdeľářův syn, dyž mně zverbovaľi pod husary, na vojnu mosím. Šafářova Nanynka, to je hezká děvčinka, tá má nožky jak srnka, očka čérné jak trnka. Čeło sa jí bľiščí, jak by měło byti skľeněné, tváře jako růže, bíłá kůže, pysky červené, nos nedłúhý, nekrátký, zuby pěkně na řádky, jak sa na mně zasméje, všecko ve mně okřéje.

Sušil 1951 | Ně tak jsi mi piskal (7%)
Ně tak jsi mi piskal, dys mi ručku sciskal, a pravils mi: Švarnas je! A teraz mě pereš, me srdečko dereš a praviš mi: Špatnas je. Vybil jsi mně zuby z moji sličné huby a praviš mi: Staras jest. Vybod jsi mi oči na lůžečku v noci a praviš mi: Slepas jest.

Erben 2/801 | Nevdávej se má panenko (7%)
Nevdávej se, má panenko, až ti bnde sto let: až ti zuby vypadají, nebudou tě bolet. Sila vičku na vršíčku, on jí vzešel oves: jen ty mi ho, můj holečku, do stodoly dovez.

Sušil 2250 | Stojí hora velmi vysoká (6%)
Stojí hora velmi vysoká, zuver vojna, zama zima, velmi vysoká. Na tej hoře jaborový stůl, zuver atd. javorový stůl. Na tem stole miska ořišků. Jez, můj milý, nevylam zubů. Esli si ty zuby vylámeš, veti, vati, trume, trati, ty můj nebudeš, Na tom stolku míska smetánky, jez, můj milej, nepokap1) brádky. Esli ty si bradky pokapeš, veti, vati, trume, trati, ty můj nebudeš.

Bartoš 1901 / 0927 | Na čérnéj hoře syneček oře (6%)
Na čérnéj hoře syneček oře, vyoráł on zeľinečku, daj ně ju, Bože! Zeľinko drobná, nechcu ťa poznat, moseła bych svoje ľíčka pérečkem mazat. Ja ne pérečkem, aľe ľeľijú, potrestáł ňa miłý Pán Bůh, ženú ľenivú. Ne tak ľenivú, jako nemiłú: Vezni ně ju, miłý Bože, a daj ně inú.

Sušil 0598 | Dybych já věděla (6%)
Dybych já věděla, kde já budu bývat, já bych tam chodila lavice umývat. Lavice umývat, aby byly bílý, aby na ně sedlo moje potěšení. Dybych já věděla, kdo mě s milým lóčí, nasypala bych mu soli plné oči. Soli plné oči, mezi zuby písku, aby nerozváděl našu věrnó lásku.