Bartók III 1252 | Na zelenej lúčki milá stála

5 words

Sušil 2249 | Stojí hruštička v jaboru (100%)
Stojí hruštička v jaboru,1) [: širší nahoru než dolu. :] Jsou na ní hrušky zeleny, od slunečka jsou červeny. Kdo ty hruštičky očeše, ten svej milence dar pošle. Syneček ráno brzy stal, všecky hruštičky očesal a svej milence dar poslal. Přijmi, má milá, tento dar, jako bych tobě na sta dal. Já ten dar nesmím přijmouti, nemám si ho kam schovati. Tu máš truhličku zelenou, schovej hruštičku červenou.

Bartók III 1252 | Na zelenej lúčki milá stála (100%)
Na zelenej lúčki milá stála

Sušil 0286 | Pase pastýř ovce (100%)
[: Pase pastýř ovce :] [: na zelenej lúce. :] Pan stoji na moscě, přeličuje ovce. Jedneho chybělo, baranka lyseho. Kaj je baran lysy, co chodzil do Nysy? Vlci mi ho vzali, do lesa zahnali. Čemu si psa něčval lebo sam něběhal? Psi něchcěli ščekać, ja sem němuh běhać. Z uterka na středu ovčiřička vedu kaci po ulici prosto k šibenici. Jak mila vidzěla, hněd k němu běžala. Tu maš, mila, šatku, na věčnu pamatku. Tu maš, mila, druhu, na věčnu posluhu.

Sušil 0346 | Šlo děvče na travu (100%)
[: Šlo děvče na travu :] [: na lučku zelenu. :] Němohlo ji nažať pro rosu studenu. Po lučce chodilo, žalostně plakalo. Nadešlo tam šipek, na tym šipku kvitek. Kvitku, mily kvitku, ja tebe utrhnu. Nětrhaj mne v zimě, moja krasa zhyně. Nětrhaj mne v letě, dy slunečko peče. 1) Utrhni mne z jara, moja krasa stala.

Sušil 0059 | Náš stařiček sobě vzdychá (100%)
[: Náš stařiček sobě vzdychá, :] hříšná duše se v něm leká. Nelekaj se, duše milá, juž si se tu dost nabyla. Duše z těla vyletěla, na zelenú lúku sedla.1) A tam sobě naříkala, až se lúka rozléhala.2) Přiletěl k ní anděl Boží: Co naříkáš, hříšná duše? Kterak nemám naříkati, dyž se nemám kam poděti. Chyť se, duše, mého křídla, poletíme v rájské sídla.3) A jak k rájským dvéřím přišli, na ty dvéře zabúřili.4) Svatý Petře, vemte klíče, pohledněte, kdo to tluče. Tluče to tam anděl Boží, za ním hříšná duše stojí. Mého anděla sem pusťte, hříšné duši pryč ukažte. Ukažte jí cestu šírú, kady hříšní do pekla jdú. Šla dušička plakající a svých hříchů litující. Potkala ju matka Boží: Co naříkáš, hříšná duše? A jak nemám naříkati, dy se nevím kam poděti! Vrať se, duše, vrať se se mnú, přimluvím se k mému synu.5) Jak k nebeským vratům přišly, na ty vrata zabúřily. Svatý Petře, vemte klíče, pohlednite, kdo to tluče. Tluče to, pane, matka tvá, za ňú stojí duše hříšná. Mú matičku mně sem pusťte, duši hříšné odtad kažte. Kažte jí cestu širokú, kady hříšní do pekla jdú. Ne tak, ne tak, synu milý, odpusť hříšné duši viny. Já jí viny neodpustím, za hříchy ju trestat musím, nedávala ona chudým. Do kostela nechodila, na ofěry nedávala. Pátečky se nepostila a svátečky nesvětila. Podej, duše, svého prsta, povedu tě do očistca. Duše prsta podávala, po pás v smole zostávala. Podej, duše, pravé ruky, povedu tě skrze muky. Skrze muky do propasti, potom do nebeské slasti.6) Duse ruky podávala, celá ve smole zůstala. Podej, duše, pravé ruky, vyvedu tě z těžké muky. Duše ruky podávala, k živému Bohu volala. Chyť se, duše, mého prstu, přivedu tě k Pánu Kristu.7) Jak k nebeským vratům přišly, na ty vrata zabúřily. Svatý Petře, vemte klíče, pohledněte, kdo to tluče. Tluče to, pane, matka tvá, a za ňú zas hříšnice ta. Mú matičku mně sem pusťte, hříšné duši odtad kažte. Kažte jí cestu širokú, kady hříšní do pekla jdú. Ne tak, ne tak, synu milý, odpusť hříšné duši viny. Já jí viny neodpustím, za hříchy ju trestat musím. Už ona dost podstúpila, v očistcových mukách byla. Poď, dušičko vyvolená, drahú krví vykupená. Poď, dušičko, večeřati, budeš s námi přebývati. Pane Bože, budiž chvála, do nebe sem se dostala.

Sušil 0361 | Vandrovala Kačenka (100%)
Vandrovala Kačenka, ta rychtařova dcerka, hejnam hej, ta rychtařova dcerka. Vandrovala dolinú, až na lúčku zelenú, hejnam hej, až na lúčku zelenú. Nadešla tam Janíčka a on pásl koníčka. Sedni, milá, v té trávě, jískaj mi v mojí hlavě. Při kopečku seděla, jískati mu musela. Co do hlavy pohlídla, zaplakati 1) musela. Proč Kačenka truchlivá, když do hlavy pohlídá? Zle, Janíčku, zle s námi, černá mrakva 2) nad námi. Nade mnú jest černá mhla a nad tebú červená, hejnam hej, že nebudu tvá žena. 3) Janíček se rozhněval, hned Kačence hlavu sťal. 4) Položil ju na Dunaj, a na Dunaj hluboký. Jeli tamto pánové od bystrého Dunaje. Co, Janíčku, co tam máš, co kamenem pokládáš? Hned Janíčka chytili, k šibenici ho vedli. Šibeničko šibená, pro koho si stavena? Čili pro mne samého, či pro koho jiného. Byl bych tebe ozlatil od vrchu až do dna, že nebyla hodna.

Černík 1908 / 065 | Na téj lúce (96%)
[: Na téj lúce, na zelenéj, :] [: u studánky, u studenéj, :] [: je tam koník sivovraný, :] [: pri něm Janko dorúbaný. :] [: Pri něm stójí jeho mamka, :] [: narieká na svého Janka. :] [: Nenariekaj, mamko, pri mně, :] [: rozpukne sa srdco ve mně. :] [: Rozpukne sa na dva kusy, :] [: hněc sa vojna začac mosí. :] [: Na téj vojně je tam hojně, :] [: je tam někaždému dobre. :] [: Lecí gula za gulámi, :] [: krv sa leje kolajámi. :]

Sušil 0268 | Na tej lúce na zelenej (96%)
[: Na tej lúce, na zelenej, :] [: při voděnce, při studenej, :] stojí tam koníček vraný, na něm Janko porúbaný. Přišla k němu jeho máti, počala ho litovati. 1) Di, matičko, di ode mně, rozpučí sa srdce ve mně. Rozpučí sa na dva kusy, že ta vojna býti musí. Že ta vojna býti musí, že sa Janko sekat musí. Jide šavla za šavlama, krév sa leje kolajama. 2) Jedú voze s vojákama, krév sa leje kolajama.

Galko 3/007 | Už sa ten moj milý odebiera (92%)
Už sa ten moj milý odebiera, na okénko klope, na okénko klope, smutné volá: Otvor mi, Kačenko, potešenie, aspon na ostatné, aspon na ostatné rozlúčenie. Stala Kačka hore, otvorila: bodaj som ta, Janko, mé verné srdenko nepoznala. A ja som myslela sama sebe, že ja budem, Janko, sivá holubenko, žena tvoja. Na frašteckých lúčkach šibeničky, zalomila Kačka, Kačka, Katerinka svoje ručky. Čo sis’ ty, Kačenko, čos' myslela, ked si svoje ručky na tí šibeničky zalomila.

Galko 3/006 | Už sa ten Janíčko odebiera (92%)
Už sa ten Janičko odebiera, [: na okenko klope, smutné volá: :] Podajže mi, milá, podaj vody, [: pre teba ma mé srdenko bolí. :] Ja by somc’ dobrej vody podala, [: keby som sa tvého kona nebála. :] Neboj sa ty, milá, mého kona, [: však je pri mém bočku šabla nová. :] Všecko mi je má manka príčina, [: za mojím chrbátom ona stála. :] Ach, mamičko moja, nestojte mi, [: za mojím chrbátom neplačte mi. :] Jako by som smutná neplakala, [: ked som ta ja tažko vychovala. :] Na fraštackých lúčkach šibeničky, [: na tých šibeničkách makovičky. :] Kdo tí makovičky trhat bude, [: na tých šibeničkách viset bude. :]

Sušil 1526 | Křepelenka křepelala (88%)
[: Křepelenka křepelala, :] drobné děti zvolávala. Křepelátka, dobré děti, kam sa mám s váma poděti? Ludé lúky pokosili a mandely odvozili. Ešče jeden mandel stojí, a na ten sa sedlák strojí. Za Dunajem krásné pole, tam půjdeme, děti moje.