Bartók III 1399 | Pod obločkom pískajú Anku vonka volajú

6 words

Bartók III 1399 | Pod obločkom pískajú Anku vonka volajú (100%)
Pod obločkom pískajú, Anku vonka volajú

Galko 1/049a | Tečie voda z javora (99%)
Tečie voda z javora, z javora, mojej milej do dvora, do dvora; tečie voda, aj potok, aj potok mojej milej pod oblok, pod oblok. Pod oblôčkom pískajú, pískajú, von ťa, milá, volajú, volajú: Poďže, milá, poďže von, poďže von, máš milého pred domom, pred domom. Čo ma po tom vo dvore, vo dvore, mám druhého v komore, v komore; aj ten leží v nemoci, v nemoci, veď mi zomrie tej noci, tej noci.

Galko 1/495 | Bolo jedno dieuča (19%)
Bolo jedno dieuča o deviatom lete, chcelo ono vedieť o širokom svete: Nože, mamko, nože už, či ma skoro dáš za muž? Jaj, diučička moja, nevydaj sa ešte, všecko ludia vravia, že si mladá ešte; že takovie panny mrú, čo sa mladie za muž drú. Jaj, mamička moja, pod oblôčkom spávam, pod oblôčkom spávam, veľa sa lakávam; chlapci na mňa čiahajú (volajú), pokoja mi nedajú. Jaj, dieučička moja, my to (tomu) spomôžeme, vystelieme ložu naprostred podnožu, čo budeš v nej spávávať, nebudeš sa lakávať. Jaj, mamička moja, nič to neosoží, musí byť pahoľa do mej bielej loži, čo budem s ním spávávať, nebudem sa lakávať.

Galko 1/309 | Prší dážď, bude veľká leja (18%)
Prší dážď, prší dážď, bude veľká leja; pozri si, šuhajko, do mamilej dvora. Pršalo, pršalo tej noci dva razy, keď ma odprevádzal šuhajko na lazy. Pršalo, pršalo, ale nenamoklo; prišiel ku mne šuhaj, ale len pod okno. Zima mi je, zima, prikryže ma, milá; ak ma neprikryješ, prikryje ma iná. Zima mi je, zima pod oblôčkom státi, zabol som si doma halienočku vzati. Zabol si si, zabol, alebo hej nemáš, kedykoľvek chodíš, vždycky tak povedáš. Keď si si ty zabol halienočku vzati, a ja som zabola dvere otvárati.

Galko 1/235 | Duša moja, moja mysel (18%)
Duša moja, moja myseľ, čože si ty ko mne prišiel? Prišiel som sa vyzvedati, či sa budeš vydávati? Budem, budem, aj sa musím, lebo ja tvoj prsteň nosím, prsteň zlatý s bielym očkom, čo si mi dal pod oblôčkom.

Galko 1/089 | Jako si, môj milý, cez tie hory prešol (18%)
Jako si, môj milý, cez tie hory přesol, [: asnaď ťa jarábok :] [: na krídlach preniesol? :] Ani ma jarábok na krídlach neniesol, [: len som ťa, má milá, :] [: navštíviti prišol. :] Snilo sa mi, snilo, že pole horelo, [: a to sa milému :] [: líčko červenelo. :] Snilo sa mi, snilo, že sa v poli blýska, [: a to sa mej milej :] [: zablyšťali očká. :] Snilo sa mi, snilo, dážď že v noci padal, [: a to si ty, milý, :] [: pod oblôčkom plakal. :]

Bartók III 1378c | Pod obločkom fajaluočka trasie sa (18%)
Pod obločkom fajaluočka trasie sa

Bartók III 1344 | Pod naším obločkom kapuscičku sadzia (18%)
Pod naším obločkom kapuscičku sadzia

Galko 1/405b | Už kohúty spievajú (18%)
Už kohúty spievajú, pusť ma, milá, pusť ma dnu. Či obločkom, či dvermi, moja milá, otvor mi.

Sušil 0300 | Při jednej dolině (1%)
Při jednej dolině větr profukuje, při druhej dolině snížek poletuje. Při třetí dolině vdova dům buduje, vdova dům buduje, kolem ho cifruje. Jedú Turci, jedú, před domem stanuli, před domem stanuli, na vdovu volali. Vdovo, milá vdovo, zanech budování, zanech budování a povandruj s námi. 1) Pane, milý pane, já bych vandrovala, kam bych děla dítky, ubohé sirotky? Jedno daj do škole, budeš mět školáka, druhé daj do dvora, budeš mět dvořáka. 2) A tú třetí Anku, tu si daj do zámku, tu si daj do zámku, budeš mět hajtmanku. A to štvrté, malé, to s sebú vezmeme, to s sebú vezmeme, až povandrujeme. Děti, moje děti, ostávajte s Bohem, ostávajte s Bohem, už já povandrujem. Mamičko má milá, daj nám groš lebo dva, daj nám groš lebo dva, kúpíme si chleba. Děti, milé děti, pod ploty sedajte, pod ploty sedajte, chleba si pytajte. Dyž k horám dojeli, syn sa jí rozplakal, syn sa jí rozplakal, pán sa jí rozhněval. 3) Vdovo, milá vdovo, s dětma sem ťa nebral, než sem ťa bral samu za svú věrnú ženu. 4) Vdova nemeškala, březu ohýbala, vintušku vázala, syna do ní kladla. 5) Synu, milý synu, dyž bude pršati, to ťa bude, synu, máti napájati. Dyž bude, můj synu, snížek poletovat, to ťa bude, synu, máti nakrmovat. Dyž bude, můj synu, listeček padati, to ťa bude, synu, máti odívati. Dyž bude, můj synu, vycházet hvězdička, ty budeš mysleti, že ide mamička. Dyž bude, můj synu, vycházet měsíček, ty budeš mysleti, že ide tatíček. Dyž bude, můj synu, větříček fúkati, to ťa bude, synu, máti kolébati. A dyž už zajeli za ty třetí hory, Turek sa ohledl, na vdovu pohledl: Vdovo, milá vdovo, cos to udělala? Dy’s svoje sirotky v světě zanechala. A dyž už zajeli za hory daleko, teprv milú vdovu bolelo srdéčko. Bolelo, bolelo nad dětma jejíma, srdečko v ní puklo nad dětma drobnýma.

Galko 1/397 | Ej, hora, hora, zelená hora (1%)
Ej, hora, hora, zelená hora, tam z tej horenkv kdosi ma volá. Ej, volá, volá Anička moja: pod k nám, šuhajko, sama som doma. Ej, doma, doma u mej mamičky, pod k nám, šuhajko, napást koníčky. Nemôžem, milá, dneská k vám prínsti, mosím si doma kone napásti. Koníčky napást, trávičky nažat; neni vec možná všecko vykonat.