Bartók III 1187a | Spoza nášho hája dievča sa mi

7 words

Bartók III 1187a | Spoza nášho hája dievča sa mi (100%)
Spoza nášho hája, dievča sa mi klania

Galko 1/263 | Z tamtej strany hája (80%)
Z tamtej strany hája šuhaj sa mi klania, ešte nebol u nás, už ho ludia hania. Nehaňte, nehaňte, zobrať sa nám dajte; radi sa vidíme, zobrať sa musíme. Neráňaj, neráňaj, zelenie padajú; takô si dievča ber, akô ti dávajú, A ja som neráňal, sami mi padali, takô som dievča vzal, akô mi dávali.

Galko 1/015 | Pošiel milý, pošiel prečká (20%)
Pošiel milý, pošiel prečka, vzal mi kľúčik od srdiečka; od srdiečka, od mojeho, ej, ktoré nebude nikdy jeho. Nebolo mu na tom dosti, vzal mi kľúčik od ľúbosti. Vráť sa, milý, spoza vody, ej, vráť mi kľúčik môj od slobody. Povedz, milý, čo sis’ myslel, keď si na ten vrštek vyšiel? Myslel som si myseľ moju, ej, že ty nebudeš nikdy mojú.

Galko 1/034 | Vychodí slniečko spoza lesy (20%)
Vychodí slniečko spoza lesy, už mňa v tom Liptove nič neteší; tešilo mne, ale už nie, azda ma poteší nekde inde. Včera mi má milá odkázala, žeby mi polovic srdca dala; pýtal som ho, nemala nôž, chcel som jej požičať, nechcela už. Čo si mám pre lásku srdce trápiť, volím ja svej milej prsteň vrátiť; vrátim jej ho, ja jej ho dám, keď jeden utratím, desať jich mám.

Galko 1/116a | Načo som na svete narodzená (20%)
Načo som na svete narodzená, keď nemám žiadneho potešenia; ani potešenia, ani úfať, jaj bože, prebože, musím zúfať! Zelený rozmarín ako tráva, už ma môj milený zanaháva; keď ma on zanahá, a ja nedbám, v srdci ho nenosím, vrecka nemám. Zase je zelenší ako tráva, zas ma po druhýkráť zanaháva; urob si, milý môj, ako sám chceš, odo mňa vernejšiu nedostaneš. Na váži hodinky smutne bijú, už ma s mojím milým rozlučujú; rozjúčte, rozlúčte s pánembohem, budem si hľadati sebe roveň! Červená ružička s bielym kvitne, už mňa v Tisovníku žiaden nechce; jaj bože, prebože, čo mám robiť, keď ma už prestali chlapci ľúbiť. Vychodí slniečko spoza lesy, už mňa v Tisovníku nič neteší; veru ma tešilo, veď ma už nie, azdaj ma poteší dakde inde. Kúpže mi, môj milý, čo ťa prosím, červené čižmičky rada nosím; červené, červené ako iskra, kúpže mi, môj milý, ešte dneska. Povedz mi, môj milý, čo ťa boli, založ si líštočok javorový; založže si, založ, kde ťa bolí, nejdiže do mesta k doktorovi. Povedz mi, môj’ milá, kde ty bývaš? V prostriedku dedine, však ma vídaš. Povedz mi, môj’ milá, kto k vám chodí? Žiaden, duša moja, lenže prídi!

Galko 1/116b | Vychodí slniečko spoza lesy (20%)
Vychodí slniečko spoza lesy, už mňa v Tisovníku nič neteší; veru ma tešilo, veď ma už nie, azdaj ma poteší dakde inde.

Galko 1/003 | Zapadá slniečko za ďaleké hory (20%)
Zapadá slniečko za ďaleké hory, [: a moje srdiečko za dievčatkom horí. :] Mesiačik na nebi spoza vrchov vstáva, [: a moje za milou srdce povzdycháva. :] Na oblohe drobné hviezdičky blyskocú, [: a mne v srdci lásky plamene blkocú. :] Hviezdičky, hviezdičky, vy nočnie sestričky, [: lejte svetlo v chyžku mojej holubičky. :] Pod vašu ju dávam ochranu a pomoc; [: prajteže jej, prajte odo mňa dobru noc. :]

Bartók III 1081c | Spoza hori jasnuo slnko svieti (20%)
Spoza hori jasnuo slnko svieti

Smutný 09/041 | Ej spoza humna zpoza pěn ej (20%)
Ej, spoza humna, zpoza pěn, ej háje přejdem

Galko 1/173 | Kukučka v zelenom hájku kukala (1%)
Kukučka v zelenom hájku kukala, pod lipkou Anička smutná plakala; čierne svoje očičká, pekné červené líčka ručníkom bieleným smutná máčala. Pod háj kom zeleným spieval sláviček, chodníčkom k Aničke kráčal Janíček; Čo ti, dievča, čo ti je, čo ťa trápi, sužuje, čo kropíš slzami ten svoj ručníček? Čo mi je, to mi je, dobre ty vieš sám, ty zradný, neverný, že nechodíš k nám; srdce moje ranené, očičky zarosené, pre teba, neverný šuhajko môj, mám. A ani by som tak nenariekala, keby ťa na mojich očkách nemala; lež vidím jak miluješ, lásku druhej sľubuješ, a ja som pre teba sama zostala! No počkaj, šuhajko, však sa budeš mať, musí ťa pánboh sám za to pokárať; on zná sľuby, záväzky, prísahu našej lásky, pred ním sa na teba budem žalovať.

Erben 7/015 | V Černovicích v hustém lese (1%)
V Černovicích v hustém lese hezké děvče trávu seče. Když travičky nasekala, za sebe se podívala. Spatřila tu mládenečka, zeleného myslivečka. „Co to, děvče, co to děláš, že v mém lese trávu sekáš? za to zde svůj život necháš!“ „Když mám tu svůj život nechat, potřikráte chci zavolat.“ „Zavolej si třeba pětkrát, neslyší tě než lesní pták.“ Když podruhé zavolala, bratr mladší ji uslyšel, bratru staršímu pověděl. „Milý bratře! zle je s námi, naše sestra volá v háji. Honem koně osedlejme a do háje pospíchejme.“ A když do háje přijeli, vrané koně zastavili, myslivečka tu spatřili. „Co jsi zabil, myslivečku, že máš zbarvenou flintičku?“ „Já jsem zabil holubičku na tom našem jetelíčku.“ „To nebyla holubička, to byla naše sestřička! – Všecky panny věnce vijou, jen mé sestře rubáš šijou. Všecky panny v stříbře, v zlatě, jen má sestra hnije v blátě!“