Bartók III 1439c | Staň milá hore frištuki variť

5 words

Bartók III 1439c | Staň milá hore frištuki variť (100%)
Staň, milá, hore frištuki variť

Sušil 0444 | A když rano raňusěnko (90%)
A když rano, raňusěnko drobny dešč pada, susědova kravarečka kravy vyhaňa. Vyhnala jich v šire pole a tam plela len; přijel tu k ni šohajiček na koňu branem.1) Pomož Pan Bůh, ma děvečko, jak ty pleješ len. Dajž to Pan Bůh, můj synečku, nějeď mi přezeň. Něpojedu, ma děvečko, slub mi moju byť. »Co bym ja ti slubovala? Něumim robiť. Něumim ja kaše vařiť, ani chleba pecť.« Něstaraj se, moja mila, naučím tě přec. Kyj dubovy, kyj dubovy nauči vařiť, a hrabovy, ten nauči těbe chleba pecť. Než bys ty mně, můj synečku, měl kyje chystať, volim radše, můj synečku, těbe zanechať. Už sem ja je opuščeny jak ten polni ptak, kery lice ve dně v noci po horach, dolach.

Sušil 1547 | Ztratila se kravařenka v lese (90%)
[: Ztratila se kravařenka v lese, :] [: a hdo ji tam :] večeřu přiněse? Něse ji ju prošvarny Janiček, pozobchodil kaj jaky chodniček. Už sem zešel všecky hory a les, ešče sem tam kravarky něnalez. Nalez sem ju v lese u studenky, ona prala tenke košulenky. Komu ty to, ma děvečko, pereš? A to tobě, můj synečku, že mne sobě vezmeš.1) Budu ti ja dobře hospodařiť, od půlnoci až do rana snidaničko vařiť. Dyby si mi tak dluho vařila, často by si po huběnce brala. Ně tak, ně tak, můj mily synečku, něnašels mne v lese při chodničku. Našel si mne u maměnky v domku,2) v tym zelenym, v tym zelenym vinku.3)

Sušil 2103 | Oženil se stary sivy (90%)
Oženil se stary sivy, [: štyry tydně přede žnivy. :] A vzal sobě ženku mladu, kyval na ňu sivu bradu. Něstaraj se, ženko mila, choť je moja brada siva. A my sobě poradimy, sivu bradu opařimy. Jak se budě voda vařiť, buděm sivu bradu pařiť. Hodimy ju do jezera, něch tam mokně do večera.

Erben 3/181 | Mňžeš mně ženuško (90%)
Mňžeš mně, ženuško, poděkovat, že jsem tě naučil déti chovat, děti chovat, kaši vařit: ještě tě naučím hospodařit.

Sušil 0445 | A když rano raňusěnko (90%)
A když rano, raňusěnko drobny dešč pada, susědova kravarečka kravy vyhaňa.

Galko 1/144 | Po valaský od zeme (90%)
Po valasky od zeme, kto mi ovce (kozy) zaženie? A ja bych ti bol zahnal, ale som sa vlka bál. (Hojže, hojže, bača môj, tebe kožka a mne loj; tebe kožka na dudy, a mne lojík pod zuby. Hoj cic, koza, kozina, daj nám syra gazdiná; ak nám syra nedodáš, slabých chlapov vychováš. Výboh, Výboh, kde si bol, kde si taký umokol? Bol som tam za horami, pásol som tam barany. Štyri kozy, piaty cap, kto vyskočí, bude chlap; i ja by bol vyskočil, ale som sa potočil. Poza bučky, poza peň, poďže, bratu, poďže sem; poza bučky a klady, tancuj šuhaj zamlady. Poza búčky, poza peň, vyberiem si, ktorú chcem; vyberiem si devečku, ako bielu ovečku. Vyberiem si za žienku bystrú, švárnu Slovenku; vyberiem si Ančicu, čo vie variť žinčicu.)

Erben 2/276 | Oči černé oči (90%)
Oči, černé oči, jak černá trnečka: dala bych vás vařit na noc do hrnečka. Na noc do hrnečka, do vlažnej vodičky: aby nešidily chudobnej dívčičky! Chudobná děvečka nic jiného nemá, nežli tu poctivost, kterou si zachová!

Sušil 1974 | A už sem se naučila (90%)
A už sem se naučila, jak mám mužovi vařit, polivečku s otrubama, plevama ju zasmažit.1) A už sem se naučila, jak mám mužovi hovět, křemelíček na randlíček: Tu máš, mužičku, oběd. A už sem se naučila, jak mám já muža trestat, tři dni provaz namočené, štvrté deň ho s ňém mrskat.

Sušil 1318 | Už sem se já naučila (90%)
Už sem se já naučila, jak mužovi vařit, polívečku votrubovó, plevama ju zasmažit. Už sem se já naučila, jak mám muža trestat, tři dni na ňé provaz močit, a štvrté deň jé mrskat.

Sušil 0353 | U Krakova na dolině (10%)
U Krakova na dolině pase dívče vrané koně. Přišel k ní šohaj z Krakova, zajal jí koně do dvora. 1) Dávala mu tři dukáty, 2) dva stříbrné, jeden zlatý: 3) Nechaj, švarné děvče, sobě, zítra večír přijdu k tobě. Chceš-li ty k nám chodívati, mosíš dobrý pozor dati; 4) naša mama zticha 5) spává, ona dobrý pozor dává. 6) Stávaj, starý, stávaj hore, kdosi u naší dcery je. Než starý z postele skočil, šohaj oknem ven vyskočil. Ven vyskočil a zavískal a děvečce ruku stískal; ostávaj tu s Bohem, milá, já mládenec, a ty jiná. Jak pak bych já jiná byla, sak sem s tebú málo byla. Dyby bylo půl hodiny, nejmenuj se mezi panny. Dybys měla na tisíce, nebudeš ty pannú více; a já jenom dva grýcary, přece budu šohaj švárný. Pusť pérečko 7) po tej vodě, půjde-li ti po svobodě; bude-li ti k vrchu plyvať, budeš v našem domku bývať. Dyž to pérko namáčala, do voděnky ho házala: Plyvaj, mé perečko, do dna, abych byla vínka hodna. 8)