Bartók III 1124 | Vinšla hviezda jasná převelice krásna

5 words

Bartók III 1124 | Vinšla hviezda jasná převelice krásna (100%)
Vinšla hviezda jasná převelice krásna

Bartók III 1119b | Slniečko sa horou jasná hviezda višla (94%)
Slniečko sa horou, jasná hviezda višla

Bartók III 1122 | Slňiečko za horu jasna hviezda višla (94%)
Slňiečko za horu, jasna hviezda višla

Bartók III 1348 | Vichocfi ponad kostol hviezda (88%)
Vichocfi, ponad kostol hviezda

Smutný 42/015 | Vychodí vychodí ponad kostol hviezda (88%)
Vychodí, vychodí ponad kostol hviezda

Galko 1/054 | Ej, aký je ten mesiac (88%)
[: Ej, aký je ten mesiac :] [: pekne ohradený; :] [: ej, aký je ten šuhaj :] [: pekne obriadený. :] [: Ej, letí hviezda, letí, :] [: do doliny padá; :] [: ej, kto si nič nestratil, :] [: nech aj nič nehľadá. :] [: Ej, darmo ty, šuhajko, :] [: darmo ty k nám chodíš, :] [: ej, škoda tých čižmičiek, :] [: čo v nich rosu brodíš. :] [: Ej, ako tá hviezdička :] [: po nebi cestuje, :] [: ej, tak moje srdiečko :] [: za tebou banuje. :] [: Ej, tečie voda, tečie :] [: z javora do hati; :] [: ej, už sa my, môj milý, :] [: musíme nechati. :]

Sušil 0164 | Vím já zahrádku místečko krásné (12%)
Vím já zahrádku, místečko krásné, svítí tam slunce převelmi jasné. Pravda a víra, láska, pokora, do té zahrádky dvéře odvírá. Ach, Bože, komu ráčíš to dáti, ve tvé zahrádce slávy dojíti. Zde člověk dychtí po světské slávě, a zítra již má hrob na hřbitově. Zde pyšní lidé ve zlatě chodí, zítra je červi a žaby snědí. Já nežádám víc světské rozkoše, žádám já vidět Pána Ježíše. V tom věčném ráji, kde starci hrají, andělé pěkné písně zpívají. Raduj se, duše, a buď veselá, tvého zde bydla je chvílka malá. Budeš-li stále zde bojovati, chce ti Bůh za to korunu dáti.

Erben 2/023 | Když jsem šel jednou (9%)
Když jsem šel jednou k panence mojí, svítil mi měsíc a jasné hvězdy. Když jsem tam přišel, ona nespala, venku pod stromem na mě čekala. „Nechoď, holečku, do mé komory, neb ti podkovky tuze cinkají. Ostanem raděj venku pod stromem a tu se spolu těšili budem.“

Sušil 0851 | Svítí měsíček jasně (9%)
Svítí měsíček jasně milé pod vokýnko, staň honem a votevři, má milá panenko. »Ráda bych votevřela, dybych jenom mohla, dyby mě má hlavěnka tuze nebolela.« A šak tebe nebolí tak, jako se děláš, ale že ty více mě v svém srdéčku nemáš. Včilka sem už vopuščené jako hruška v poli, hrušky chlapci votrhajó, hruška smutně stojí. Včilka sem už vopuščené jako holubička, kerá líta po poli a hledá samečka. Včilka sem už vopuščené jako jabor v lese, keré v zímě ani v lítě ovoce nenese.

Erben 3/047 | Pověz ty mně hvězdičko má (9%)
Pověz ty mně, hvězdičko má, 1) jsi-li jasná, nebo tmavá? Jsi-li tmavá, vyjasni se: má panenko, rozmysli se. „Já jsem se už rozmyslila, otce, matku opustila. Otce, matku i přátele, zvolila si jenom tebe. A ne na rok, na dvě léta: ale do skonání světa. Do skonání mého, tvého, nepohlednout na žádného. Nepohlednout, nezasmát se, jenom k tobě míti srdce!“ 1) Proč, kalino, v struze stojíš? snad se tuze sucha bojíš? Stoj, kalino! neboj ty se: má panenko, rozmysli se atd.

Sušil 0779 | Po zahradě za rána chodila (9%)
Po zahradě za rána chodila a na jasný nebe pohlédala: I mně slunko svítilo, co mně mé srdečko těšilo. Nechoď, synku, k našemu vokýnku, nerozšlapuj drobnýho kamýnku, nerozšlapuj kamení, šak je tvý chodění darebný. Svítilo nám přejasný slunýčko, už nebude, už je darmo všecko. Už nesmíš k nám chodívat, sloveček o lásce mluvívat.