Sušil 1746 | Můj tatíček nebožčíček já su jejich

17 words

Sušil 1746 | Můj tatíček nebožčíček já su jejich (100%)
Můj tatíček nebožčíček, já su jejich vlastní syn, měli oni měch ořechu, já sem jim jich vymlsil.

Sušil 2282 | A ty milé Pospíšku (55%)
A ty, milé Pospíšku, přindi ty k nám na přístku, skoro, skoro, ať je nám to na ty cívky sporo. Nekupuj mně ořechů, neměj ze mně posměchu! Hoje, hoje, hoj, přemilý potěšení moje. Nekupuj mně prstýnka, nésu malá pěstónka, hoje, hoje atd. Kup mně radši střevičky na mý bílý nožičky, hoje atd. Kup mně radši šáteček, v každém rožku kvíteček. Hoje atd.

Sušil 1021 | V Ratibořu novy kram (55%)
V Ratibořu novy kram, co ti, dzěvče, kupić mám? Někupuj mi ořechů, nědzělaj mi posměchu. Kup mi radši střevice, půjdzěm spolem k muzice. Kup mi radši pentličky, co si svažem ručičky.

Sušil 2251 | Před susedovym zeleny ořech (55%)
Před susedovym zeleny ořech,1) ej, před susedovym zeleny ořech, hej nam hej, zeleny ořech. Pod tym ořechem rajska2) muzika, ej, pod tym ořechem atd. Vytača se tam švarna Anička.3) Přiněs František flašečku vina: O, pi, Aničko, jen se něopi. Ona přiněsla v klině ořechů: Na, Francišku, hryz, zubkův něpolam. Abych se mohla ten rok vydači, tebe, Frančišku, tebe dostači, ej, tebe, Frančišku, tebe dostači. Hej nam hej, tebe dostači.

Bartoš 1901 / 0002d | Ach už sem zešéł cełú Moravu (23%)
Ach už sem zešéł cełú Moravu po Trenčín, po Trenčín, ešče sem neměl takéj gałánky [: jak mám včiľ,:] [; jak mám včiľ.:] Přeleťél ptaček přes javorníček škubáł tam mech, mech, mech, ach to ten ptáček, švarný zpěváček na peľech, na peľech. Zadała mamka svoju dcerušku do cizí krajiny, jak ju zadała, jí zakázala: ať k ní nechodí. Maměnka stará, dyž ráno stała ľeľuju zaľévať, kšo, kšo, kšo ptáčku, małý zpěváčku, złomíš mně ľeľuju. Dobře vám, mamko, dobře vám było ľeľuju zaľévať, aľe mně je zľe v cizí krajině ze złým mužem bývať.

Bartoš 1901 / 0738 | Zdónecké hodiny z temna bijó (22%)
Zdónecké hodiny z temna bijó, [: to že mne s mó miłó :] rozvádějó. A nech rozvádějó, nebojím se, [: příjde ta hodina, :] ožením se. Já se ti ožením, ty se nezvíš, [: ty mně méch ohlášek :] nezapovíš. Ožeň se, synečku, s Pánem Bohem, [: vem sobě děvečku :] k sobě roveň.

Erben 2/144 | Vyletěl ptáček (22%)
Vyletěl ptáček na jaloveček, škubal mech: že moje milá sladký ústa má jako med. Já jsem obešel čtyry krajiny, pátou ves: však jsem nenašel mé milé roven až podnes.

Sušil 2025 | Nechcejte ho děvčata (22%)
Nechcejte ho, děvčata, ja, dy on je nechuta. Dy on se nám staví jak prázný měch do kúta.

Erben 7/019 | Plouli rytíři po brodě (22%)
Plouli rytíři po brodě, připlouli k nové hospodě. „Šenkýřko, hezkou dceru máte! komu ji ke cti dochováte?“ „To není, rytíři, dcera má, jeť to dívecka služebná.“ Poslala Lenorku pro vodu, smýšlela o ni zlou radu. Lenorka pozorná byla, pod okýnkem je slyšela. „Jdi, Lenorko, jdi lůžko stlát, pan rytíř dřímá, půjde spat.“ Lenorka do pokoje vkročí, pan rytíř si ji zaskočí. „Nech ty mne, rytíři, s pokojem, ať odejdu s pánem Bohem! Ač jsem jen dívečka služebná, můj rod se tobě vyrovná.“ „Jak se mi tvůj rod vyrovná, když jsi dívečka služebná?“ „Když jsem já maličká byla, před domem jsem si hrávala. Po zlatém písku jsem běhala, červeným jablíčkem koulela. Jeli jsou tudy cikáni, na vůz pod plachtu mne vzali. Do cizí země zavezli, za míru ovsa prodali.“ „Pověz mi, Lenorko má milá, jaký to dvůr tvůj otec má?“ „Dům je z bílého mramoru, okna z červených kamenů.“ „Oj, ty’s Lenorka, sestra má, sestra má vlastni rozmilá! Sedům let jsem tebe hledal, všecky země jsem prohledal. Lehni si, sestřičko, na lože, já budu chodit po dvoře. A když už bylo na ráno, bylo jest na ni voláno: „Vstávej, Lenoro, nahoru! vem bílý čepec na hlavu.“ „Vstávej, má sestřičko, nahoru! pojeden k bílému dvoru. Panímámo! co mi dáte? mou nevěstu uhlídáte!“ „Ach, což mi po tvé nevěstě, když budu vždycky jí v cestě!“ „Panímámo! co mi dáte? mou sestřičku uhlídáte!“ „Stříbro, zlato bych ti dala, kdybych ji zas uhlídala!“ A když se spolu vítaly, obě radostí plakaly. Nedaleko Kolína stojí hospoda nová, stojí hospoda nová, z kamene vystavená. Jedou tam tři pánové, tři krásni rytířové: „Hej, šenkýřko, toč pivo! skoč, šenkýřko, dej víno!“ Kačenka víno nese, až se ji hlava třese, to od dobrých korálů, od stříbrných tolarů. „Je, šenkýřko, dcera tvá? čili tvoje přátelská?“ „Ani není dcera má, ani žádná přátelská. Od formanů koupená za čtyry mázy vína, za čtyry mázy vína, za jednu otep sena.“ „Co, šenkýřko, co ti dát, bych s ní moh té noci spát?“ „Pět dukátů nebo šest, dost bude za její čest! Jdi, Kačenko, lože stlát, pan rytíř už půjde spat!“ Jak Kačenka pokročí, rytíř za ni poskočí. „Ani se mne netýkej, mou osobo ve cti měj! jsemť já z rodu dobrého, z rodu tobě rovného!“ „Když jsi z rodu dobrého, oznam mi otce svého.“ „Můj otec pán rytířský někde v zemi Uherský.“ 1) „Prosím, dej mi znamení, jaké má on staveni?“ „Stavení je z mramoru, zlaté schody nahoru.“ „Ty‘s, Kačenko! sestra má, sestra moje rozmilá, co dítě ukradená, nyní zas nalezená! Sedům let jsem tě hledal, s koně na koně vsedal, s koně na koně vsedal, tři sta jsem jich potrhal! Pojď, šenkýřko, nahoru, zaplatím ti tvoji mzdu.“ Šla šenkýřka nahoru, rytíř uťal jí hlavu – zaplatil jí její mzdu. 1) V písni slovenské sní místo toto: – som a rodu velkého Dinděš krála mladého; v lužické pak stoji: Čeja da Maruška tola ty sy? „Z cuseje zemje Kajnfaljerec džóvka.“

Sušil 1687 | Přes Bukovinku přelecěl ptaček (22%)
Přes Bukovinku přelecěl ptaček, [: škubal mech. :] Daj mi, dzěvečko, sladkej huběnky jako med. U starej roby jsu zimné nohy jako led. A u dzěvuchy sladké huběnky jako med. Přelecěl ptáček přes Javorniček, škubal mech. Komu to, ptačku? Tobě, vojačku, na pelech.

Bartoš 1901 / 0205 | Přeľetěł vtáček přes Javorníček (22%)
Přeľetěł vtáček, přes Javorníček, škubał mech, mech, mech, škubał mech, dała mně miłá sładký huběnky jako med, med, med, jako med.