Sušil 1151 | Juž jsi Aničko juž jsi

{8'A 6'A 6''xC 8''E 8''xC } / {8''xF 8''E 8''D 8''xC } / {8'A 6'A 6''xC 8''E 8''xC } / {8''xF 8''E 8''D 8''xC } / {8''D 6''xC 6'A 8'xG 8'E } / {8'A 8''E 8''D 8''xC } / {8''D 6''xC 6'A 8'xG 8'E } / {8'E 8'A 8'B 8'A } /
Text: 
[: Juž jsi, Aničko, juž jsi naša, :] [: juž tě vedeme ze sobáša. :]
617. JIŽ NAŠE
Textové varianty / poznámky : 
Touto písní začíná oddíl b) Po oddavkách
11 words

Podobné písně

Sušil 1151 | Juž jsi Aničko juž jsi (100%)
[: Juž jsi, Aničko, juž jsi naša, :] [: juž tě vedeme ze sobáša. :]

Sušil 1152 | Už jsi ty Aničko (95%)
Už jsi ty, Aničko, už jsi ty roznaša, už sme ťa dovedli domů od sobáša. Ja, cože’s ty puakaua, dyž ťa sobášili? Bodaj’s ty mysleua běžat za inými. A já sem sa báua tej tvojej mateře, dyž ona má jazyk ze samej ocele. Neboj sa, Aničko, tej mojej matere, šak ona ten jazyk do roka zedere. »A dyž ho zedere, dá ho oceuovat a mně nebožátku bude ubližovat.« Neboj sa, Aničko, tej mojej matere, dyž ti neco poví, dáme ju za dveře. Já bych sa, Janíčku, Pána Boha báua, dyby tvá maměnka za dveřama stáua.

Černík 1908 / 311 | Staň Kačenko (93%)
Staň, Kačenko, hore, už sú bielé zore, zory zazorené, krávy nědojené. Staň, Ondrejko, hore, už sú bielé zore, už sú tvoje volky v rychtárovém dvore. Stroj, sa, Kačenko, na sobáš, otca, macer němáš, keď od sobáša prídzeš, otca, macer najdzeš. Stroj sa, Ondrejko, na sobáš, otca, macer němáš, keď od sobáša prídzeš, otca, macer najdzeš. Idzeme, idzeme, šetci sme v zelene, budzeme sa rovnac k širéj bukovine. Idzeme chodníkom aj s mladým ženichom, idzeme my cestú aj s mladú něvestú. Ty hrozenské zvony pekným hlasom zvoňja, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zroňja. Ty hrozenské zvony pekným hlasom zvoňja, už tebe, Ondrejko, tvú slobodu zroňja. Ten hrozenský páter peknú kázeň káže, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zvjáže. Ten hrozenský páter peknú kázeň káže, už tebe, Ondrejko, tvú slobodu zvjáže. Svatý Mikulášu, žehnaj cestu našu, žehnaj cestu našu, idzeme k sobášu. Už sme sobášili, dve ruce složili, dve ruce složili, prscen premenili. Ty hrozonské zvony hlasno odzvonily, už tebe, Kačenko, slobodu zronily. Ty hrozonské zvony hlasno odzvonily, už tebe Ondřejko, slobodu zronily. Ten hrozenský páter peknú kázeň kázal, už tebe, Kačenko, tvú slobodu zvjázal. Ten hrozenský páter peknú kázeň kázal, už tebe, Ondrejko. tvú slobodu zvjázal. Družba milý, družba, jaká tvoja služba? Taká tvoja služba, jak na vozi hužva. Široká, široká, poščaj mi nožíka. něch si já vykrojím z jabuka červíka, Pozri sa, Kačenko, na hrozenskú vežu, široko, dalako tvój veneček vezú. Vezú ci ho, vezú, štyrma páry koní už tvého venečka žjaden nědohoní, Prikrývajce stoly, idú hosci s hory, stoly javorové, ručníčky kmentové. Rádi-li vy, mamko, tu nevěstu máce? Ráda ju, ráda mám, len mi ju dovedzte. Rádi-li nás, mamko, rádi-li nás máce? Jak nás rádi máce, dvére otvárajce.

Černík 1908 / 195 | V širém poli hruščička (92%)
V širóm poli hruščička, [: pod ňú stojí Hanička, :] čakala na Janíčka. Keď ho ona dočkala, on jéj strelil do bočka, do bočenka levého, do srdénka verného. Ona na to nědbala, svoje rány vjazala svoje rány vjazala k sobášu sa chystala. Keď prišli od sobáša, [: kázala si lože stlac, :] že už ona pójdze spac. Ráno prošla muziga, by Haničku zbudzila: nětreba jéj budzeňá, šak je ona studzená. Široké sa staraly, čo jéj dajú do zemi, či šjateček červený, či veneček zelený. A Janíček povedal: [: nětreba jéj šjatečka,::] je poccivá dzievečka. *) *) Třeba jí "věnečka zeleného".

Bartók III 1518a | Ideme mi ze sobáša (91%)
Ideme mi ze sobáša

Bartók III 1518b | Ideme mi ze sobáša (91%)
Ideme mi ze sobáša

Černík 1908 / 226 | Jaká je to hora (91%)
Jaká je to hora, keď němá javora, jaké je to dzievča, keď němá frajéra? Já frajéra němám, ani ho mac něscem, dievenka chudobná, vydám sa, kedy scem. Vydám sa já, vydám dolu, do Donáša,*) Hrozenčania besní, něbudzem já vaša. Něbudzem já vaša, vašeho Tomáša, něbudzece placic od mého sobáša. *) Donáš, vesnice v Uhrách.

Erben 5/357 | Andulinko moje! (8%)
Andulinko moje! už mně vedou koně, pojedeme přes lesy: bejvala jsi moje, než mně dali koně, ale nejčko už nejsi. Co pak se mám soužit a po tobě toužit, vím, že tě nedostanu: kdyť já mám děvčátek jako koukolátek k Varvažovu tu stranu.

Sušil 0211 | (Nápěv předešlý (8%)
(Nápěv předešlý) Co sa stauo v nově ve Gbelech městečku? Zabiu Jura Karman svoju frajirečku. A jak on ju zabiu, na Boha zavouau: Frajirečko moja, co sem ti uděuau! Nenamúvau sem ťa uahodnými suovy, než sem ťa namuviu brúsenýma noži. Pícheu on ju, pícheu do pravého bočka, z tej rany vykvetua červená růžička. Pícheu on ju, pícheu pod její srdečko, z tej rany vyrůstuo zelené perečko. Pícheu on ju, pícheu pod její bíuú tvář, z tej rány vyrůsteu červený tulipán. Má mamičko miuá, dost je mauá chvíla, dosť je mauá chvíla, co sem s váma byua. Už Aničku nesú s pannami muádenci 1) a Juřenka vedú kati k šibenici. V tém holickém poli šibenice dvoje, pohledni, Juříčku, keré budú tvoje? Na keré mia dajú, na tech budu visat, bude mně z huavy mej tulipan prokvitat.

Sušil 0246 | Syneček do vojny jede (8%)
Syneček do vojny jede a své milé přikazuje: Za sedum let zas přijedu, zlatý prsten ti dovezu. Sedum let se nevdávala, pořád na něho čekala. Když už sedmý rok dochází, panna na trávu vychází. Potkal tě ju v poli jonák, toho regimentu voják. Taky-li se, má rozmilá, budeš vdávat jako jiná? A já se vdávat nebudu, na milého čekat budu. Tvůj milý se už oženil, já sem na jeho svadbě byl. Co mu zkážeš, Anduličko, červená, bílá růžičko? Zkazuju mu toli zdraví, co je v tomto háju trávy. Zkazuju mu toli ščestí, co je v tomto háju listí. Co mu zkážeš ješče více, krásná sivá holubice? Zkazuju toli hubiček, co je na nebi hvězdiček. A toli dobrých noclehů, co je na světě kostelů. Zkazuju mu toli dítek, co je v tom hájičku kvítek. Zatočil se a zasmál se, zlatý prsten zasvítil se. To je prsten z mého prstu, ten sem mu dala na cestu. Kostelíček v černém lese, poď, má milá, sezdáme se. Pojal on ju za ručičku a vedl ju ku kostelíčku. Od kostýlka před faráře, co ty ruce štolou váže. Dyž je začal svazovati, ona počala plakati. Co pak plačeš, moja milá, má Andulko roztomilá? A jak já nemám plakati, neví o tom otec, máti. Ani moje tovaryšky, co chtěly byt za družičky.

Sušil 1139 | Tulali se mladenci (7%)
[: Tulali se mladenci :] po tem luckem kamenci. Tulali se, tulali, ež se k Mlynkem dostali. Ona mete světničku, dcerka stavi stoličku. Poseďte si, mladenci, na červenej stolici. My tu seděť něbudem, vezma dcerku preč půjděm. Mlynkova peče kolače, že se ji dcera vytače. Mlynkova křiči: Kde jdětě, kde mi mu dceru vedětě? Aj, nědaleko přes cestu, veděm k Novakům něvěstu. Novačka křiči: Něch ju tam, ona je pyšna pani k nam. Ona nějida kaše, krup: Jen ty, Františku, masa kup. František křiči: Něněcham, patery vrata rozsekam. A ešče k tomu dverečka, keryma chodi Anička.

Pomozte nám databázi lidových písní rozšířit!

Vážení návštěvníci stránek FolkSong.eu,

Neustále se snažíme rozšiřovat databázi o další písně a velmi vítáme zájem o spolupráci. Našim spolupracovníkům též nabízíme rozšířený přístup do databáze.

Plný přístup k vyhledávání a k doprovodným obrazovým materiálům lze získat mj. tím, že se stanete spolupracovníky projektu a pomůžete při editaci textů z počítačově přečtené tištěné edice. Možné jsou i další formy spolupráce, např. editace melodií či přispění zvukovými nahrávkami, atd.

V případě zájmu o spolupráci mi napište skrze kontaktní formulář a obdržíte bližší instrukce k přispění do databáze a snadnému získání přístupu k úplným výsledkům vyhledávání a k obrazovým materiálům (faksimile vybraných sbírek).

Vítáni jsou též akademičtí či soukromí badatelé, kteří mohou z databáze čerpat informace a specializované analýzy melodií i textů pro své publikace - napište mi se žádostí o rozšířený přístup.

Pro bližší informace o spolupráci klikněte zde.
Těším se na spolupráci!

Jan Koláček, autor projektu

Jak citovat

"Sušil 1151 | Juž jsi Aničko juž jsi", FolkSong.eu - Online katalog lidových písní, ed. Jan Koláček (datum přístupu: 12 Pro 2024), URL: http://folksong.eu/song/1472