Smutný 11/005 | Keď som išol išol dolů ke

7 words

Smutný 11/005 | Keď som išol išol dolů ke (100%)
Keď som išol, išol dolů ke hranici

Sušil 1083 | Zdálo sa mi té noci (97%)
Zdálo sa mi [: té noci, :] v posteli ležící; že můj milý [: vandruje :] [: k uherské hranici. :] Ach, vandruje, vandruje, už sa nenavrátí; ach, kdo už mně ubohé poctivost navrátí! Ach, poctivosť, poctivosť, což je to pěkná cnosť; a kdo si ju zachová, trvá mu na věčnosť. Kdyby sa ta poctivosť na vodě rodila, nejedna by panenka pro ňu sa brodila. Ale sa ta poctivosť na vodě nerodí, nejedna panenka nepoctivá chodí.

Bartoš 1901 / 1207 | Ach můj Bože ze všech némiľéší (97%)
Ach, můj Bože, ze všech némiľéší, jak já budu v noci spať ? Nemá mne kdo ze sna probuditi, a já mosím skoro stať. Ráno stávám, ľaštověnka zpívá, spíš než słunce vychází, ohľídá se na daľeké poľe, hde se miłý prochází. Prochází se po brněnském mostě, šabľenku si šrubuje, ohľídá se na vaše poľečko, hde se miłá šňoruje. Šňoruje se hedbávnó šňůrečkó, słzy z očí kapajó, utírá jich hedbávném šátečkem, na hranici padajó. Blaze je vám, miłé tovaryšky, kerá máte miłého, rozkvetó vám červený růžičky prostřed srdce vašeho.

Bartoš 1901 / 0117 | Na tureckéj hranici kontradaj (97%)
Na tureckéj hranici, kontradaj, ľeží paní v nemoci, tudľi, tudľitaj. Chceło sa jí vody pit, kontradaj, nemél ji kdo pro ňu it, tudľi, tudľitaj. Měła pána starého, kontradaj, posłała ho samého, tudľi, tudľitaj. Pán sa s vodú ponáhľá, kontradaj, že už paní skonává, tudľi, tudľitaj. Nežľi pán s vodú došéł, kontradaj, posteľ zmrvenú našéł, tudľi, tudľitaj. Co, paničko, paní má, kontradaj, co posteľka zmrvená, tudľi, tudľitaj? Była tady myšička, kontradaj, hóniła ju kočička, tudľi, tudľitaj. Pán sa do kapce sáhéł, kontradaj, tvrdý toraľ vytahéł, tudľi, tudľitaj. Tu máš, žebrák ubohý, kontradaj, daj si zhójit své nohy, tudľi, tudľitaj. Išéł žebrák uľičkú, kontradaj, zpíváł sobě pěsničku, tudľi, tudľitaj. Tvrdý toraľ sem dostáł, kontradaj, s paní sem sa dosť vyspáł, tudľi, tudľitaj.

Sušil 0237 | Kdo to chodí po krchově (6%)
[: Kdo to chodí po krchově, :] po krchove po mém hrobě? Šlape travičku zelenou, sráží rosičku studenou? Chodí tady náš pan šafář, z tohoto dvora hospodář. 1) Zkažte vy tam mojí paní, ať mně pošle čechel nový. 2) Že já v tom ležet nebudu, že raděj ven z hrobu půjdu. 3) Mám čechel v neděli šitý a do mše svaté válený. Přišel šafář, přišel domů, sedlu za stůl, sklonil hlavu. Co pak ste tak neveselý, snad vás vaše hlava bolí? Mě má hlava nic nebolí, mé srdce je zarmoucený. Zkazuje ti pán tvůj první, bys mu dala čechel nový. Že on v tom ležet nebude, že raděj ven z hrobu půjde. Že je ve čtvrtek přadený, v pátek velký ovářený. V sobotu po slunci praný, v neděli do mše válený. Dvanáct truhel otevřela, žádné košile neměla. Když třináctou otevřela, tam ta košile ležela, na krchov s ní pospíchala. Kdo to chodí po krchově, po krchově po mém hrobě? A já su to, tvoje paní, nesu tobě čechel nový. Otvírejte se, hrobové, moje paní sem ke mně jde. Hrob Boží se hned otevřel a tam ten pán její ležel. Ona k němu přistoupila, hrdla se ho zachytila. Nechytej se krku mého, dyť vidíš jen mrtvé tělo. Třeba tělo mrtvé bylo, když mně bylo někdy milo. Stup, paní, stup ty doleji, vyvrž klíče na hrob nový, to sirotkům na znamení. Přiletěli dvá holoubci, sedli sobě na zvonici. A tak překrásně houkali, jako by hrany zvonily. Jak sirotci uslyšeli, hned na krchov pospíšili. Ach, matičko roztomilá, komu ste nás poručila? Poroučím vás Pánu Bohu, Matce Boží pod ochranu. 4)

Sušil 0177 | Co to milá za lásku (3%)
[: Co to, milá, za lásku máš? :] Dyž k vám přijdu, ty sa hněváš. Co bych já sa nehněvala? Obudils mia, jak sem spala. Možeš, milá, tepruv spáti, až já budu bojovati. Dyž tu budeš, budu aj já, budem bojovat obá dvá. 1) Malého my koňa máme, jak na něho posedáme? Ty si sedneš na koníčka a já půjdu podle bočka. 2) Dyž dojeli prostřed mořa: Slezaj, milá, dolů s koňa. Co sem ti já provinila, abych moře přeplavila? 3) Budu vědět povídati, jak je s milým bojovati. 4)

Sušil 0912 | Teče voda velká voda (3%)
[: Teče voda, velká voda :] kolem dokola jabora. Všecky lavičky pobrala, jenom tam jednu nechala. Po kerej Honzíček chodí, Marjánku za ruku vodí. Byl jest tam jeden stromeček, na něm bylo moc jabliček. Utrh Honzíček, utrh dvě, jedno je pustil po vodě. Kam, jablíčko, kampak kráčíš, že se ani nevotáčíš? Kráčím já, kráčím po dolu až k mej Marynce do domu. Když připlynulo k okýnku, zaklepalo na Marynku. Vyjdi, Marynko, vyjdi ven, Honzíček stojí před domem. Pročpak bych já ven chodila? Dyť já nejsem jeho milá. Pročpak bys milá nebyla, dyťs mi dávno slibovala! Slibovalas mně o duši, že se ta láska nezruší.

Erben 2/327 | Vyrostla mně bílá růže (3%)
Vyrostla mně bílá růže, trhat já ji nebudu: milovala jsem Vojtíška, milovat už nebudu. Milovala jsem ho věrně, v srdci jsem ho nosila; toho jsem se nenadála, žeby láska šálila. Šel můj milej po ulici, měl klobouček na stranu; lidé jsou mu povídali: Tamhle vidíš svou pannu. „Nemluvte mně, lidé, o ní, hledět na ni nemohu; jak ji spatřím jedním okem, sklopím hlavu hned dolu.“ Když jsi na mě hledět nemoh, proč jsi za mnou chodíval? já jsem tebe neprosila, abys ty mne miloval. Měl jsi dvéře otevřeny do srdce upřímného: ale nyní jsou zavřeny, nepřijdeš víc do něho! Což pak jsem ti udělala, že mne teď nenávidíš? vždyť jsem ta, která jsem byla, proč pak se za mě stydíš? To mám já teď za upřímnost, kterou jsem k tobě měla; pro tebe bych, nejmilejši, krev byla vycedila! Rozpomeň se, nejmilejši! na tvoje slibování: že tě bude pán Bůh trestat, nedá ti požehnání. Rozpomeň se, nejmilejši! na moje mladá léta: léta s tebou jsem ztratila – po radosti je veta! Živobytí bych si vzala, však jsem si ho nedala: věčnost věčší, než celý svět, toho jsem se lekala.

Sušil 0061 | Byla cesta ušlapaná (3%)
[:Byla cesta ušlapaná :] od samého Krista Pána.1) Kráčely po ní dvě duše, za něma velká hříšnice. Když k nebeským dveřom přišly, hned na dveře udeřily. Svatý Petře, vemte klíče, podivte se, kdo to tluče. Tlučou to, pane, dvě duše, za něma velká hříšnice. Ty dvě duše mně sem pusťte, hříšné duši odtad kažte. Ukažte jí cestu dolů, kady hříšní do pekla jdou. Šla od nebe plakající a svých hříchů litující. Potkala ju matka Boží: Odkad kráčíš, hříšná duše? Kráčím, matičko, od nebe, nemám přímluvčí jak tebe. Vrať se se mnou, hříšná duše, poprosím za tě Ježíše. Když k nebeským dvéřem přišly, zas na dvéře udeřily. Svatý Petře, vemte klíče, podivte se, kdo to tluče. Tluče tam, pane, matka tvá, a za ní zas hříšnice ta. Mou matičku mně sem pusťte, hříšné duši odtud kažte. Ne tak, ne tak, synu milý, odpusť hříšné duši viny. Optej se jí, matko milá, kolik svátků osvětila. Kolik chudých obživila, kolik pátků se postila. Já sem svátků nesvětila, ani pátků nepostila; almužny jen troník dala. Ten troníČek malý peníz, ten ti do nebe spomůž.2)

Galko 1/196 | Ked som išiou cez ten háj (3%)
Keď som išiou [: cez ten háj, :] jeden juhás [: ovce hnau; :] neboli to [: ovčence, :] ale boli [: djeučence. :] Jedna sa mi [: páčila, :| čiernooká [: djeučina; :] mala líčka [: červenie, :] modrie očká [: by nebe. :] A tam dolu [: k Dunaju, :] tam sa chlapci [: schádzajú; :] tam sa chlapci [: schádzajú, :] sebe hádke [: hádajú. :] A to hádke [: takové, :] kerý Dunaj [: prepluje. :] Ten Janíčok, [: to je pán, :] podopreu si [: bočke sám. :] Podopreu si [: své boky, :] prepluv Dunaj [: široký; :] a keď Dunaj [: preplávau, :] na svú milú [: zavolau: :] Hopsa, chlapci, [: dobre je, :] švarnuo djeuča [: moje je; :] hopsa, chlapci, [: dobre je, :] švarnuo djeuča [: moje je. :]

Bartoš 1901 / 1173 | Dyž sem za milou chodíval (3%)
[: Dyž sem za milou chodíval, malý štěstí sem mívával. :] [: Maly štěstí i neštěstí, potkalo mně děvče hezky. :] [: Potkalo mně, neznalo mně, zašlo za mně, volalo mně. :] [: Poď synečku, z pravé strany pomož na mně plachtu trávy. :] [: Těžší tráva než otava, proč’ si, milá, toliž žala? :] [: Nažala sem do sytosti, abych měla kravám dosti. :] [: Kravám dosti, koni tvému, koníčkovi sedlanému. :] [: Bude-li kůň trávu jísti, musíš s něho dolů slézti. :] [: Slezu-li já s koně svého, seš zbavena věnce tvého. :] [: Věnce tvého, zeleného cos dostala od milého! :] [: Cos dostala, musíš schovat a já musím mašírovat :] [: Do pole, tam do šírého, tam zahyne chasy mnoho. :] [: Těš nás Pán Bůh, těš nás oba, mě na vojně tebe doma. :] [: Těš nás Pán Bůh v každé chvíli mně na vojně, tebe v síni. :] [: Síň, sekňičku zametala, slzami ji polévala. :] [: Co pak pláčeš a naříkáš, dyť mně přece tu ještě máš. :] [: Co pak pláčeš, co pak kvílíš, dyť ty se mnou jít nemíníš. :] [: Jak já nemám naříkati, dyž já nemám otce, máti. :] [: Otec, matka mně zemřeli, mně v zármutku zanechali. :] [: Do zármutku, do velkého, pomož synku, pomož z něho. :] [: Jaké Jest to pomáhání, dyž mně druhý otec brání. :] [: Druhá matka zapovídá, otčím mně k vám chodit nedá. :]