Bartoš 1901 / 1207 | Ach můj Bože ze všech némiľéší

80 words

Bartoš 1901 / 1207 | Ach můj Bože ze všech némiľéší (100%)
Ach, můj Bože, ze všech némiľéší, jak já budu v noci spať ? Nemá mne kdo ze sna probuditi, a já mosím skoro stať. Ráno stávám, ľaštověnka zpívá, spíš než słunce vychází, ohľídá se na daľeké poľe, hde se miłý prochází. Prochází se po brněnském mostě, šabľenku si šrubuje, ohľídá se na vaše poľečko, hde se miłá šňoruje. Šňoruje se hedbávnó šňůrečkó, słzy z očí kapajó, utírá jich hedbávném šátečkem, na hranici padajó. Blaze je vám, miłé tovaryšky, kerá máte miłého, rozkvetó vám červený růžičky prostřed srdce vašeho.

Bartoš 1901 / 1176 | Z Hovoran (14%)
Aj vy páni muzikanti, zahrajte mně nahoru. Dyž sem já býł v mładých ľetech, odvédľi ně na vojnu; płakaľi o mně rodičé, má néjmiľéjší. Ach, kdo moje zarmúcené srce potěší? Žádný jiný, než má miłá a její čérné oči. Vy vězdičky, ste maľičký; dyž se na vás podívám, vašu krásu v spanilosti ve svém srdci rozjímám. Vy ste mně od Boha były v noci stvořeny, abyste mně svítívały do méj komory, až já půjdu, povandruju, od mojéj miłéj v noci. Tá dennička, tá nejvíce dycky mně svítívała, dyž sem já šéł od svěj miłéj, cestu ukazovała; za horama výstupováł bílý měsíček, od Dunaje zafúkováł ľibý větříček. Słunce krásné svítí jasně miłéj do okýneček.

Bartoš 1901 / 0789 | Płače dievča (14%)
Płače dievča, horké słzy ľeje, že skłámané sú jeho náděje. Nepłač, drahá, nermuť sebě ľíce, veď ty nájdeš iných na tisíce. Čo mňa po tych, ked tych nemám ráda, moje srdce ľen jednoho žiádá. Preňho roním słzy mojich očí, naňho mysľím, jak ve dně, tak v noci. Pre mňa néni viacej potěšeňá, mňa dovedú do hrobu súžeňá. Uviadnem jak s bíłéj růže kvítek, ked ho zničí złé počasí všeček. Zdrav buď, miłý, zdrav buď, duša moja, pre teba já nemám viac pokoja. Ked počuješ smutný hłásek zvonů, pomodľi sa za dušu ubohú.

Erben 4/080 | Blaze tomu kdo nic nemá (14%)
Blaze tomu, kdo nic nemá: nestará se, kam co schová. Směle lehne, směle vstane, žádnej mu nic neukradne.

Bartoš 1901 / 1206b | Ach Bože môj Prebože môj dobrý (13%)
Ach Bože môj, Prebože môj dobrý, čo já budem robievať, keď já musím skoro ráno stávať, kdož ma bude zobúdzať. Lastovienka skoro ráno stáva, keď słnečko vychádza, pozri, miłá, k mestečku Ľemberku, jak mu mundér dávajú. Prechádza se práve v połudnečku, šabľenku si šteľuje, pozri, miłá, k mestečku Ľemberku, jak sa on tam šňoruje.

Bartoš 1901 / 0101 | Co si mysľíš moja miłá (10%)
Co si mysľíš, moja miłá, se mnú učiniti, snáď si mysľiš své panenství se mnú proměniti ? A já mosím, moja miłá, do kłáštera íti, tam ně dała, má mamička, čérné šaty šiti, Šaty šíjú, vlasy řežú kabát obľékajú, principie, breviáře, na stůł předkłádajú. Vysedła si do okénka, viděla milého : Ach můj Bože najmilejší, snáď skočím pro něho ! Vysedła si do druhého, viděła z růže květ : Ach můj Bože najmilejší, snáď skočím proňho hneď. Vysedła si do třetího, viděľa Mišenku, *) méł on oči upłakané jak zrałú višenku. Na Brněnském cinteříčku, tam já mám mamičku, co ně oni vychovali moju frajírečku.

Bartoš 1901 / 0470 | (9%)
1. Mám já obrázek mám, je na něm svatý Ján, sú na něm dvě srdce, jedno dám Nanynce, [: jedno sobě nechám. :] 2. Nebude, nebude pokoja stáłého, [: pokuď já nezbíju kamaráda svého. :] 3. Dyž sem był v áreště v tom Brněnském městě, nic mně tam nebyło dyž za mnú chodiło [: černojoké děvče. :]

Sušil 1632 | Ti pavlovčí úřadové tvrdého srdéčka (8%)
Ti pavlovčí úřadové tvrdého srdéčka, dali oni sobě nalit starého vínečka. Jak se podnapili, hned se uradili, kerého by šohajíčka na vojnu dostali. Vezmeme-li bohatého, toho bude škoda, kerý má co doma robit, toho doma třeba. Vezmem chudobného, co nemá žádného, a ten može maširovat do pole širého. Stojí šohaj v maštalence, vrané koně češe, ohlídá se z boka na bok, co mu milá nese; a nese mu dárek, řetaz, puta, zámek, tu máš, milý šohajíčku, císařský závdanek. O takový, o závdanek já vám nic nestojím, šak vy o tom dobře víte, že se ženit strojím. Můj tatíček starý, má matička taky, komu jich mám zanechati, ubohé žebráky.

Sušil 0246 | Syneček do vojny jede (8%)
Syneček do vojny jede a své milé přikazuje: Za sedum let zas přijedu, zlatý prsten ti dovezu. Sedum let se nevdávala, pořád na něho čekala. Když už sedmý rok dochází, panna na trávu vychází. Potkal tě ju v poli jonák, toho regimentu voják. Taky-li se, má rozmilá, budeš vdávat jako jiná? A já se vdávat nebudu, na milého čekat budu. Tvůj milý se už oženil, já sem na jeho svadbě byl. Co mu zkážeš, Anduličko, červená, bílá růžičko? Zkazuju mu toli zdraví, co je v tomto háju trávy. Zkazuju mu toli ščestí, co je v tomto háju listí. Co mu zkážeš ješče více, krásná sivá holubice? Zkazuju toli hubiček, co je na nebi hvězdiček. A toli dobrých noclehů, co je na světě kostelů. Zkazuju mu toli dítek, co je v tom hájičku kvítek. Zatočil se a zasmál se, zlatý prsten zasvítil se. To je prsten z mého prstu, ten sem mu dala na cestu. Kostelíček v černém lese, poď, má milá, sezdáme se. Pojal on ju za ručičku a vedl ju ku kostelíčku. Od kostýlka před faráře, co ty ruce štolou váže. Dyž je začal svazovati, ona počala plakati. Co pak plačeš, moja milá, má Andulko roztomilá? A jak já nemám plakati, neví o tom otec, máti. Ani moje tovaryšky, co chtěly byt za družičky.

Sušil 1083 | Zdálo sa mi té noci (7%)
Zdálo sa mi [: té noci, :] v posteli ležící; že můj milý [: vandruje :] [: k uherské hranici. :] Ach, vandruje, vandruje, už sa nenavrátí; ach, kdo už mně ubohé poctivost navrátí! Ach, poctivosť, poctivosť, což je to pěkná cnosť; a kdo si ju zachová, trvá mu na věčnosť. Kdyby sa ta poctivosť na vodě rodila, nejedna by panenka pro ňu sa brodila. Ale sa ta poctivosť na vodě nerodí, nejedna panenka nepoctivá chodí.

Sušil 0899 | Švarné děvče husy páslo (7%)
[: Švarné děvče husy páslo, :] vyšívaný šátek našlo.1) Když ho našlo, ohlídá se, kde syneček koně pase. Pase je on na dolině, v drobné trávě, jetelině. »Paste se vy nebo spěte, já miluju švarné dítě.«2) Žerte, koně, jatelinku, já miluju tu děvčinku.